Asparágus vypadá velice dekorativně, jde o stálezelenou trvalku s jemnými nepravými lístky (fylokladii). V létě a na podzim vykvétá drobnými bílými a nebo nazelenalými květy, které se později mění na červené plody (bobule) obsahující černá semena. A dekorativní je asparágus v jakékoli fázi svého vegetačního cyklu.Pěstování asparágusu začínáme velmi jednoduše – výsevem semen a nebo koupí sazeničky. Semena vyséváme do univerzálního substrátu pro pokojové rostliny v únoru nebo v březnu a substrát udržujeme stále vlhký, aby semena rychle a dobře vyklíčila. Pokud již máme starší rostlinu, může také dělit její trsy (třeba při přesazování). Při přesazování a případném dělení asparágusu je též dobré seříznout kořeny rostliny. Před volbou asparágusu do bytu počítejte s jeho značnými prostorovými nároky. Doroste nám v bytě až do velkých rozměrů. Nejlépe se rostlině daří na vnitřních okenních parapetech směřujících na západ či východ, miluje vyšší vzdušnou vlhkost (ale nevyžaduje ji, čili bude prospívat i v suchém bytě) a miluje také letnění, ovšem na stinnějším místě. Ani na teplotu v místnosti nemá speciální nároky, i když je pro asparágus v zimě ideální teplota mezi 10 a 15 oC. Pokud asparágus umístíte na jižní okno, bude zřejmě žloutnout vlivem přímého slunce. Stejně tak bude žloutnout i za nedostatku závlahy. Pokud asparágus pro změnu vyhání neduživé stonky, trpí nedostatkem světla. Co je však zásadní libůstkou asparágusu? Potřebuje těsnou hliněnou nádobu, kterou naplníme zeminou pouze s menším obsahem hnojiva. Přehnojit nesmíme nikdy. V zimě omezíme asparágusu zálivku, ale od jara do podzimu zaléváme pravidelně a vydatně. A pokud se nám stane (třeba o dovolené), že rostlině vyschne substrát a opadají všechny její nepravé lístky, seřízněte ji a květináč postavte do velké nádoby s vodou. Zde nechte rostlinu do té doby, dokud se nepřestanou objevovat vzduchové bubliny. Poté rostlinu i s květníkem vyjměte a postavte ji na stinnější a chladné místo. Už brzy OBRAZÍ! Bližší informace o chřestuChřest (Asparagus) je rodem jednoděložných rostlin z čeledi chřestovité (Asparagaceae). V některých starších taxonomických systémech byl řazen do čeledi liliovité v širším pojetí (Liliaceae s.l.). Tyto vytrvalé byliny jsou normálně rostoucí a nebo popínavé, s oddenky, někdy i s vřetenovitými hlízami, dvoudomé či jednodomé, s jednopohlavnými květy nebo oboupohlavnými. Fotosyntetickou funkci přebírá hlavně stonek (jeho části napodobující listy - fylokladia vyrůstající ve svazečcích nebo jednotlivě v uzlinách, většinou čárkovitého tvaru). Listy jsou zpravidla velmi redukované, šupinovité, tedy jednoduché, přisedlé, střídavé, víceméně s listovými pochvami. Květy jsou jednotlivé nebo v chudokvětých hroznech či okolících. Okvětí se skládá zpravidla z 6 okvětních lístků, ve 2 přeslenech, okvětní lístky jsou na bázi nebo volné, jsou bílé, zelené, nebo žlutavé. Tyčinek je 6 ve 2 přeslenech. V samičích květech jsou tyčinky často přeměněny na staminodia. Gyneceum je složeno ze 3 plodolistů, je synkarpní, semeník je svrchní. Plod je dužnatý, převážně bobule, často červená. V ČR roste ve volné přírodě pouze jediný druh: chřest lékařský (Asparagus officinalis). Najdeme ho jen v teplejších oblastech, kde roste na suchých stráních a ve světlých křovinách. Je i pěstován a často zplaňuje. Mladé výhonky chřestu lékařského jsou v mnoha zemích (například v Německu a Nizozemsku, u nás na jižní Moravě) používány jako oblíbená zelenina, ale druh je pěstován i jako okrasná rostlina. Jiné druhy jsou často pěstovány jako pokojové rostliny a přidávají se i do kytic (květinových vazeb a jiných aranžmá).Zdroj: ČESKÉSTAVBY.cz, wikipedia.org, shutterstock.com
