Tři čtvrtiny gramáže tvoří obyčejná voda, o zbytek se starají tuky a bílkoviny – a celé je to zabalené do vápenité skořápky. Z hlediska svého složení slepičí vajíčko nevypadá jako kdovíjak jakostní záležitost. Jeho cena ale často naznačuje opak. O tom, kolik za něj při nákupu v supermarketu zaplatíme, rozhoduje hned několik faktorů. Třeba to, o jak velké kousky jde, odkud pochází a jestli doma nebo za hranicemi zrovna neřádí ptačí chřipka. Vajíčka se dělí do kategorií S, M, L a XL. S tím, že ta nejmenší - S – mají hmotnost do 53 gramů. A ta XL pak nad třiasedmdesát. Větší jsou přirozeně dražší. S cenou může zamávat dovoz a vzdálenější země původu. K vidění na regálech bývají kromě českých CZ i německá DE, rakouská AT, polská PL a slovenská SK vejce. A zásadní je i způsob chovu nosnic. Nejlacinější, ale s dost bolavou legendou, jsou vajíčka označená číslem 3. Ta pochází z klecových chovů. Dvojka označuje chov nosnic v halách na podestýlce, jednička ve volném výběhu. A nula? Ta platí pro vejce nosnic v ekologickém zemědělství. To jsou ta slavná BIO-vejce. Ta jsou nejdražší. Za malé vajíčko z klecového chovu dnes zaplatíte okolo 5,99 korun (spíš o něco méně), stejně velké z ekologického chovu vás může stát i 12-15 korun. To už vypadá jako hodně luxusní zboží. Záleží samozřejmě na tom, kdy vajíčka nakupujete. Nárazově bývají levnější i dražší. V praxi tak můžete vývoj ekonomiky a míru inflace zkoušet vyčíst z tiskových zpráv České národní banky anebo burzovních přehledů, ale neméně solidním ukazatelem jsou i ta docela obyčejná slepičí vajíčka. Průměr ceny se v posledních letech zatím pohyboval kdesi od optimistických dvou korun až po bolavějších 5,- Kč za jeden kus. A letos to již je víc - nejen kvůli tomu, že udeřila ptačí chřipka. Běžně zaplatíme za balení 30 vajec cca 180 korun. I když nadávání na všeobecnou drahotu potravin z módy jen tak nevyjde, hodí se zmínit, že ani letošní vyšší cena vajec nejspíš netrumfne rok 2017. A v hrubém průměru, se započtenou inflací, dnes pořád stojí čerstvá vejce stejně, jako stála v roce 1996. To jen na uklidnění rozjitřených emocí. Přesto se racionálně ekonomicky smýšlející člověk - za vejce ze supermarketu platící - nemůže zbavit dojmu, že by ho mnohem laciněji vyšlo, kdyby si vajíčka ze slepic nějak „vyráběl“ sám.Z té dosavadní vajíčkologie a domácích počtů to opravdu vychází nejúsporněji. Mít někde na dvorku za domem výběh, kde by si spokojeně kvokalo hejno slepic, to zní jako dokonalý byznys plán. Nehledě na to, že slepice člověka přiblíží venkovu a přírodě, výtečně pomůžou s likvidací zbytků z kuchyně. Takže je to vlastně o udržitelnosti a ekologii. Nebo ne? Pravdou je, že nápad na návrat užitečné a výnosně vejconosné drůbeže se periodicky vrací - obvykle, když roste cena vajíček na trhu - a má v sobě i ty zmíněné ekologické benefity. Ostatně, kurníky na pavlačích a střechách činžáků patří k divokým plánům zelených snílků už dlouho. A třeba v New Yorku nebo Bostonu, Paříži i Amsterodamu, na ně nedají dopustit.Jenže z praktického hlediska je tu jeden velký problém, o kterém se dosud moc nepřemýšlelo. Upozornila na něj - loni v říjnu - studie uveřejněná v žurnálu Environmental Pollution. Je vztažená k Austrálii, ale na síle jí to nic neubírá. V krátkosti: vejce z domácích chovů máme za zdravější než ta z obřích hal drůbežáren. Protože vznikají takříkajíc na našem dvorku, kde si spokojené slepičky víceméně volně zobou a hrabou, dostávají dobroty, necpeme je hormony a antiparazitiky, antibiotiky a kdoví ještě čím. Jenže právě takhle jednoduché to není, a zrovna ty naše dvorky a záhumenky s kurníky a výběhy nepatří k těm nejhygieničtějším místům.Experti se v rámci oné studie podívali na zoubek (tedy spíše na žloutek a bílek) vajíčkové produkce z 25 000 domácích chovů. A zjistili, že nemalé množství vajec obsahovalo až čtyřicetinásobky povolené koncentrace těžkých kovů. V podstatě každá druhá zkoumaná slepice a její vejce vykazovalo nadlimitní hodnoty. Kritická situace byla hlavně s koncentracemi olova, s nímž skutečně není legrace. I v nepatrných dávkách mává s lidským zdravím, napomáhá kardiovaskulárním chorobám, může vám postupně odepsat ledviny a třeba snižovat IQ. U slepic (a vajíček) na venkově byla situace o něco lepší, než na předměstích. Ale zrovna ty ryze městské slepice – z kurníků v činžácích – patřily k vyloženě rizikovým.Pochutnávat si na čerstvých vejcích z domácího chovu u paneláku je, ať se zelení snílkové nezlobí, hazard se zdravím. Jen pro představu: vajíčka z drůbežáren už obvykle nesmí do prodeje, když u nich koncentrace olova přesáhne 5 µg/kg. A ta z domácích chovů měla průměr okolo 301 µg/kg. Průměr, extrémy byly dalece vyšší. Inu, nátura a to naprosto přirozené chování slepic. Které oklovávají a sezobnou kde co. Spolu s tím do sebe dostávají nemalé množství zrníček půdy, hlíny, pilin, částeček a fragmentů - které mohou být kontaminovany nejrůznějšími závadnými látkami. Popílky, barvami, mořidly, pesticidy, úklidovými chemikáliemi, nejrůznějším spadem a prachem.Tím, že se v tom všem popelí, slouží jako výkonné kdákající sběrnice takových látek. V jejich tělech se pak koncentrují, a přechází postupně i do produkovaných vajíček. Háček je v tom, že u těch průmyslových drůbežáren – kde jsou slepice chovány v dost sterilních podmínkách - někdo nad závadnými látkami obsaženými ve žloutku a bílku bdí. Existuje tu kontrola výstupu, nařízené limity, regulace, dozor a postihy. Jenže u vajíček domácích takové laboratorní testy neděláte. Žloutek z jejich vajíček je možná barevnější a sytější, vajíčka jsou to větší a slepice vypadají doma na dvorku určitě spokojeněji. Zdravější tahle domácí produkce ale rozhodně být nemusí.Vajíčka z drůbežáren jsou sice dražší (a často jejich cena nepříjemně bolí), ale kromě komfortu dvorku bez kuřinců si u nich připlácíte i za jistotu hygienické nezávadnosti obsahu. A tu vám domácí produkce skutečně garantovat nemůže. Chovat doma drůbež kvůli drahotě vajíček je tedy cestou, jak trochu ušetřit – ale není nejspíš tou správnou cestou, jak prospět svému zdraví.Zdroj: TheConversation.com, Environmental Pollution, 360DustAnalysis.com, NCBI.gov, KupniSila.cz
