Tomu podivnému trojmostí se říká buď hezky velšsky Pontarfynach, což znamená Most na Mynachu. A ano, řeka pod tím mostem se jmenuje Mynach. Anglicky se ovšem mostu přezdívá Ďáblův. A souvisí to s místními pověstmi. Než se k nim ale dostaneme, je třeba si vysvětlit ten shluk mostů. Jsou skutečně tři. Druhý je vystavěn na prvním, a sám nyní slouží jako podklad pro ten třetí. Nejnovější.Kdybychom to vzali postupně, ten první most tu byl vystavěn v roce 1075. A byl mnohokrát opravován. Naposledy někdy kolem roku 1200, pokud se dá věřit místním kronikám. Opraven byl zjevně dobře, protože stavitele začala jeho chatrná stabilita zajímat až v roce 1753. Když si spočítali, na kolik materiálu by je přišel pilíř opírající se až o dno rokle u břehů řeky – ta rokle tu sahá do devadesátimetrové hlubiny - zaimprovizovali. Raději zpevnili ten středověký most, a využili ho jako základ pro novou stavbu mostu. Most z 18. století se tak opírá o most ze století jedenáctého. A jak to bylo s tím třetím mostem, to už asi odtušíte. Jiné to bylo jen v tom, že ten poslední (třetí) most je železniční, a dostavěn sem byl – na dvou předchozích mostech – v roce 1901. S tím, že se v roce 1971 ještě dočkal komplexního zpevnění. A komu by snad náhodou trojitý most nevoněl, je tu ještě bokem kovová visutá lávka pro pěší. Most, který posloužil jako opora mostu, a ten pak posloužil jako opora dalšímu mostu, to už je docela hezká kuriozita. A místní jsou na ní taky náležitě hrdí. Trojitý most, to se jen tak někde nevidí. Zbourat si jej rozhodně nepřejí. Nejen proto, že k nim láká turisty. I kvůli tomu, že není radno zahrávat si s Peklem. Protože podle pověstí by ten úplně první most měl snad být dílem Ďábla.Dáme-li prostor místním pověstem, nějaké pasačce se v místech rokle nad Mynachem zaběhla kráva. A ta rohatá stračena se pak objevila na druhé straně, za propastí. Určitě v tom byla nějaká čertovina, neboť se hned u zoufalé pasačky objevil pekelník, který jí nabídl obchod. Na druhou stranu, za krávou, bleskově vystaví kamenný most. Jen tedy, jeho cenou za to dílo bude duše prvního tvora, který na most vstoupí. Tak se i stalo. Jen tedy, pasačka hodila na dohotovený most kůrku chleba, pro kterou si přiběhl její pes. Ďábel se tedy musel spokojit s duší psí, což ho asi nepotěšilo. Ta pověst, která dokládá, že Velšané moc milovníky psů nejsou, má i neoficiální pokračování. Ďábel si prý přimyslel, že když nedostane duši prvního tvora, který po mostě přejde, bude mu tedy patřit duše posledního člověka, který po mostě přejde.Což vlastně vysvětluje i existenci trojice mostů na tom samé místě. Žádný poslední lidský chodec tu nebyl, po mostě se totiž chodí dál. Peklo tu, zdá se, ostrouhalo. A v Ceredigionu mají tři mosty na jednom místě.Zdroj: Wikipedia.org, engineering-timeline.com
