Jedna rostlina, mnoho názvůLevandule lékařská (Lavandula angustifolia) je aromatická a léčivá bylina patřící do čeledi hluchavkovitých (Lamiaceae). Lidově se jí též říká dulenka, devandule, špikanard, špikrnát. Dokonce ani oficiální český název levandule lékařská není jediný, používají se také názvy levandule klasnatá nebo levandule úzkolistá. A stejné je to i s latinou: Lavandula angustifolia, Lavandula officinalis, Lavandula vera nebo Lavandula spica.Využití levanduleTento silně vonný, 60-120 cm vysoký, bohatě větvený, vytrvalý polokeř má úžasné léčivé účinky, využití si však našel například i v kosmetice, v květinářství je v čerstvé i sušené podobě oblíbenou součástí aranží. Přívlastek levandulový pod sebou ukrývá mýdla, svíčky, krémy, masti, parfémy, čaje, studené nálevy, obklady, květy v sušených i čerstvých aranžích, ale též pěstování v okrasných záhonech, skalkách, i mobilních nádobách. O levanduliLodyhy levandule na dřevnaté bázi jsou hustě bělavě chlupaté. Chlupy hvězdicovitého tvaru jsou výše čtyřhranné, listy jsou vstřícné s podvinutým okrajem, 2 až 6 cm dlouhé, čárkovitě kopinaté až podlouhle kopinaté, na rubu žláznatě tečkované. Jsou zelené, v mládí šedoplstnaté, později olysávají. Květy tvoří lichopřesleny uspořádané vrcholově na dlouze stopkatých přerušovaných klasech. Podkvětní listeny jsou 3-4 mm dlouhé, kosočtverečné až obvejčité, výrazně žilnaté, hnědofialově zabarvené. Květy jsou souměrné, krátce stopkaté s podlouhle trubkovitým, třináctižilným, 4,5-7 mm dlouhým kalichem. Ušty jsou nestejné, horní s obsrdčitým chlupatým hustě kadeřavě fialovým přívěskem. Dvoupyská koruna s dvou až trojzubým horním pyskem je 8-12 mm dlouhá, souměrná, modrá až fialová. Tyčinky jsou v květu 4, dvě mnohem kratší (dvoumocné), nitkami přirostlé ke koruně. Semeník je svrchní a 4dílný. Tvrdky leskle hnědé. Doba kvetení je především v červnu, červenci až srpnu. Tolik říká Wikipedie. Levandule jako droga, ale i kořeníDrogou je v případě levandule květ obsahující třísloviny a silice s několika terpeny, které působí fytoncidně. Jako droga však má levandule slabší účinky a proto ji lze volně pěstovat. Nálev z květů levandule se přidává do koupele již od dob antického Říma (lavare znamená v latině mýt, umývat se). Levanduli vkládáme mezi oblečení v šatníku, které krásně provoní, přičemž odpuzuje šatní moly. Běžně ji najdeme v pytlících s bylinkami, které se na noc ukládají pod polštář. Z hlediska léčivosti levadule zklidňuje, přidává se do směsí proti bolestem hlavy, nespavosti, nervozitě a závratím, mírně snižuje krevní tlak, masáž olejem či mastí z levandule pomáhá při revmatických bolestech a má povzbuzující účinek. Ve Francii, Španělsku a Itálii se levandule používá jako koření (je jednou ze součástí provensálského koření). Podmínky pěstování levanduleLevanduli se daří na slunných svazích, ojediněle vystupuje až k hranici lesa. Často je pěstována v kultivarech. Původně se vyskytovala pouze v západním Středozemí, rozšířila se však po celém Středozemí. Tradiční je např. v jihovýchodní Francii v Provenc. Této bylině vyhovují hlinitopísčité půdy, spíše sucho (nesnáší přemokření), přičemž substrát může téměř vyschnout. Pokud ji chceme pěstovat v mobilní nádobě, je třeba volit opravdu velkou. Množit lze levanduli generativně, semena předpěstováváme v pařeništi (vyklíčí za cca až 5 týdnů), poté cca 10 cm velké rostliny vysadíme na záhon do sponu 50 cm. Zaléváme jen zřídka, za deštivého počasí se jí nedaří. Množit ji též lze vegetativně řízkováním, což umožní zachovat znaky konkrétního vyšlechtěného kultivaru. Levandule bez problémů přečká zimu, neublíží jí ani silnější mrazy. Ovšem určitě se neobejde bez správně provedeného řezu! A zrovna nyní, kdy levandule odkvétají, je ideální doba pro její správně provedený řez. Řez levanduleŘez ovlivní tvar a vzhled rostlin v příštím roce, stejně jako bohatou násadu květů. A co víc, levanduli je třeba stříhat alespoň dvakrát ročně. Právě nejdůležitějším je však řez po odkvětu a poté až zase na jaře, kdy řezem rostliny zmladíme a zároveň odstraníme omrzlé části. Provádění řezu není nijak složité. V létě se však nepouštíme do řezu radikálního, protože rostliny by do zimy nestačily zacelit hluboké rány. Odstříháme pouze všechny odkvetlé květy, a to hned na začátku stonků. Poté keříky sestříháme nad úrovní nových lístků, které vyrašily na jaře. Nikdy však ne až do dřeva, jelikož by rostliny již nemusely obrazit. Jarní řez pak zajistí krásně husté, bohatě větvené a květy obsypané keře. Pravidelně zmlazované rostliny si navíc udržují ve své spodní části velké množství záložních pupenů. Proto pokud jsou pak mrazem i silně poškozené horních části rostlin, mají z čeho regenerovat. Mladé rozvětvené keříky můžeme sestřihnout na výšku 5 až 8 centimetrů, starší keře, které dříve nebyly nikdy stříhány, musíme sestřihnout jen částečně. Jarní řez provádíme na přelomu března a dubna, kdy rostliny začínají rašit a pupeny jsou jasně viditelné a otevřené. V této době se rány po řezu výborně hojí a rostliny rychleji regenerují. Do hlavního řezu se na jaře pustíme až poté, co odstraníme všechny zmrzlé části rostlin. Snažíme se při řezu udržovat kulatý tvar keříků, nemusíme mít strach větvičky zkrátit až o celou třetinu. Je však důležité, aby na každé větvičce zůstaly alespoň 2 viditelné mladé pupeny.Zdroj: ČESKÉSTAVBY.cz, wikipedia.org, abecedazahrady.cz, shutterstock.com
