Křehkost a zdobení jemného porcelánu; komplikované dlátem vyráběné dřevěné bez-hřebíkové stavební spoje na stavbách; formování stromečků sestříháváním do podoby bonsají, tvorba čajových zahrad jako projekt pro celé generace. Jde vidět, že Japonci si dřív uměli, a dost možná pořád ještě umí, s věcmi pohrát a přemýšlí o nich trochu jinak. S dárky to mají nastavené podobně. Nezáleží jim jen na tom, čím kdo koho obdarovává, ale jak to dělá. Celý ten proces od výběru vhodného dárku po jeho předání je jako obřad, kde se nic nesmí vynechat, opomenout, aby to mělo ten správný efekt. A proto jim moc záleží na samotném balení. Znovu připomeneme, že Japonsko je domovem techniky origami, tedy umění skládání rozličných motivů z papíru. Poskládat miniaturu letícího jeřába, slona nebo abstraktně geometrického motýla tam umí i malé děti, zatímco naším vrcholem je většinou jen lodička z papíru nebo večerníčkovský klobouk. Zhruba takový je vizuální rozdíl mezi dárkem zabaleným v Japonsku a narozeninovým dárkem zabaleným v Česku. A když přijde na Vánoce a dárky pod stromečkem? Japonci si dávají záležet na tom, aby „nedávali jen obal a v něm dárek“, ale aby i „obal sám byl dárkem“. Což nás dostává k technice furoshiki. Je to metoda balení, vytváření uzlíčků. Materiálem pro obal v tomto případě není papír, ale tkanina, textilie. Může jí být například hedvábí, chirimen, polyester, tkaná bavlna, viskózní umělé hedvábí rayon. Jde o poměrně dost luxusní materiály, látky, které byly vytvořeny se záměrem nahradit šustivý papír. Mají specifické vlastnosti, nepruží a nenapínají se, mají zajímavé vybarvení a velmi propracovaný potisk. První japonský kumšt spočívá ve sladění dárku s obalem furoshiki, barvy i kvalita materiálu napovídá cosi o obsahu uvnitř uzlíčku. A druhý pak souvisí s propracovaným vyvázáním, zauzlováním, které je neméně estetické, jako sklady papíru na origami. Ne prostou mašličku – představte si něco jako křížový osmihranný pěti-uzel, který vypadá současně jako višňový květ a nerozborný zámek – jež ale rozevřete jedním tahem, stejně jako onu mašličku. To je furoshiki. Darující tím prezentuje svou dovednost, to, že si dal na balení opravdu záležet, že obdarovávaného chová v hluboké úctě. Tu úctu samozřejmě vyjadřuje přidaná hodnota – darující nedává obdarovávanému 50 % obalového odpadu k vyhození a v něm zabalený dárek – dává dárek zabalený do dárku. Čtvercová látka, šátek furoshiki, je dárkem sám o sobě. A není nic snazšího, než ho přežehlit, poskládat a znovu použít, třeba při další příležitosti k balení dárků. Anebo si jej můžete ponechat – protože jsou opravdu hezké – jako trvalou připomínku momentu, kdy jste od drahé osoby dostali krásný dárek.Vzorky vánočního balicího papíru si asi do alba neukládáte, že? Tady je ale recyklace automatická, odpad tu nevzniká. Historicky technika furoshiki vznikala v 7. a 8 století z podstatně skromnějších kořenů. Byl to dočista formální způsob, jakým žena balila muži čisté prádlo do uzlíčku, když se vydal do veřejných lázní. Japonské ženy tehdy zrovna mnoho prostoru k vyjádření neměly, ale jejich důvtip a um mohl vyniknout tím, že ten uzlíček zavázaly „jinak“. Třeba podle toho, jak jim na jejich muži záleželo.Technika pak začala zažívat svou renesanci při balení zásilek, balíků posílaných mezi provinciemi a různými rodinami, klany. Specifické vyvázání balíku bylo v 16. a 17. století něco jako podpis odesílatele. Provedení uzlování, jeho podoba a důkladnost, odrážela hodnotu věci uvnitř balíčku, a byla jakýmsi přípisem pro doručitele. Křesťanská duchovní tradice se v Japonsku nikdy úplně neuchytila, s portugalskými misionáři a prvními věřícími tu zatáčeli dost divoce - ale exportovaný obraz Vánoc, svátků obdarovávání, nakonec za své přijali. A obohatili je onou tradiční složkou, vázáním zdobných uzlíčků furoshiki. Aniž by si toho byli vědomi, zpětně tím inspirovali zbytek světa. Tedy alespoň ty, jimž trochu záleží na udržitelnosti Vánoc, které nejsou jen o konzumu, odpadu z obalů a šustivém papíru plnícím kontejnery. Furoshiki si našlo cestu do Evropy i do USA, a roste na popularitě. Základní metody vázání, ty nejjednodušší uzlíky a látkové balíčky, totiž zvládne každý. Pokud tedy zápasíte s balením dárků, je pro vás tohle „šátkování“ ideální. A ještě to můžete vydávat za znamení vlastní udržitelnosti a environmentálního cítění. Jeho podstatnou výhodou je i to, že se s ním dobře balí i dárky tvarově nepravidelné, měkké, rozměrné, těžké. Je perfektní na balení lahví s vínem, knížek, plyšáků. Klasiku – tzv. diamantový sklad, při němž si stačí pohlídat správné rozměry látky, vyhlazení materiálu, zvládne každý. A vyrobit ušatého „zajíčka“ není o nic těžší. Japonské ministerstvo životního prostředí na svých stránkách pro inspiraci uvádí 14 základních tsutsumi, tipů na furoshiki. Nápady ale můžete sbírat na nejrůznějších blozích, v eko-diskuzních skupinách. Anebo se můžete vydat cestou dalších experimentů, a začít tvůrčím způsobem rozvíjet další podobnou techniku balení do látek, po vzoru korejského bojagi.Je tu přitom pořád ten vysoký potenciál znovu-využitelnosti. Z „šátku“ furoshiki si můžete jednou třeba uvázat čelenku, ozdobu do vlasů, kabelku, plážovou taštičku, jednoduché šaty. Pracuje se totiž s poměrně rozměrnými „plachtami“. Ty nejmenší čtvercové kousky mají okolo 40 centimetrů, ty největší až 2,5 metru. Ale vskutku to není nic těžkého. V Česku během těch pár svátečních dní vyrobíme zhruba 5,3 % ze svého celkového množství odpadů. To je zhruba 25 kilogramů odpadu na osobu, pět plných odpadkových košů na každého člena rodiny. A nejvíc toho vyhozeného odpadu se přes svátky pojí s obaly. Japonci od nás odkoukali Vánoce, ale my bychom od nich, na oplátku, mohli odkoukat aspoň základní techniky furoshiki.Svátky pokoje a míru by si to zasloužily, aby za nimi nezůstávaly haldy odpadů.Zdroj: Finance.cz, Ekolist.cz Env.go.jp, SpoonFlower.com, Invaluable.com, SimplyZero.com, Waste4Change.com, BestOfKorea.com
