I když letní teploty začínají v Čechách připomínat rovníkové tropy, celkový průběh teplot tu máme dost nevyrovnaný. Noci umí být i v pozdním jaře dost chladné, a zvlášť v podhorských regionech umí zaskočit nenadálým mrazíkem. Poctivá práce zahradníků pak přichází zbytečně vniveč. Přitom stačilo málo: umístit sazenice do „ochranné atmosféry“ pařeniště. Příjemně vyhřátého místa, které si udržuje svou stabilní teplotu. Pařeniště je ve svém principu prosté zahradnické zařízení, stavba, určená k předpěstování sadby, pěstování některých druhů zeleniny, nebo k zakládání rostlin. Dříve byly podstatně populárnější: jednak tu bylo víc nadšených zahradníků – amatérů (profíci se většinou vydali cestou nákladnějších skleníků), a také se nabízelo srovnatelně méně dostupných řešení. Domácí klimatizovanou pěstírnu s mikrokapkovací závlahou a UV lampami „staré“ pařeniště skutečně nenahradí, ale je o poznání levnější. Vyrobit si je na své zahradě může totiž každý. Z čeho? V tom je právě to kouzlo: prakticky z čehokoliv, co máte zrovna k dispozici. Dřevo, cihla, beton nebo kov, to vše najde své uplatnění. Záleží pak jen na vás a vašem umu, jestli budete tvořit klasické pařeniště jednostranné (tj. okna s jedním pantem přiložená k zemi) anebo oboustranné, se sedlovou stříškou. Přepočtem se pak doberete toho, že na jednostranná spotřebujete při menší užitné ploše více materiálu. Ale může přijít na nejrůznější varianty provedení, kterými to můžete kompenzovat. Podstatná je izolace, respektive uzavření vnitřního prostoru před vnějším prostředím a jeho nepříznivými podmínkami. Těmi abiotickými, jako je déšť nebo mrazík, stejně jako biotickými, třeba plevele. Vámi vysazené rostliny se tak od první chvíle nemusí rvát s nevlídným okolím, jejichž nástup do produkčního života je pohodovější. A na výsledné úrodě je to pak znát. Uvnitř pařeniště, jak název napoví, je totiž prohřátý vzduch i půda, a přes den naakumulované teplo to žádoucí uvnitř chrání. K prohřátí dochází proto, že střešní plocha pařeniště je „průhledná“. Klasicky s využitím několikavrstvé plastové fólie, polykarbonátu, ale zrovna tak prosklených desek (ony zase ty definitivní hranice mezi pařeništěm-fóliovníkem-skleníkem nejsou zase tak ostré). Při zemí sedící obvodový rám pařeniště lemuje výsevní krytou plochu, která může být i mírně zanořená pod terén, což funguje jako dodatečná ochrana proti teplotním výkyvům. Okolní zemina totiž izoluje. Zásadní a při plánování bohužel často opomíjený je tu přídatný „zdroj tepla“. Většina pařenišť sází čistě jen na akumulaci tepla ze slunce, tím, že jsou okna pařeniště doširoka vystaveny vůči jižní straně (do stran pak východ/západ). Což v zásadě postačí. Ale není od věci pařeniště „přilepit“ jednou stranou na obvod obývané budovy nebo stavby na zahradě. Ideálně na té jižní, jihovýchodní.V tomto zákrytu se rostlinkám uvnitř povede ještě lépe. A když už nic jiného, zužitkujete aspoň odpadní teplo, unikající z vaší domácnosti (které tím poskytnete další izolační vrstvu před tepelnými ztrátami). Je to oboustranně výhodné. S teplem uvnitř pařeniště pomohou i další triky. Třeba vytvoření odrazné plochy za pařeništěm, která bude sluneční paprsky posílat dovnitř. Co to může být? Lesklá kovová deska, světlá omítka zdi, hliníková fólie nebo alumatka.Přečtěte si podrobný návod, jak založit pařeniště. Zdrojem tepla se může stát i třeba nevyužívaný septik, stojící pod pařeništěm. Bude fungovat jako takové malé tepelné čerpadlo. Případně můžete pařeništěm obestavět prostorově výrazné hnojiště nebo kompost. Oba totiž přirozeně hřejí. Anebo pokud vám to materiál a místo dovolí, můžete jednu část pařeniště vyhradit pro malé hnojiště. Bude zakryté stejně jako sazenice okolo, a bude se rychleji rozkládat: a tím uvolňovat další teplo pro ten „vnitřní provoz“.Jedna věc je teplo získat či vyrobit, druhá udržet. Tepelně izolační/akumulační vlastnosti můžete podpořit „záhozem“ okrajů, silnými vícevrstvými obvodovými stěnami, dobrým utěsněním. Klidně sádrokartonovými odřezky nebo polystyrenem, máte-li ho nazbyt. Rostliny uvnitř budou excelentně osvětlené a v teple, bez konkurence a škůdců. Tedy skoro ideálních podmínkách. Aby tyto podmínky byly úplně dokonalé, je třeba zajistit jim přísun živin. Vysoce kvalitním substrátem: propařeným jemným kompostem, humusem, organicky bohatým koňským hnojem. Prostě tím nejlepším. Tedy v závislosti na druhu pěstovaných plodin a jejich nárocích na pH půdy. Kromě výživného standardu je v pařeništi můžeme po čase přihnojovat.Hodí se mít v pařeništi alespoň jeden teploměr, abyste mohli alespoň orientačně sledovat, jak si vnitřní klima stojí. Může být o 5-15°C vyšší, než venkovní teplota. Aby rostliny při zalévání nezažívaly teplotní šok (když na ně chrstnete ledovou vodu ze studny), je příhodné mít několik konví nebo nádržku s vodou uvnitř pařeniště, a tak se závlaha sama „vyladí“ na vnitřní teplotu. Tohle všechno přispívá k tomu, že sazeničky uvnitř rostou jako divé. K vaší i jejich úplné spokojenosti je třeba ještě dodržet pár drobných zásad. Teplo, zálivka, rozklad organického materiálu – ano, uvnitř se to brzy „zapaří“. A plísně určitě nechceme. Proto je nutné pařeniště pravidelně vyvětrávat. Postačí, když některá okna přizvednete a podepřete, aby pod nimi mohl proudit vzduch. Teploměr nám může, zvláště v pozdním jaře prozradit, že uvnitř je teplo až příliš. Nechceme rostliny upéct, takže kromě větrání musí přijít i zastiňování. Třeba překrytí pařeniště nějakou tmavou, poloprůhlednou vrstvou látky.Výhodou pařenišť jsou špičkové podmínky pro počáteční růst a rozvoj sadby. A velmi snadná aklimatizace rostlin na vnější klima. Prostě začnete na několik hodin denně odebírat ona krycí okna, což je rozhodně snazší, než vynášet baterie domáckých květináčů na vzduch. Nevýhody? Zalévání je fuška, kterou strávíte s ohnutým hřbetem, a většinou pařeniště nenabízí dostatek manipulačního prostoru. Pořád je ale tahle letitá (a dnes poněkud pozapomenutá) vychytávka zahradníků nenahraditelná. Nemáte teď kam pro sazeničky doma kam šlápnout? Přesuňte je do pařeniště!Zdroj použitých fotografií: Shutterstock
