Rez hrušňová, doslova všudypřítomný „mor“ hrušní. „Letos i loni se nám naše mladá hrušeň po několika letech růstu po odkvětu konečně obsypala malými hruštičkami, všechny však „porezlé“ pustila, opět jsme nesklidili jedinou,“ stěžoval si soused a my na tom nebyli lépe. Bohužel jalovce jsou v zahradách všude okolo nás a boj je takřka marný. A proč právě jalovce? Rez hrušňová je houbová choroba, kterou způsobuje houba, dvoubytná (heteroecická) rez, Gymnosporangium sabinae. Dvoubytná znamená, že má tato houba ve svém vývojovém cyklu hostitele a mezihostitele, hostitelem jsou v tomto případě jalovce (u nás nejčastěji jalovec prostřední Juniperus media, jalovec chvojka Juniperus sabina, jalovec čínský Juniperus chinensis, ale i jiné druhy a nejen jalovců, hovoří se též vzácněji např. o zeravech, což ale některé zdroje vyloženě vyvracejí, výskyt je však okrajově potvrzen). Mezihostitelem jsou pak právě hrušně, nejčastěji hrušeň obecná (Pyrus communis). Choroba na hrušních napadá hlavně čepele listů, může však napadnout i řapíky a výjimečně také plody. A pozor, nejde jen o onemocnění samotných hrušní, ale právě i jalovců. A zde jsme u věčné otázky, co bylo nejdřív, vejce a nebo slepice? Co je důležitější, jalovce a nebo hrušně? Pěstitelé jalovců a hrušní by se snadno mohli dostat do válečného stavu. Prostě platí, že tam, kde se vyskytují oba hostitelé ve vzdálenosti alespoň 150 až 200 metrů, škodlivá houba prosperuje. Některé zdroje uvádějí dokonce vzdálenosti až několika kilometrové, jde však evidentně o hodnoty nadnesené, zaznamenán byl výskyt houby při vzdálenosti nejvýše 1 km, i takový údaj je však alarmující. Hlavní příčinou prudkého nárůstu výskytu rzi hrušňové u nás je skutečně rostoucí obliba výsadby jalovců v soukromých zahradách, ale i na veřejných prostranstvích a v zahrádkářských koloniích. Roli však hraje také počasí, k infekci totiž dochází nejčastěji za teplého a zároveň deštivého počasí při teplotách ovzduší okolo 18 °C a v době kvetení hrušní. Pro šíření spor však stačí teploty již jen okolo 12 °C. Dvoubytná (heteroecická) houba Gymnosporangium sabinae přezimuje ve svém podhoubí na jalovcích. Na jaře pak (v dubnu až květnu) vyrůstají na borce větví jalovců nejprve rosolovité oranžovožluté útvary, které rychle zasychají a stávají se prášivými. A právě z nich se uvolňují výtrusy houby, takzvané teliospory, kterými jsou hrušně infikovány. Teliospory klíčí a bazidiospory infikují hostitelskou rostlinu, především její listy, ale i větvičky a plody. A právě na napadených místech se začnou na začátku léta tvořit výrazné skvrny o průměry několika mm, které jsou na vrchní straně oranžové, později pak až červeně lemované. Uprostřed skvrn jsou viditelné černé tečky (spermogonie). Na spodních stranách listů pak vyrůstají aecie a z nich uvolněné aeciospory zpětně infikují jalovce. Při silnějším výskytu může být poškozeno až 30 až 80% listové plochy hrušní (údaje z různých zdrojů se liší). Na plodech hrušní se též vyskytují deformace a právě aecidie vyrůstají i na plodech, hruškách. Růst hrušní je celkově slabší a stromy jsou oslabené vůči jiným chorobám a škůdcům. Vlivem horšího vyzrávání pletiv též může snáze docházet k namrzání těchto dřevin.Na jalovcích se v místech napadení tvoří na borce zduřeniny. Ty během vegetačního období zasychají, načež se tvoří strupy a rány, které mohou být napadány dalšími patogeny. Poškozen je tak růst a vedení asimilátů, odumírají části nad poškozením a rostliny zakrňují. Silněji napadené, již jakkoli oslabené a staré rostliny dokonce uhynou. V místech a v okolí napadení též dochází v zimě k snadnějšímu poškození větví vahou sněhu, oslabené větve se snáze lámou. Nezbytná je vzájemná izolace hostitele a mezihostitele, minimální odstup by měl být alespoň 200 metrů, nejlépe však 500 metrů a pokud to bude alespoň kilometr, ještě lépe. Že je to ve vaší obci nemožné? Pokuste se o spojení pěstitelů hrušní a jednání s obcí. Mohlo by se podařit ostatní obyvatele umravnit, existuje přece mnoho jiných druhů jehličnanů, než jsou zrovna jalovce.Dalším krokem je sledování výskytu telií na jaře na jalovcích a včasné odstranění napadených větví. Ideálně ještě ve fázi rosolovitých útvarů. Při extrémním rozšíření pak nekompromisní odstranění celých keřů. V předchozím bodě tedy nešlo o to přesvědčovat každého, ať své jalovce odstraní, ale ať je pravidelně kontroluje, bere ohled na ostatní vlastníky zahrad v lokalitě. A také o nové výsadbě. Pokud již takové informace máme, přece si ve své zahradě jalovce nevysadíme vedle hrušně. Ona by nás sama rychle poučila. Co se týká řezu jalovců, problémem je, že ošetření řezem může být v porostu jalovců nakonec horší než sama nemoc. Hlubokým řezem do starého dřeva ošetřené jalovce více trpí výskytem ložisek rzi na zbylých výhonech. Jalovce též po řezu špatně regenerují, načež přestávají plnit funkci okrasné zeleně. Zamezit šíření infekce také můžeme alespoň částečně překrytím jalovců pomocí bílé netkané textilie v dubnu až květnu. Pomoci by též mělo mechanické odstranění a následná likvidace rosolovitých výrůstků houby z jalovců ještě předtím, než dojde k jejich zaschnutí a vyprášení, aniž bychom prováděli řez napadených větví. Toto opatření provádíme každý rok v době výskytu rosolovitých výrůstků hub (obvykle je to za vlhkého týdnu na přelomu dubna a května).Možná je i chemická ochrana hrušní fungicidním postřikem (např. Horizon, Score a jiné) v době před začátkem kvetení. Za vlhkého počasí je pak třeba postřik rzi hrušňové po týdnu zopakovat a poté znova po odkvětu. Současně je dobré provádět i postřik jalovců. Provádíme jej tři krát s měsíčním odstupem, čili na začátku dubna, května a června. Jinak v přípravcích je dosti těžké se orientovat, navíc mnohé účinné bývají zakazovány a jsou často nahrazovány méně účinnými. Je třeba se vždy poradit s odborníkem.Na podzim nesmíme nechat ležet opadané listí hrušní na zemi, ale shrabeme je a spálíme spolu s napadenými větvemi jalovců, pokud provádíme jejich řez. Prevencí je též výběr odolnějších odrůd a kultivarů hrušní. Obecně platí, že jsou odolnější ranější odrůdy. Možné je také pěstování odolnějších kultivarů hostitelů, čili jalovců a jejich kříženců, konkrétně jalovce obecného (Juniperus communis), jalovce šupinatého (Juniperus squamata) a nebo například jalovce poléhavého (Juniperus horizontalis).V každém případě by v dané lokalitě pomohly i osvětové přednášky a to nejen na téma rzi hrušňové, ale i jiných chorob a škůdců. Hostitelské druhy a kultivary jalovcůjalovec prostřední (Juniperus media) - v našich podmínkách nejčastěji Juniperus media Pfitzeriana, Juniperus media Pfitzeriana Aurea a Juniperus media Pfitzeriana Compacta, velmi důležitá je přitom citlivost kultivaru, velmi citlivý je též Juniperus media Gold Sovereign, a Juniperus media Swissgold, náchylné jsou též kultivary Old Gold, Mathot a Rockery Gemjalovec chvojka (Juniperus sabina) - napadení je méně časté než u jalovce prostředního, byť některé zdroje uvádějí opak, velmi citlivé jsou kultivary Blue Danube a Tamariscifolia, náchylné jsou též kultivary Arcadi, Brovemoor, Blue Danube, Buffalo, Arcade a Tamariscifolia Selectajalovec čínský (Juniperus chinensis) - velmi citlivé jsou kultivary Robusta Green a Keteleeryjalovec skalní (Juniperus scopulorum) - méně často, náchylný je především kultivar Blue Havenjalovec viržinský (Juniperus virginiana) - pouze výjimečněZa hostitelské nejsou považovány druhy jalovec obecný (Juniperus communis včetně Juniperus communis subsp. alpina), jalovec pobřežní (Juniperus conferta), jalovec polehlý (Juniperus horizontalis), jalovec položený (Juniperus procumbens) a jalovec šupinatý (Juniperus squamata), ale i dalšíOdolné vůči rzi hrušňové jsou dokonce i některé kultivary hostitelských jalovců, například Juniperus media Hetzii, Mint Julep, Pfitzeriana Glauca a Plumosa Aurea, Juniperus chinensis Blue Alps, Blaauw a San José a Juniperus sabina Wichite Blue.Za hostitele rzi hrušňové nejsou považovány druhy ani kultivary příbuzných rodů čeledi cypřišovité, např. cypřišek (Chamaecyparis ssp.), zerav (Thuja ssp.) a zeravec (Platicladus ssp.), byť některé zdroje zeravy uvádějí a všeobecně je mezi zahrádkáři tento názor rozšířen. Ostatně stačí své zeravy na jaře kontrolovat a sami uvidíte, zda jsou houbou napadené a nebo nikoli. A pokud se podíváte na fotografii výše (druhá zdola), skutečně jde o napadení zeravu. Houby se rády specializují, ale je velmi obvyklé, že tuto specializaci poruší.Z hrušní trpí rzivostí především hrušeň obecná (Pyrus communis) a její kultivary, ale i hrušeň polnička (Pyrus pyraster), hrušeň sněžná (Pyrus nivalis) a některé další druhy hrušní a jejich kultivary. Velmi odolná je vůči rzi hrušňové japonská hrušeň Pyrus pyrifolia var. Culta (nashi). Při výjimečném napadení se na listech projeví pouze žlutooranžové ohraničené skvrny, další vývoj rzi neprobíhá. Za náchylné jsou též považovány odrůdy Angoulemská, Boscova lahvice, Clappova, Dielova, Hardyho, Charneuská, Konference, Kongresovka, Madame Verte, Pařížanka, Vienská, Williamsova a Williamsova červená. Významné rozdíly též najdeme v náchylnosti nových českých odrůd.Zdroj: wikipedia.org, magazinzahrada.cz, izahradkar.cz a archiv ČESKÉSTAVBY.cz
