Nejúrodnější vinařské oblasti jižní Moravy jsou vlastně plackou lemovanou tu a tam nějakým kopečkem, uprostřed “velehorský“ hřebínek půvabných Pálavských vrchů, proto se zde zvuk rozléhá široko daleko. A právě údolí, které naplnily vody tří kaskádovitě navazujících nádrží pojmenovaných jako vodní dílo Nové Mlýny, dunělo celý náš pobyt, od svítání až do tmy, někdy byly rány slyšet i mezi osmou a devátou hodinou večerní, tedy již za tmy. V druhém říjnovém týdnu. „Přijedeme od Boletic, kde se už rok a půl střílí jako bychom byli ve válce, a vjedeme do ještě většího bordelu. A ještě se zde ubytujeme,“ říkám druhý den ženě. Slyší to kolemjdoucí paní s nákupní taškou a vztekle zasyčí: „Viděli jste to hejno?!“ Důvodem každoročního vzniku doslova válečné zóny na jihu Moravy je špaček. Neuvěřitelně chytrý pták s neuvěřitelným apetitem, navíc operující v podobě okřídlených armád. Někdy prý špačci usednou unaveni plašením a ostřelováním hned na poli kousek za vinicí. Prý to z dálky vypadá, jako by bylo čerstvě zoráno. A náhle zmizí, aniž by vzlétli. Když se vinař vydá ten zázrak ověřit, zjistí, že špačci si to špacírují do vinice pěšky. Změna strategie pro ně není ničím cizím. A vyhnat tuhle nábožnou hroznovou pouť je prý ještě těžší, než odehnat letící hejno. Někdy je to prý ještě horší než ve slavném hororu Ptáci. Právě na podzim, kdy se čeká na úrodu nejcennějších, nejdražších a nejsladších hroznů, se každý rok odehrává stejné drama. A vůbec nejhorší jsou prý čerstvě přilétlí špačci ze severu Evropy, vyhladovělí dlouhým letem. Jedno hejno čítající i deset tisíc jedinců prý dovede do půl hodiny zcela zlikvidovat hektar úrody s lahodnými hrozny. I více. Vinaři říkají, že po pár minutách vinohrad vypadá, jako by jím projel kombajn. A je po úrodě i ziscích! Docela se to ve mně pere, soukromé vlastnictví vinařů uznávám a víno mi chutná, ale ke špačkům nemohu nechovat obdiv. A vlastně nedělají nic jiného, než že jim (jako nám lidem) chutná to nejlepší. Doma nás špačci také potrápí, když dozrají třešně, ale to je pro nás prostě jen jakýsi bonus na stůl, odměna zahrady. A špačkům vždycky necháme dost. Tedy když se zrovna urodí. Jenže vinaři investují do vinic včetně jejich ochrany a zpracování vína spoustu peněz. Místní vinař mi ukazoval své vybavení. Všechno v nerezu, od šnekových dopravníků až po ohromné tanky (nádrže), ve kterých víno zraje. Na dubové soudky se už dávno nehraje. Pak jsem ochutnal šumivý burčák. Veltlínské zelené. Vinařství to bylo na místní poměry maličké. Vinaři se brání různě, od vysloužilých cédéček na malých zahradních viničkách až po ochranné sítě, plynová děla, umělé ptáky a spolupráci s myslivci. Dokonce se již používá i automatický laserový plašič špačků. Čím větší rozloha vinic, tím větší investice do jejich ochrany. Třeba laserový plašič stojí přibližně čtvrt milionu korun. A věřte nebo ne, vždy jsou na tom lépe ti s penězi, kteří za ochranu zaplatí. A to se pak musí odrazit i v ceně vína. Stát totiž ztráty (škody) způsobené špačky nekompenzuje. Kdejakému ovčákovi zaplatí ovci strženou vlkem, ale špačci, kteří způsobují každoročně škody enormní, jsou ze státních náhrad vyjmuti. Navíc má kauza špaček ještě jeden háček. Totiž Bernskou úmluvu, která špačka obecného (Sturnus vulgaris) klasifikuje jako chráněného živočicha. Tato úmluva vznikla v roce 1979 ve Švýcarsku a od roku 1998 platí i na území ČR. Na nátlak vinařů však došlo ke změně. Zákon č. 449/2001 Sb. (Zákon o myslivosti) zařadil v § 2 špačka obecného mezi zvěř, kterou lze obhospodařovat lovem. Ale jen omezeně. K tomu byla později vydána Vyhláška č. 294/2006 Sb. (Vyhláška o odchylném postupu pro usmrcování špačka obecného), která jasně definuje za jakých podmínek, kdy a jak lze špačky střílet. Asi se vinaři se špačky od roku 2001 do roku 2006 příliš nemazlili. Kromě jiného vyhláška uvádí, že „Účelem usmrcování podle této vyhlášky není snižování početních stavů špačka obecného lovem, ale zvýšení účinnosti střelby jako metody plašení jedinců špačka obecného.“ Střílet se smí od 15. srpna do 31. října, hejno musí mít nejméně tisíc jedinců, nesmí být stříleno dále jak 50 metrů od vinice a střílet se smí jen od východu slunce až hodinu před západem. Navíc se smí střílet pouze pokud byla tato skutečnost místně příslušným orgánem ochrany přírody vyhlášena. Povolena je střelba pouze do okraje hejna. Atd. atd.. Však tuto vyhlášku znají na jihu Moravy zajisté všichni nazpaměť, zřízena byla právě kvůli zdejším vinařům a platí výhradně pro ně. Poznáním o povoleném usmrcování špačků také padlo mezi mnou a mou ženou další tabu. Tvrdila totiž, že špaček je chráněný a střílet se nesmí, proto musí vinaři rámusit pořád. Musí, jinak by jim z toho nejlepšího nic nezbylo, ale střílet a usmrcovat také někdy mohou. Říká se však, že lze vyhrát bitvu, ale ne válku. A s chytrými špačky se blbě vyhrávají i drobnější bojůvky. Opeření zloději hroznů jsou totiž vším možným, jen ne hlupáky. A plašení trvající až dlouho do tmy to jen dokazuje. Však posuďte sami, mysleli jste si, že špaček není noční pták? Když chce, je! Vůbec bych se nedivil, kdyby za pár let vinaři zjistili, že hejno za tmy přeplave kus Věstonické nádrže a k vinicím se připlíží jako pověstní žabí muži. Pěkně od silnice. Plížením z pangejtu do pangejtu. Lahodné hrozny chutnají i za tmy. Vinaři dokonce říkají: “Byla by škoda ty krásné hrozny před špačky neubránit.“ Takže válka! Ale obranného charakteru.Zdroj: mzp.cz, zakonyprolidi.cz, rozhlas.cz, breclavskydenik.cz, ct24.cz
