Tento článek nemá ambice kritizovat používání umělých hnojiv, útočit na ně a rozmlouvat pěstitelům jejich používání. Autor jimi navíc doma pravidelně hnojí. Pouze chce poukázat na to, jak se bez nich obejít.Přírodní zahradničeníPřírodní zahradničení je dnes velice diskutované, vznikají na toto téma specializované weby, televizní pořady, časopisy a knihy. Třeba někteří zahradní architekti zcela automaticky zařazují do projektů zahrad prostor pro velký kompost, jiní se zase zaměřují na takzvané permakulturní pěstování, které je vlastně postavené na určité životní filosofii, ovšem i zde najdeme spoustu mýtů, jako třeba bezorebnost a bezúdržbovost, což zcela odporuje samotnému principu zahradničení. Rajské zahrady opravdu neexistují a bez lidské práce to nejde. Stejně tak je mýtem zdravotní závadnost organických hnojiv, je pouze třeba hnojit rozumně. A skutečně – mnohý zahradník, který neustále nadává na zemědělce zatěžující přírodu, má ve skutečnosti sám zahradu silně přehnojenou, což si zemědělec nemůže dovolit, jelikož by zkrachoval. Permakultura je vlastně životní styl a tak trochu i politika. O zahradu je prostě lepší pečovat a nikoli čekat na trvale se opakující zázraky, i půdu totiž poměrně snadno vyčerpáme a ne nadarmo používají zemědělci takzvané „osevní postupy,“ které respektují nároky konkrétních rostlin na živiny a stopové prvky. KompostPokud si doma zřídíte dostatečně velký kompost (s ohledem na rozsah svého zahradničení, přičemž k optimálnímu stavu dojdeme až po letech zkušeností), v zásadě si lze vystačit i jen s ním. Prostě každý rok přisypeme na záhony dobře uleželý, prokátrovaný kompost a nerozložené zbytky využijeme k založení kompostu nového. Kompostem do půdy dodáváme živiny spolu s nezbytnou organickou hmotou, která je pro půdní život zásadní! Tato hmota vzniká rozkladem rostlinných a živočišných těl a pro půdní mikroorganismy je bohatou hostinou. Ty ji rozkládají a přeměňují na živiny přijatelné pro rostliny. Vlastně dosáhneme přidáváním kompostu věčného koloběhu, přičemž zlepšíme půdní vlastnosti, konkrétně schopnost držet a vázat živiny, propouštět vodu a vzduch. Dosáhneme žádané drobtovité struktury půdy. Vyvýšené záhonyNa principu kompostu též fungují takzvané vyvýšené záhony. Jako spodní vrstvu u nich použijeme drátěnou síť chránící záhon před hlodavci, na ni uložíme desky z kartónových krabic, piliny či dřevní štěpku, načež následuje vrstva kuchyňského odpadu (klidně použijeme vrchní, ještě nerozloženou vrstvu kompostu), organický hnůj (chlévská mrva, ovčí, koňský, králičí, slepičí guano, …), běžnou zeminu a čerstvý, prosátý kompost či zakoupený zahradní substrát. Vyvýšený záhon se tak vlastně stane jedním velkým kompostem s vrchní vrstvou úrodné zeminy a tedy zásobárnou živin na dlouhé roky, aniž bychom vůbec museli jakkoli hnojit. A jedna dobrá rada – pokud použijete na dno piliny, zalijte je vařící vodou, urychlíte se tak rozkladné procesy. A ještě jedna rada – nezakrývejte dno vyvýšeného záhonu fólií, nesmí se to dělat ani u kompostu, jelikož základem rozkladných procesů jsou živé organismy, které se do rozkládající se hmoty dostanou z půdy (např. žížaly). Organická hnojivaV případě používání organických hnojiv oproti těm syntetickým jde o to, abychom zamezili nadměrnému zvyšování obsahu dusičnanů v půdě, dosáhli vhodného poměru živin a neničili půdní strukturu, stejně jako zamezili vyplavování nadměrného množství dusičnanů do podzemních vod. Zemědělci měli dříve stále po ruce dostatek chlévského hnoje a věděli, jak jej rozumně používat. Ale i my můžeme jejich konání napodobit a nebude to stát mnoho, někdy stačí i láhev něčeho dobrého. Prostě oslovíme místního zemědělce, chovatele koní, farmáře, statek, chovatele slepic či králíků. Jejich hospodářská zvířata pomohou i naší zahradě. Samozřejmě musíme vědět jak a kdy které hnojivo použít a k čemu je nejvhodnější. Například dobře uleželý koňský hnůj můžeme vpravit i na jaře, nebo jím „zahřát“ pařeniště a skleník, respektive půdu v pařeništi a skleníku. PolykulturyDalším rozumným řešením je prostě šetřit půdu. Dosáhneme toho například pěstováním zeleniny v druhově pestré polykultuře, jelikož každá plodina má odlišné požadavky na živiny a odlišný kořenový systém. Je vyloženě vhodné pěstovat vedle sebe rostliny s kořeny, které dosahují do odlišné hloubky, aby se půda vyčerpávala pomaleji. Mezi zeleninou je zároveň vhodné pěstovat takzvané leguminózní rostliny, které mají na svých kořenových hlízkách bakterie schopné vázat na sebe vzdušný dusík a ten přeměňují na formy přijatelné pro rostliny. Dovedou to například rostliny čeledi bobovitých - jetel (Trifolium), hrachor (Lathyrus), lupina (Lupinus) a jiné. Obzvláště rostlinám náročným na dusík se v jejich blízkosti daří. Zelené hnojeníRostliny čeledi bobovitých jsou zároveň ideální jako takzvané zelené hnojení. Po sklizni jimi záhony jednoduše osejeme (případně i mezi plodiny), necháme rostliny vyrůst a před zimou zaryjeme do půdy, ovšem jen mělce, abychom před zimou nenarušili půdní život. Jíchy a zákvasyDalším přírodním zázrakem jsou jíchy a zákvasy. Bylinné jíchy jsou vynikajícím hnojivem, ovšem musíme je po dokončení kvasných procesů silně ředit vodou, abychom nepopálili rostliny. Jíchy obsahují ohromné množství živin a vyrobíme je i z běžně dostupných bylin, například z kopřiv, heřmánku, vratiče a dalších druhů. Zákvas se pro změnu vyrábí ze slepičího trsu a taktéž jej musíme před použitím pořádně naředit. Jíchy a zákvasy vždy aplikujeme na vlhkou půdu, abychom nepoškodili kořenové vlásky hnojených rostlin. Zdroj: ČESKÉSTAVBY.cz, shutterstock.com
