Kdo viděl film Slavnosti sněženek, natočený podle stejnojmenné novely Bohumila Hrabala, určitě si vzpomene na nenasytného, otylého řezníka, který se válí mezi jahodníky, pleje vleže a labužnicky utrhává jahody, načež je vkládá do úst jako manu nebeskou. Ovšem zrovna vleže v zahradě pracovat nemusíme. Jahodníky můžeme ošetřovat a jahody sklízet vestoje, aniž bychom se museli sehnout. Stačí za tímto účelem vybudovat „jahodovou spirálu.“ Stejně tak můžeme pěstovat i bylinky. Pokud máte ve stodole staré cihly nebo v zahradě hromadu větších kamenů, není nic snadnějšího. Spirálu však lze vyrobit i z dřevěných či plastových palisád a z dalších materiálů. Při plánování zahradních prací na další sezónu prostě myslete především na sebe. Navíc získáte v zahradě i architektonicky zajímavý prvek, jen mu najít to správné místo. A když umístíte například vedle sebe spirály 2 – jahodovou a bylinkovou a nebo si vyrobíte z dřevěného bednění pyramidy, máte odstraněn první zdroj bolesti zad. Druhým zdrojem bolesti zad bývá skleník. Pokud je však zahradník prozíravý, nikdy skleník nepodbetonovává, vybetonuje pouze základové pasy. Poté se sice řádně zapotíte, ovšem výsledek bude stát za to. Jde o to, že z hotového skleníku vyvezete všechnu úrodnou zeminu a vyhloubíte jámu, stačí cca nejvýše 1 metr hlubokou (i 50 cm až 70 cm udělá své. Poté vytvoříte ve skleníku ode dna až po úroveň terénu či nad ni (podle toho, jak vysoké jsou základy) dřevěné bednění a to tak, abyste mohli pohodlně chodit mezi záhonem do tvaru U. Schody vystačí z volně ložených cihel. Poté navezete na dno záhonů dostatečné množství koňského hnoje (dobře uleželého, ten čerstvý obsahuje mnoho nestrávených semen a skleník bychom si tak doslova zaplevelili) či chlévské mrvy, ale i jiného hnojiva, klidně kombinaci organických hnojiv, hnůj ušlapete a zakryjete vrstvou slámy, sena, či listí. Poté navezete silnou vrstvu zeminy smíšenou s kompostem až do výše horního okraje bednění. Na hnoji a zemině určitě nešetříme. Výsledkem bude na roky dopředu pohnojený skleník a minimum ohnutých hřbetů. Použijeme-li koňský či ovčí hnůj zakrytý rostlinnou hmotou, výrazně se zvýší teplota půdy a my můžeme skleník používat místo pařeniště, čili začneme klidně již na konci února či začátkem března, výsev ovšem zakrýváme netkanou textilií, která funguje jako výborná izolace. Druhou možností je postavit skleník na vysokou podezdívku. Poté postupujeme úplně stejně a výsledek bude mít ten rozdíl, že nebudeme muset chodit do skleníku po schodech. Největším zdrojem bolesti zad jsou všechny běžné záhony. Ovšem i zde si snadno poradíme, akorát na rozdíl od prohlubování skleníku postupujeme opačně. Řešením jsou vyvýšené záhony, jejichž základ budujeme jako kompost. Prostě si vytvoříme bednění, nebo zídku z kamenů či cihel, ideálně do výše až 1 metr. Pokud budou vyvýšené záhony stát uvnitř zahrady, vytvoříme takto půdorysné čtverce či obdélníky. Nejjednodušší je naskládat volně velké kameny a nebo použít palisády. Tradiční zdění by vyžadovalo základy do nezámrzné hloubky, což je náročné na práci, čas i finance. Vyvýšené záhony mají v zahradách i své nezaměnitelné kouzlo, prostě vypadají pěkně. Navíc jimi snadno vyřešíme svažitost zahrady, vytvoříme si stupně. A pokud je uvnitř vybavíme pletivem a fólií, nebudou také tolik zaplevelené a k rostlinám se neprokoušou hlodavci. Vyvýšeným záhonem se též bráníme jak oddenkům a kořenům odolnějších plevelů, tak šíření semen plevelů, jelikož ta se šíří nízko, nikoli ve výškách. Ale vraťme se k obrubě. Obruba vyvýšeného záhonu může být klasicky zděná (pokud materiál spojujeme maltou či betonem, nesmíme zapomenout na odvodňovací otvory) z kamene, cihel, ztraceného bednění, může být dřevěná z různých podob dřeva, ale i z prken plastových a dřevoplastových a z dalších materiálů včetně například betonových, dřevěných, či plastových palisád. A právě i již zmíněné jahodové a bylinkové pyramidy a spirály jsou vlastně vyvýšenými záhony. Vyvýšený záhon však může podpírat (i stupňovitě) svah zahrady, kopírovat budovu či opěrnou zeď a plot a podobně. Vyvýšené záhony jsou též ideální pro zahrady se špatnou, neúrodnou, třeba silně jílovitou půdou. Vlastně jde o takové obrovské mobilní nádoby. Na vyvýšený záhon dokonce snadno přestavíme i dřevěný kompostér, nebo jej snadno vyrobíme z dřevěných palet.Na rozdíl od běžných mobilních nádob vyvýšený záhon zahrnuje více specifických vrstev, nejen tu drenážní a zeminu. Navzájem zde působí vrstvy zeminy a kvalitního kompostu, na první vrstvu zeminy je navíc vhodné uložit kvalitní organické hnojivo. Třeba sem „našlapeme“ dobře proleželý koňský hnůj (či chlévskou mrvu, ovčí hnůj apod.) a zakryjeme listím, čímž se nám bude uvolňovat teplo. Ovšem začneme pletivem jako ochranou proti hlodavcům, poté uložíme fólii (nedáváme dospod, stačí jen na stěnách), drenáž (pokud bude záhon vyšší než půl metru) a poté promícháváme se zeminou vše, co dům dá – včetně větviček, listí, shnilého ovoce a zeleniny atd. Vlastně tak vytvoříme sofistikovanější formu kompostu s převažující částí zeminy v horní části (u kompostu je tomu opačně – kvalitní humus odebíráme zespoda, ale nebojte, on se vespod vytvoří i v tomto případě). Samozřejmě je nyní řeč o vysokých vyvýšených záhonech. U těch nízkých je to prakticky stejné jako u běžných záhonů, jen jsou o kousek výš a mají obrubu (třeba z 15 až 30 cm širokých dřevěných prken).Vrstvy vyvýšeného záhonuDrobné větvičky a dřevo včetně trouchnivého, případně i kořeny rostlinZemina s travou (travní drny, přičemž trávu uložíme směrem dolů)Případný organický hnůj (pokud záhon zakládáme na jaře, použijeme koňský)Listí, piliny a hobliny, ale i kartonShnilé ovoce a zelenina a jiný organický odpad z kuchyněJednoletý hrubý kompostVyzrálý jemný kompostPařeniště v podobě vyvýšeného záhonuPařeniště v podobě vyvýšeného záhonuPřednosti vyvýšených záhonůPokud se jednou rozhodneme k takto radikálnímu řešení zahrady, záda nás budou opravdu bolet jen při budování, čili jednorázové fyzicky namáhavé práci. A pak budou roky už jen odpočívat. Samozřejmě za předpokladu, že se vybavíme kvalitním zahradním nářadím.Zdroj: ČESKÉSTAVBY.cz, shutterstock.com
