Vlastně možnost uchování a obnovy přirozeného vzhledu dřeva, tedy jeho opakované renovace jsou jedním z nejdůležitějších důvodů, proč je tento materiál tak oblíben. Tedy samozřejmě kromě samotného faktu, že dřevo působí příjemným, teplým dojmem, dokonce v nás vyvolává hřejivé, až romantické pocity. Na druhou stranu je hlavní nevýhodou dřeva nižší odolnost vůči klimatickým vlivům včetně působení sluníčka (tedy především jeho UV složky). Pokud tedy necháme dřevo vystavené venkovním podmínkám bez jakékoli ochrany, poměrně rychle degraduje. Nábytek ze dřeva je v zahradách velmi oblíben, některé exotické dřeviny navíc obsahují tolik pryskyřic, mají natolik pevnou strukturu a vysokou hustotu dřevních vláken, že je ani není třeba impregnovat a natírat, odměnou navíc získají povrchový vzhled patiny. Prostě jejich povrch stárne, aniž by hnil, pouze zešedne a získá pro mnohé žádoucí patinu. Co se týká údržby, stačí jen občas takový nábytek umýt od prachu a jiných nečistot. Ne každý však vzhled patiny (zešednutí) chce, navíc dřeviny tuzemské ošetřit prostě musíme. A je již jedno, zda jde o stolek, židle, křesílka, lavičku a další prvky. Stejně tak je jedno, zda tento nábytek na zimu uschováme, protože i v létě (resp. od jara do podzimu) na něj prší a svítí sluníčko. V případě odolného exotického dřeva oživíme jeho povrchový vzhled především pomocí oleje. Použít lze i vosky a voskové pasty, ovšem jejich aplikace bude častější. Příliš vhodný není především pro tropické dřeviny nátěr lazurou a nebo lakem.Z našich (tuzemských) běžných dřevin jsou nejméně odolné dřeviny měkké (smrk, jedle, borovice, modřín), proto je třeba jejich intenzivní ošetření a to i hloubkové. Při obnově takového dřeva je ideální vždy zbrousit původní nátěr, provést hloubkovou impregnaci (moření). Poté až aplikujeme nový nátěr. Pokud se však o tento nábytek staráte pravidelně, stačí jednou ročně opakovat nátěr, kterým jste začali, čili opakujete nátěr lazurou a nebo olejem. Zbrousit je pak obvykle třeba především bezbarvé akrylové laky a silnovrstvé lazury (jejich degradace se projevuje šupinkováním). Tenkovrstvé lazury pronikají do struktury dřeva hlouběji a proto jej chrání do větší hloubky. Ty stačí jen přetřít, ale pravidelně – každý rok. Obecně platí, že jsou tenkovrstvé lazury pro venkovní použití vhodnější než silnovrstvé, přestože nevytvoří natolik silný ochranný film na povrchu dřeva. Pokud pak dřevo opravdu dobře obrousíme, můžeme použít i syntetický bezbarvý lak, který déle schne a při procesu schnutí nesmí na ošetřené dřevo pršet. Bezbarvá syntetika je navíc vynikající pro uchování co nejvěrnějšího přírodního odstínu dřeva (měkkého i polotvrdého - např. olše či bříza). Výjimku představuje extrémně odolný akát, také se z něj ne náhodou dělají dlouho trvanlivé, ale také drahé ohradníkové sloupy.Dřevěný nábytek lze efektivně ošetřit nátěrovou hmotou ve spreji, stříkací pistole by měla příliš velký rozptyl. A nebo se vrátíme ke starému dobrému štětci či válečku. Toto dřevo podléhá degradaci s výjimkou terasových prken z některých exotických dřevin prakticky vždy. Kvůli ceně se realizují dřevěné plotové plaňky, stěny a fasády obvykle z měkkých tuzemských dřevin, které ochranu vyloženě vyžadují. Navíc je nemůžeme nijak schovat na rozdíl od dřevěného nábytku, proto na ně bude klima působit celoročně. Při radikálním zásahu proto musíme důkladně odstranit původní vrstvy nátěru, ale i zvětralé povrchové vrstvičky dřeva. Pro tento účel je ideální excentrická bruska (kombinací rotačního a oscilačního pohybu dosáhneme dokonale hladkého povrchu, jinak by brusný papír zanechal stopy). Vždy je poté třeba použít impregnaci (včetně fungicidního přípravku, který dřevo ochrání nejen před houbami a plísněmi, ale také před mechy a lišejníky). Obzvláště vlhká a zastíněná místa bývají nejvíce vystavena zkáze. Po impregnaci a jejím zaschnutí musíme stejně jako u dřevěného nábytku zvážit, zda je pro nás nejdůležitější přirozená barva dřeva, nebo zda chceme dřevo tónovat do jiného odstínu. Čím tmavší zvolíme odstín, tím déle bude dřevo vypadat dobře, ovšem tím více se ztratí jeho přirozená barva a struktura. Určitě sáhněte po tenkovrstvé lazuře, která proniká více do hloubky, byť nevytvoří na povrchu tak silnou ochrannou vrstvu. Tenkovrstvé syntetické lazury s obsahem olejů a rozpouštědel dovedou proniknout do dřeva a přitom vytvoří na povrchu dostatečně tvrdou a odolnou povrchovou vrstvu (např. známý Luxol). Na větší plochy je ideální nanášet nátěrovou hmotu nástřikem (pistole). Pokud obnovujeme vzhled terasových prken, platí pro ně prakticky to samé, jako pro dřeva popsaná v předchozím odstavci (tedy s výjimkou odolných exotických dřevin). Ovšem zásadní je právě u terasových prken již volba prvního nátěru. Mají totiž protiskluzné drážky a pozdější přebrušování je právě kvůli nim problematické. Navíc se právě v těchto drážkách drží voda a právě od nich terasová prkna degradují nejrychleji. Silně jsou též zatěžována zahradním nábytkem a naším pohybem, v jehož případě nelze eliminovat abrazivní prvky (prostě nějaký ten písek a kamínky našlapeme i jen na boso, natož na podrážky bot). Každoroční údržba je pro terasová prkna vyloženě nezbytná a mělo by jít o ochranu velice odolnou. Ochrana dřeva je navíc v tomto případě ideální po sezóně, tedy před zimou. Vrstev nátěru tenkovrstvou lazurou či lakem provádíme více a volíme zásadně materiály, které jsou určené právě pro terasová prkna. Ty jsou totiž vždy odolnější vůči mechanickému opotřebení. Povrch terasových prken prostě nejlépe ošetříme tvrdým lazurovacím lakem, který nejlépe odolává otěru.
