I když se vegetační cyklus cibulovin u jednotlivých druhů i rodů časově liší, vždy končí předešlé období na začátku nového vegetačního cyklu. Tak trochu to připomíná dvouleté rostliny, které v jednom roce vysadíme a až v dalším roce vykvetou. Podobně jako cibuloviny se nakonec chovají i rostliny hlíznaté. Ovšem to, co na podzim vyjmeme ze země (nebo naopak do země vysadíme), čili cibule či hlízy, žije celou zimu svým životem, není mrtvé. Cibule a hlízy pouze čekají na jaro. Konec vegetačního období cibulovinZajímavostí cibulovin je, že jejich vegetační klid začíná zaniknutím nadzemních částí i kořenů. Čili zůstanou jen samotné cibule. V nich pak 2 až 3 měsíce dochází k převratným, bouřlivým změnám. Tyto změny mají charakter biologický i morfologický, vyvíjí se při nich tvar (podoba) budoucí rostliny. My však nic z toho nevidíme. Pokud nejde o cibule přezimujících druhů, které necháváme v zemi či druhů, které vysazujeme na podzim, musíme cibule dobře uskladnit. Vyjmeme je ze země, očistíme, necháme oschnout a uskladníme na temném a suchém místě, za teplot okolo 20 oC. Musíme též cibulím umožnit dýchání, proto je nesmíme uzavírat např. do igelitového sáčku. Velice důležitou součástí cibulí je takzvané podpučí – zkrácený stonek, který tvoří spodní část cibule. Podpučí je ztvrdlé, korkovité a po svém obvodu má kořenový věnec. A právě základy kořenů se tvoří v době vegetačního klidu na podpučí. Dobrý stav podpučí je klíčový pro rašení rostlin, přičemž při výsadbě cibulí musí podpučí vždy směřovat směrem dolů (opačně vysazené cibule sice mohou vyrašit, ale rostliny budou slabé a zřejmě nepokvetou). A pozor – stejně jako nesmíme poškodit mladé výhony, nesmíme poškodit ani podpučí, jelikož nové si již rostlina nevytvoří. Vylomíme-li podpučí (třeba při násilném odstraňování starých kořenů), rostlina uhyne. Starých kořenů se rostliny po narašení zbaví samy, přičemž si na podpučí vytvoří hustý věnec nových jednoletých kořenů. Začátek vegetačního období cibulovinPorovnáme-li cibuloviny s trvalkami, začíná vegetační období cibulovin změnami pod zemí, nikoli na nadzemních částech (ty u cibulovin zprvu vůbec neexistují). Cibule jsou vlastně jakousi obdobou semen. Pokud jsou cibule vyjmuté ze země, očištěné, oschlé a dobře uskladněné, spí – jsou v klidu. Jakmile je však vysadíme do země, z klidu je probudíme. A právě to děláme s mnohými cibulovinami, od kterých chceme, aby nám vykvetly brzy na jaře.Pokud se tedy rozhodneme vysadit na podzim brzy zjara kvetoucí cibuloviny (lze to provádět až do příchodu mrazů), vysazujeme je vždy do hloubky, jakou konkrétní druh vyžaduje (bývá uvedena na obalu zakoupených cibulí, nebo si informaci vyhledáme, případně získáme od souseda, známého, či odborníka). Hloubka uložení cibulí je velice důležitá, například v místnostech pěstované hyacinty musí částí cibule vyčnívat nad květináč a ten musí být úzký, aby se do něj cibule akorát tak vešla. Cibule vysazujeme do prokypřené půdy a zásadně nepřihnojujeme umělými hnojivy (spálili bychom kořeny cibulí i zásobní látky v cibulích). Zásadně vybíráme pouze zdravé, pevné cibule, s čistými slupkami, beze skvrn, hniloby apod.. Všechny vadné cibule je třeba vyhodit. Mnohdy se stanem, že cibule vyraší ještě před výsadbou. V takovém případě musíme dát při manipulaci s nimi a výsadbě velký pozor, abychom nepoškodili tyto nové výhony.Zajímavé je, že si všechny nově vzniklé cibule vždy zachovávají vlastnosti svých mateřských rostlin, čili genetické změny nejsou v cibulích možné. A platí to i pro hlíznaté cibuloviny a shluky náhradních cibulí. Pokud přesto dojde u nových rostlin ke změně vzhledu a barevnosti, je to způsobeno virovými infekcemi (známe např. u tulipánů a mečíků).Po výsadbě cibulí začnou z podpučí velice rychle rašit jednoleté kořeny, které se stanou zásobárnou rostliny vodou a živinami. Cibuloviny zakořeňují cca 6 týdnů a v tomto období potřebují dostatek vláhy. Platí přitom, že horší jsou pro cibule půdy těžké, přemokřené než lehké, suché. Pokud tedy na podzim vysadíme cibule, musí dostatečně pršet. V opačném případě je třeba půdu zalévat. Po uplynutí šesti týdnů od výsadby nastává klid a další výraznou dávku závlahy budou rostliny potřebovat až těsně před jarním rašením a při tvorbě nadzemních orgánů. Většinou však stačí tající sníh a předjarní deště.Největším škůdcem přezimujících či na podzim vysazených cibulovin jsou hlodavci. Nesmíme proto zapomenout na návnady. A úplně nejlepší bude, když si pořídíme kočku, ovšem nikoli tu bytovo-pohovkovou.Určitě se vyhneme jakékoli manipulaci s narašenými cibulovinami v listopadu a v prosinci. Pokud bychom poškodili, zkrátili vyrašené kořeny, rostliny již nedosáhnou na zásoby živin, které si berou z hloubky do cca 20 cm, čili z povrchových vrstev půdy. Při výsadbě je dobré kombinovat ve skupinách vždy několik druhů cibulovin. Dobré je také míchat barvy jednotlivých druhů. Dosáhneme tak krásných, pestře kvetoucích záhonů.Zdroj: ČESKÉSTAVBY.cz, shutterstock.com
