Začneme pozvolna, u bobrů kanadských. Zvířátek, o nichž se v dobrém říká, že jsou zvířecími inženýry. Svými budovatelskými spády totiž výrazně mění krajinu kolem sebe. Nejčastěji ke svému vlastnímu prospěchu. Ale většinou z toho profitují desítky dalších živočišných a rostlinných druhů. Jak? Třeba tím, že bobři zaplaví les, zbaví jej určitých druhů dřevin a nakonec z něj vytvoří biodiverzitou bohatý mokřad.A jak že vlastně tu krajinu „zaplaví“? Skrze přehrady, které staví. Což už náš dostává k bobří hrázi, která vyrostla v kanadských lesích, v provincii Severní Alberta. Soudě podle archivovaných leteckých snímků tu mistři začali s prací na její konstrukci někdy kolem roku 1990. A dosud s tím nepřestali. Takže výsledná hráz má dnes na délku 850 metrů. Necelý kilometr.Nemusí se to zdát extrémní. Tedy až do momentu, než vezmete v potaz, že jeden bobr měří bez ocasu nanejvýš 90 centimetrů a veškerá jeho stavební technika se omezuje jen na hlodavý chrup. A že to jejich vodní dílo je schopné dynamicky reagovat – s bobří pomocí – na výkyvy ve výšce hladiny, rychlost proudění, zvýšení průtoku během jarního tání. A že dokáží koordinovaně rozšiřovat jeho dosah tam, kam zrovna potřebují. Jdeme dál. K termitům druhu Macrotermes bellicosus. Jehož „vojáci“ měří na výšku něco mezi čtyřmi až pěti milimetry. Což tedy není mnoho. A ten kontrast velikosti pořádně vynikne až ve srovnání s mega-městy, které tito termiti v Africe budují. Jejich termitiště bývají okolo sedmi metrů vysoká. V extrému až devítimetrová.I kdybychom se ale nedrželi těch extrémů, jen prostým porovnáním výšky lidských a termitích staveb se dobereme toho, že sedmimetrové termitiště je ekvivalentem 2450 metrů vysokého mrakodrapu. A takové skutečně zatím stavět nedokážeme. Na to, že oni staví jen z hlíny, bláta, hrudek vlastních výkalů a rozkousané vegetace, je to fascinující. Mimochodem, tyhle termití věžáky mají svou vlastní klimatizaci, regulaci vnitřní teploty. A kompletní vnitřní infrastrukturu, v níž nechybí prostor pro pěstování vlastní houbové potravy nebo luxusní pářící komůrky. Nejenže staví své věže směřující od severu k jihu, aby regulovaly teplo, ale tunely v celém pahorku slouží jako potrubí k regulaci proudění vzduchu a teploty v kolonii, což je klíčové pro udržování těchto roztomilých malých houbových farem. Z těch termitích mrakodrapů pak vznikají celé megapole nahloučených termitišť, které jsou tak rozsáhlé, že je můžete sledovat na satelitních snímcích. Je to svým důmyslem obtížně pochopitelná konstrukce. Dá se říct, že v tuto chvíli je jediným důvodem, proč termiti s takovou technologií neovládnou celý svět, je to, že my lidé nemáme nic, co by oni potřebovali. Dá se očekávat nějaký stavitelský průlom i od tvorů, kteří nemají ostré zuby, kusadla a žádné ruce? Jistě. Jsou tu totiž ještě snovači pospolití. Opeřenci, kteří nám mohou udělit lekci ve „vyšívání“ obydlí.Nejenže staví největší hnízda ze všech ptáků na světě. Ale jejich „stavby“ vynikají v ptačím světě tím, že jsou trvalé. Žijí v nich stovky ptáků po několik generací. A „místnosti“, které zrovna nevyužívají, v té ptačí kolonii ochotně pronajímají ptákům jiných druhů. Jejich obydlí jsou stejně propracovaná a skoro tak stejně dekadentní jako lidská. Což vzhledem k tomu, že veškerá jejich výzdoba pochází ze stébel a větviček, nutí k zamyšlení. Každou jednu „hnízdní“ komoru obývá jeden ptačí pár. Ale interiér je dále rozdělen na několik pokojů s vchody pod hnízdem.Vnitřní místnosti zadržují teplo a jsou využívány v noci, zatímco venkovní místnosti - jsou ve skutečnosti chladnější než jejich okolí - jsou využívány ve dne. Ptáci dokonce umí vchody do svých domácností zamaskovat ostrými a pichlavými větvemi, aby do nich nezalézali hladoví hadi. Hnízda snovačů jsou tak pevná, že mohou vydržet viset na stromě stovky let a vážit několik tun.Termiti, bobři i snovači to zkrátka umí...Zdroj: autorský text - Radomír Dohnal, ČESKÉSTAVBY.cz
