Plíseň okurková čili padlí okurkové (Pseudoperonospora cubensis) způsobuje postupné chřadnutí a odumírání listů. Zároveň však zpomaluje růst plodů a nakonec i jejich uhnívání ještě před uzráním. Jak cukety před plísní okurkovou ochránit? Na prvním místě je samozřejmě prevence. Musíme se snažit vytvořit takové podmínky, aby plísni nevyhovovaly. Výskytu plísně tak můžeme předejít. Ona si vaše cukety nakonec s končící sezónou stejně najde a předznamená záhubu této jednoleté zeleniny. Půdu udržujte stále mírně vlhkou, nikdy ne příliš přemokřenou, zálivku dešťovou vodou provádějte pravidelně a přímo ke kořenům rostlin, nikoli na listy. A pokud objevíte již první plísní napadené listy, okamžitě je odstraňte. Dejte je do popelnice, veřejného kontejneru na rostlinný odpad a nebo spalte. Pro cukety vlastně platí to samé, co pro okurky. Nejlepší by bylo je držet shora zastřešené, ale ne ve skleníku, boky „částečného“ skleníku by měly být otevřené. Takzvané okurkoviště je prostě ideální i pro cukety stejně jako třeba pro rajčata. Smutnou zprávou však je, že rostliny cuket zabírají tolik místa, že je otázkou, zda se může okurkoviště vůbec vyplatit. A výše zmíněná zálivka ke kořenům je opět společným prvkem pro všechny zmíněné druhy zeleniny. Pokud však rostliny rostou pod širým nebem a prší, nedá se nic dělat. Na plísně se samozřejmě vyrábí řada chemických postřiků (např. Kuprikol, Ortiva, Previcur, Acrobat), ovšem vhodné jsou především jako prevence při vysazování sazenic. Pokud se pak pro postřik rozhodnete v době plození, je třeba se sklizní plodů počkat alespoň týden od postřiku a plody řádně umýt. Chemické postřiky je přitom třeba aplikovat nejen shora, ale i na spodní stranu listů. Kdo je však ekolog, chemii se vyhne. Ekologičtějším řešením jsou speciální přípravky na bázi rostlinných olejů a mléčné bílkoviny. Navíc umožňují sklizeň bezprostředně po postřiku a lze je používat i preventivně. Dále lze používat prostředky, které obsahují takzvanou chytrou houbu (Pythium oligandrum). Tato houba likviduje pouze škodlivé plísně, samotné rostliny však nenapadá. Při vysazování sazenic do záhonů se v takovém prostředku smáčí kořeny, později je však možná i zálivka z přípravku obsahujícího houbu. Stačí smísit ve vhodném poměru s dešťovou vodou. Dobrou zprávou také je, že nelze použít prostředku takovém množství, aby rostlinám uškodil. Zálivku lze aplikovat ke kořenům, na listy a můžeme v ní také smáčet semínka před výsevem. Naše babičky prováděly mléčný postřik z roztoku mléka a vody 1:1, ale pozor, čerstvého kravského mléka s vysokým obsahem tuku, nízkotučné mléko již vodou určitě neřeďte. Mléčný postřik na listy prováděly 2 až 3 krát týdně z obou stran listů a vždy hned druhý den listy opláchli čistou vodou a další opět mlékem, další opět čistou vodou atd. Dalším možným postřikem je nastrouhání křenu na jemno a smísení s vodou v poměru cca 10 g křenu na 1 litr vody. Křen se nechával ve vodě louhovat alespoň 1 den a poté se aplikoval stejně jako mléko. Kromě plísně okurkové je pro cukety nebezpečná také virová mozaika, která způsobuje na listech žluté skvrny. Listy se začnou kroutit, přestávají růst a nakonec uschnou. Neexistuje však účinný způsob ochrany, pokud k tomu dojde, napadené rostliny musíme zlikvidovat. A jelikož tuto virózu roznášejí svým sáním mšice a molice, je třeba se preventivně zaměřit právě na ně. Mšice a molice prostě nemají na cuketách ani okurkách co dělat. Chovejte (podporujte přirozený výskyt) na zahradě prospěšný hmyz, který se mšicemi živí, používejte přípravky na biologické bázi (např. olejů a nebo jíchy).
