Pokud vysadíme jahodníky právě v dubnu, hrozí jim prý méně nebezpečí než rostlinám vysazeným v létě nebo na podzim. Tak tvrdí zkušení. Ať již však zakládáme jahodiště kdykoli, je třeba začít důkladnou přípravou záhonu. Příprava půdy pro jahodiště je o to důležitější, že jahody pěstujeme dlouhou dobu na témže místě. Je proto důležité nejen její důkladné prohnojení, ale i zbavení plevele, což pak provádíme pravidelně a nebo si pomůžeme fóliemi či textiliemi, skrz které nemůže plevel prorůstat. Nejhůře se později dostávají ze záhonů plevele vytrvalé. Pokud jsme prostě nestihli jahodníky vysadit již na začátku podzimu (nejlépe v září), máme možnost právě nyní. Ideální je však již podzimní příprava půdy, ale ani nyní na to není pozdě. Jahodníky lze zakládat již od půlky března, ovšem v závislosti na počasí, v zasněžené zahradě a za mrazu se do toho nebude nikdo pouštět už jen z logiky věci. Ideální je pro založení jahodiště například záhon po bramborách a nebo košťálovinách, které vyžadují hodně péče a půda není po nich tak vyžilá. Často je ve velice dobrém stavu. Nové záhony však lze založit doslova i na zelené louce, tedy z trávníku a nebo na místě, kde dosud nikdy nic nerostlo a ani by nemohlo. Tam však bude třeba veškerý materiál navézt. Včetně zeminy. Pokud jsme nestihli podzimní přípravu půdy pro jahodiště na již stávajícím záhonu po něčem jiném, provedeme na jaře nejlépe již v březnu hluboké zrytí zvolené plochy (do cca 30 cm) a do vyrytých rýh zasteleme vždy před jejich zaklopením bohatou nastýlku organického materiálu. Ryjeme tedy zásadně po řadách, nikoli chaoticky. Použít můžeme i jen polorozloželý kompost, chlévský, koňský či ovčí hnůj, trávu s listím, relativně čerstvý kuchyňský a zahradní opad z vrchní části kompostu, prostě co máme po ruce. Takto připravenou plochu je dobré nechat alespoň měsíc slehnout. Pokud ale záhony připravujeme již v dubnu, jednoduše si můžeme pomoci například kvalitním kompostem, který prostě na zrytou a pohnojenou plochu nakonec navezeme. Pro urychlení přípravy záhonu je též dobré nastýlaný organický materiál alespoň trochu ušlapat.Zajímavostí je, že jahodníky jsou jedněmi z mála zahradních rostlin preferujících kyselejší půdu (pH až do 5,5). Kyselost půdy zvýšíme přidáním rašelinového substrátu, hrabanky či pilin. Příliš se to mezi zahrádkáři neví a nedělá, ale opravdu to prospívá. Hrabanku nabereme do kyblíků v lese na místech, kde to nemůže nikomu a ničemu škodit. Stačí i jen kousek vrchní vrstvy. Hrabanku v žádném případě masivněji netěžíme, ale tu a tam si trochu nabíráme lopatkou. A samozřejmě se to nesmí v chráněných oblastech. Vlastně jde o lesní kompost složený především z rozkládajícího se jehličí. Kyselejší pH též zajistí rozkládající se posečená tráva. Výběr stanoviště nemusíme nijak omezovat, pouze se vyhneme mrazovým kotlinám. Jahody se běžně pěstují v polních podmínkách na velkých plochách bez jakékoli ochrany před sluncem, větrem a mrazy, naopak slunná stanoviště jahody vyžadují stejně jako výživnou půdu a dostatečnou zálivku. Jahodníky preferují půdy záhřevné a středně těžké s dostatkem živin. Méně vhodné jsou lehké půdy, u kterých dochází k rychlému vyplavování vody a živin stejně jako půdy těžké jílovité, protože ty zadržují nadbytek vody a kořeny jahodníků pak trpí. Fakt, že si dobře udrží i živiny, je zde pak již nepodstatný. Příprava záhonů je vlastně dosti alchymií. Nakonec výše popsaná pravidla vůbec nebudou fungovat, pokud se rozhodnete pro záhon vyvýšený, který se zakládá úplně jinak a jehož podstatnou složkou je právě organický materiál. A když vysadíte jahody na vyvýšený záhon, bude se jim zde dařit báječně. Stejně tak je ale můžeme pěstovat například v závěsných truhlících (převislé odrůdy) se substrátem koupeným v zahradnictví. Každá rada drahá, ale ne jen jedna je pravdivá. Pokud jsem připravovali záhon již na podzim, je třeba jej pak na jaře před výsadbou jahodníků důkladně prokypřit, tedy zrýt, což aktivuje mikrobiální život, promíchá a provzdušní jednotlivé vrstvy půdy a rovnoměrně rozmíchá případný další organický materiál, který chceme ještě přidat a nebo tam již je (kompost, listovka, lisované hnojivo v podobě pelet apod.). Ovšem na rozdíl od hlubokého rytí stačí nyní jen mělčí a místo rýče můžeme použít i motyku.Přečtěte si, jak pěstovat jahody v pyramidě. Při výběru sazenic je třeba kupovat pouze sazenice silné a zdravé a také se poradit při volbě vhodné odrůdy. Nemůžeme doporučit hobby markety, ale zkušeného zahradníka. Šlechtěny jsou bohatě plodící odrůdy rezistentní vůči některým chorobám. Ovšem ani to nemusí stačit, jelikož vůči škůdcům nelze získat rezistenci jakýmkoli šlechtěním. V tomto případě děláme jahodníkům tělesné strážce my sami.Další možností je příprava vlastních sazenic jahodníků z již pěstovaných rostlin. S tím ale musíme začít v předchozím létě, jakmile nám jahodníky odplodí. Nejpozději pak do konce září. Vybíráme pouze sazenice silné a zdravé a pro zesílení je školkujeme do zrytého záhonu a nebo malých květináčů. Pozor přitom na výsadbu, nikdy nesmíme zanořit krčky sazenic do půdy. Před oddělením sazenic od matečních rostlin musíme navíc pravidelně zalévat (nejlépe ráno i večer), což pomůže ujmutí sazenic po jejich oddělení a přesazení. K výsadbě jahodníků je nejvhodnější doba od poloviny dubna. Rostlinám nevadí ani přízemní mrazíky, ty však mohou vážně poškodit případná květenství. Jahodníky vysazujeme na záhony do rozestupů podle odrůdy. Slabě rostoucím odrůdám jahodníků stačí rozestupy okolo 20 cm, silnějším 30 cm a nejsilněji obrůstajícím a rozrůstajícím se pak 40 cm. Rozestupy mezi řádky volíme tak, abychom se k rostlinám snadno dostali při péči o ně i při sklizni. Ideální vzdálenost mezi řádky je 60 až 70 cm. Příliš zahuštěné porosty se špatně ošetřují a navíc jsou náchylnější k zahnívání plodů. Ideální orientace řádků s jahodníky je severojižní. Pokud bychom zvolili orientaci západovýchodní, prodlouží nám to o něco sklizeň. V případě severojižní orientace budeme dříve sklízet první plody co nejvíce orientované na jih. Víceméně však není v běžných podmínkách toto pravidlo zásadní, pokud jsou všechny jahodníky na slunném a po celý den nestíněném stanovišti. A právě to bývá na většině pozemků největší problém, ať již jde o stínění domem, stromy, oplocením apod. Pokud si kupujeme sazenice nikoli kontejnerované, ale prostokořené, a sadba je již povadlá, svazky rostlin rozvažte a jejich kořeny namočte do vody. Sazenice takto nechte na chladnějším a stinném místě probrat. Jakmile vsáknou dostatek vody, ožijí. K pozdější výsadbě jsou lepší jahodníky ze sadbovačů (kontejnerované), co nejdříve naopak vysazujeme rostliny prostokořené. Nejzazším termínem k výsadbě kontejnerovaných jahodníků je květen.Třetí možností je při nákupu sazenic takzvaná frigo sadba, kterou je možné vysazovat až do června. Frigo sadba představuje rostliny, které byly na podzim předchozího roku vyjmuty z půdy a zbaveny všech listů. Zbylé kořeny s listovým srdéčkem byly poté uložené do chladicích boxů s teplotou mínus jeden až dva stupně. Za takového stavu se sazenice tolik nevyčerpávají růstem, po výsadbě pa obrostou do tří týdnů a začnou brzy plodit. Před výsadbou je však musíme na pár hodin ponořit do vody a kořeny o cca třetinu zkrátit. Spon stačí frigo sadbě běžný, první přihnojení provádíme nejdříve měsíc po výsadbě. Což ale ostatně platí pro všechny tři typy sazenic. Pravdou ale je, že když se zahradníci snaží frigo sadbu prodávat, nemá to valný úspěch pro nepříliš pěkný vzhled sazenic. Lidé tomu prostě nevěří. Meďour je prostě meďour, paninko... Při finální výsadbě sazenic jahodníků je třeba zajistit, aby srdéčko každé rostliny zůstalo vždy na úrovni půdy, nikdy nesmí být v hlíně utopené. Ovšem krček již při finální výsadbě z půdy vyčnívat nesmí. Každou sazenici zatlačíme do půdy a důkladně zalijeme. Obzvláště pečlivou péči pak jahodníky vyžadují, dokud se plně neujmou. První přihnojení pro podpoření růstu a násady květů provedeme po cca měsíci. Použít můžeme klasiku jménem NPK (bezchloridové, chlór jahodníky nesnáší v jakékoli podobě) rozpuštěného v malé koncentraci ve vodě (malé množství granulí na 10 litrovou konev), prodávají se však i speciální hnojiva. Výborně funguje například i univerzální Kristalon plod a květ. Ještě se ale vraťme k chlóru, jahodníkům vadí i zálivka chlorovanou vodou z vodovodního řádu, byť je v ní koncentrace chlóru nízká.Přečtěte si také článek o jarním hnojení jahod. Vybrat si můžeme rané odrůdy (dozrávají na rozhraní května a června), polorané (dozrávají v první půlce června) a pozdní (dozrávají od druhé poloviny června). Rozlišují se též jahodníky, které plodí jednou za rok a jahodníky stáleplodící (remontantní). Jednou plodící odrůdy jsou vzrůstnější a potřebují širší spon, stáleplodící se sklízí ve dvou vlnách (v červnu a koncem srpna), někdy však dokonce přidají i plození říjnové, záleží na podmínkách. Prodávají se však i bez přestání plodící, takzvané měsíční jahody, které sklízíme až do mrazů. Mají plody malé, ale silně aromatické. Tyto odrůdy navíc nevytvářejí odnože a porost proto není stále zahušťován. Znamená to eliminaci plísňových chorob a také potřebné péče. Černá fólie či textilie (případně i zelená apod.) se používají především kvůli eliminaci růstu plevelů, půda je zároveň rychleji zahřívána, což jahodníkům také svědčí. V půdě je navíc udržováno více vlhkosti, ovšem špatně se do ní dostává vzduch, pokud zrovna zvolíme fólie, je problém s nedostatkem vzduchu v půdě fatální. To textilie je poměrně prodyšná a prodávají se dokonce i textilie s již připravenými křížovými otvory pro sazenice jahodníků. Plody jsou při tomto pěstování čisté a tolik nehnijí. Další praktickou vychytávkou je pěstování jahodníků na hrůbcích. Voda stéká po hrůbcích dolů a proto není v okolí rostlin zbytečně vlhko. Plody pak tolik neplesniví. Plevel musíme z jahodiště likvidovat průběžně a nekompromisně, ubírá rostlinám živiny i vodu, ztěžuje okopávání rostlin i sběr zralých plodů. Plevel přitom můžeme odstraňovat pouze mechanicky, na chemii zapomeňte. Nejúčinnější prevencí je pak opravdu pokrytí záhonů černou fólií či textilií, přesto se však bude plevel prodírat i skrz průřezy a o to obtížnější bude jej odsud odstranit bez poškození rostlin jahodníků. Při použití fólie (ale i textilie) je největším problémem nedostatek vzduchu v půdě. Jahodníky je totiž třeba pravidelně okopávat. Okopávce vadí i příliš hustý spon a přílišné zaplevelení. Rostliny pak navíc trpí houbovými chorobami a plísněmi, jahod se tvoří málo a v hustých listech rychleji hnijí.Co se týká škůdců, na jaře jsou jahodníky nejvíce ohrožené květopasem jahodníkovým. Je proto třeba porost prohlížet a nakousnutá poupata sbírat a likvidovat. Pokud mají jahody již nasazené plody, podkládáme je (např. slámou) a zbytečně nezaléváme. A pokud zálivku, provádíme ji bez kropítka či postřikovače přímo do brázdiček okolo rostlin.
