Právě v pařeništi můžeme začít s pěstováním křehké jarní zeleniny. A pařeniště si snadno vyrobíme třeba i jen z nasucho poskládaných cihel či několika prken a starého okna. Klíčový je však pro pařeniště čerstvý hnůj (nejlépe koňský), kterým budeme pěstební plochu pod oknem „vytápět.“ Pařeniště zakládáme jako nejméně 0,5 metru hlubokou jámu o rozměrech odpovídajících ploše prosklení, jakou máme k dispozici. Zeminu si dáme na stranu a jámu vyplníme do výšky cca 30 cm hnojem, zalijeme, načež ji zakryjeme vrstvou sena, slámy či listí. Hnůj do jámy napěchujeme, doslova našlapeme holinkami. Až teprve na vrstvu rostlinné hmoty uložíme zeminu a případně i dobře uleželý kompost. Kromě hnoje koňského můžeme použít i kozí či ovčí. Kvalitní hnůj přitom seženeme od menšího chovatele i jen za odvoz, ochutnávku něčeho, co vypěstujeme, případně láhev něčeho dobrého. Kromě rozkládajícího se hnoje nám za slunných dní pomůže s vytápěním pařeniště i sluníčko opírající se do vrchního zasklení pařeniště. Vrstva zeminy musí být dostatečně silná, jelikož hnůj by kořeny rostlin popálil, využíváme jeho schopnost vytvářet teplo. Ovšem za rok nám tento hnůj pořádně uzraje a my jej můžeme použít jako kvalitní hnojivo běžných záhonů, načež pařeniště založíme znova.Rám pařeniště může být ze silných prken, fošen či na sucho poskládaných cihel. Rám by měl být zapuštěn až na dno jámy, aby bylo pařeniště stabilní. Dno však od okolní půdy neoddělujeme, potřebujeme v pařeništi přítomnost užitečných mikroorganismů a žížal. Od věci ale není uložení drátěného pletiva na dno kvůli hlodavcům a krtkům. Za chladných dní necháváme pařeniště stále zavřené, pokud se oteplí, můžeme je přes den odkrýt, ale na noc je opět nekompromisně zavíráme. Je důležité, aby zasklení dobře přiléhalo k rámu, což minimalizuje ztráty tepla. Co se týká zasklení, nejlépe izoluje dutinkový polykarbonát, který si můžeme nechat nařezat na míru. Pomohou však i stará vyřazená okna a pokud mají dvojité zasklení, budou též izolovat dobře.Větrání za slunných dní je důležité kvůli riziku přehřívání pařeniště. Na noc je dobré pařeniště dokonce zakrýt (například slaměnou rohoží či starým kobercem). Též z boku můžeme pařeniště ochránit před úniky tepla. Použít můžeme listí, slámu, seno, můžeme okolo pařeniště přihrnout zeminu, ale také třeba sníh. Pařeniště zakládáme kvůli pěstování rané, rychle rostoucí zeleniny. Například salátu, ředkviček, rokety, případně k pěstování pomaleji rostoucích rostlin (kedlubnů, mrkve, brokolice, květáku apod.). Kombinovat můžeme rychleji a pomaleji rostoucí druhy, aby si navzájem nepřekážely. Osvědčily se řádky ředkviček mezi saláty, kopr mezi mrkví apod. Kopr dokonce dovede vylepšit chuť pěstovaného salátu, pokud jej vysejeme mezi něj.Před prvním výsevem necháme připravené pařeniště několik dní prohřívat. Klidně je i trvale na několik dní přikryjeme, jelikož světlo zde nyní nepotřebujeme. Sklizně se dočkáme rychleji, pokud si sazeničky urychlíme v bytě. Například v truhlících za oknem. Sazeničky přesazujeme již dostatečně silné, musí mít dva pravé, neděložní lístky. Předpěstováním především urychlíme klíčení semen, které trvá v chladnějším prostředí o mnoho déle. Při teplotě 25 °C nám semínka vyklíčí i za několik dní, v chladu to může trvat i týdny. K předpěstovávání však není vhodná kořenová zelenina (ředkvičky, mrkev či kedlubny), tu sejeme rovnou do pařeniště, případně si necháme doma pouze „naklíčit semena.“Po první sklizni můžeme uvolněný prostor osít či osázet čímkoli, pařeniště již není třeba zakrývat a do konce sezóny jej proto využijeme jako běžný záhon.Zdroj: ČESKÉSTAVBY.cz, ireceptar.cz, wikipedia.org, shutterstock.com
