Na Antarktidě Brazílie od roku 1984 provozovala terénní výzkumnou stanici, která se po dramatickém požáru v roce 2012 dočkala kompletní demolice. Výbuch a zničující oheň si v krajině ledu a sněhu tehdy vyžádal 3 lidské životy, prakticky 70 % původní stanice bylo zlikvidováno. Odvezeno odtud bylo 800 tun stavebního odpadu a vypadalo to, že brazilská výzkumná mise tu skončí. Brazilská vláda nakonec rozhodla o vytvoření provizorní terénní stanice, která výzkumníky odsoudila k životu v polární pustině za silně nevyhovujících podmínek. Změnil to až projekt architektů z Estúdio 41, kteří zvítězili v soutěži návrhu s ambicí vytvořit na místě spáleniště novou, moderní výzkumnou instituci, zajišťující trvalé - a poměrně komfortní - zázemí pro badatele. Příprava realizace začala ihned, ale protože bylo zapotřebí každý kus designovat místu, zakázkově vyrábět a každý díl modulární stavby dovážet na místo (navíc jen v příhodné sezóně), protáhla se „příprava“ na dvě léta. S vlastní stavbou se započalo až v roce 2017, a hotovo bylo až v lednu 2020. Do té doby museli brazilští výzkumníci přežít v zateplených unimobuňkách. Jistě nejen proto uvítali slavností otevření stavby, jež nese na počest jméno brazilského námořního kapitána, Comandante Ferraz Antarctic Station. Výsledkem invence architektů – a také náročné práce stavitelů, je dnes dvojice obytných tubusů, objektů se zastavěnou plochou 3200 metrů čtverečních (a užitnou 4296 m2). V nich nachází funkční a obytné zázemí 64 badatelů, vědců, meteorologů. Náklady na výstavbu jsou odhadovány na 100 milion dolarů, s tím, že větší položku tvoří dovoz staviva. Poměrně masivní stavba přitom nesměla výrazně zasáhnout do přírodního prostředí (je vystavěná – i kvůli sněhu a ledu - na pylonech), vyrovnává průměrný výškový rozdíl terénu 6 metrů, a místy je ve výšce 9 metrů nad terénem. Podstatnou součástí řešení je oddělený systém zpracování a čištění vody, jímání a přečišťování odpadní vody a zpracování tuhých odpadů. Stanice je „uzavřenou“ jednotkou, která se snaží do svého bezprostředního okolí nevypouštět vůbec nic. Jako kdyby stála na cizí planetě, což je vzhledem k nehostinným podmínkám do jisté míry pravda. Stavebně je rozdělena na obytnou a pracovní část, s 17 laboratořemi, kultivačními místnostmi, technikou, sklady. Součástí areálu je jídelna s kuchyní, zdravotnické centrum s plně vybaveným operačním sálem. Stanice je kompletně nezávislá na okolí, a schopná přežít bez zásobování celý rok. Energii získává z 8 větrných turbín, série fotovoltaických panelů a solárních kolektorů, vybavena je i pokročilým bateriovým systémem. Materiály: Estúdio41Foto-kredit: Eron Costin
