Kedlubny nám v dětství babička vařila místo sladkokysele připraveného červeného zelí jako přílohu k vepřovému masu a nebo nám je prostě podávala jen s vařenou mrkví a bramborem. A jako děti jsme to opravdu milovali. Nakonec na sladko povařený kedluben je pro dětský jazýček příjemnější než zelí kysané. V tu dobu strýc choval u babičky nutrie a k jejich libovému hlodavčímu masu byly vařené kedlubny také vynikající. Každoročně vysazovala sazeničky ve fóliovníku a na záhoně a to i dvakrát za sezónu. Ona sama, těžká cukrovkářka, milovala kedlubny stejně jako třeba borůvky. A my je dětem pěstujeme také, ale již je většinou nevaříme, na podomácku kysané zelí si zvykají od mala a kedlubny jedí syrové. Chroustají a chroustají. Kedluben je u nás jednou z nejrozšířenějších košťálových zelenin a zdravý prospěšný je neskutečně. Dokonce lze kromě oblíbených bulev konzumovat i mladé listy, které mají o mnoho vyšší obsah vitaminu C a vápníku. Bulvy obsahují vysoký podíl sodíku, draslíku, hořčíku, vápníku, manganu, železa, fosforu, vitamínů skupiny B, vitaminu C, provitaminu A, kyseliny nikotinové, pantotenové a listové. Zdravý prospěšná je i vláknina. Kedluben má málo kalorií a přitom pomáhá i proti rakovině tlustého střeva, zlepšuje průchodnost střev a snižuje hladinu cholesterolu. Obecně pak platí, že čím mladší a tedy i menší kedlubny, tím lépe. Jak pro bulvy, tak pro listy. Spotřeba kedlubnů v ČR je ročně cca 2,5 kg na osobu. Lehce stravitelné bulvy se konzumují syrové, vařené i smažené, listy vařené, ale bohužel končí častěji na kompostu. Kedluben nebo kedlubna (Brassica oleracea var. Gongylodes) je též nazýván brukev, ale jde o nesprávné označení, které vyplývá z původu kedlubnů. Jsou totiž vyšlechtěnou varietou druhu brukev zelná, jehož žádná původní forma se ve volné přírodě nevyskytuje. Původem jsou kedlubny od Středozemního moře a Tibetu. V současnosti jsou však nejoblíbenější právě ve střední a západní Evropě, kam se kdysi dostaly spolu s expanzí Římské říše. Kedluben je dvouletá rostlina, která dorůstá výšky 20 až 50 cm podle podmínek a odrůdy. V prvním roce vytváří typickou nadzemní stonkovou hlízu (běžně říkáme bulvu), která je velká obvykle 10 až 15 cm v průměru. Bulva je vlastně jakýsi odpad této rostliny, konkrétně jde o zkrácení a sekundární ztluštění nevětveného stonku kedlubny, které je způsobeno bočním růstem meristémového pletiva u vegetačního vrcholu. Vlastně jde o jakýsi genetický zkrat, díky kterému si můžeme bulvy kedlubnů vychutnávat. Z hlízy pak vyrůstající dlouze řapíkaté listy s podlouhlými, elipsovitými až okrouhlými čepelemi. Listy jsou po obvodě zkadeřené a vroubkované a obvykle jsou až téměř dvakrát delší než řapík. Hlíza kedlubnů bývá kulovitá, elipsoidní a svrchu zploštělá. Na svém povrchu může mít barvu šedozelenou až žlutozelenou, ale i fialovou. Stejně jako hlízy bývají zbarvené i listy konkrétní odrůdy. Uvnitř hlízy najdeme šťavnatou dužinu bílé barvy, která se stářím dřevnatí a tím se v bulvě i snižuje obsah účinných látek, ale i léčivé schopnosti vlákniny. Kořenový systém kedlubnů je nehluboce rozvětvený.Ve druhém roce, pokud již v prvním rostliny nesklidíme, nám vyrůstá stonek (košťál), který nese na svém vrcholu mnohokvěté hroznovité květenství. Květenství je složeno ze čtyřčetných, oboupohlavných, žlutých květů. Plodem je šikmo odstávající válcovitá dvoupouzdrá šešule s výraznými žilkami a zobáčkem. Ta obsahuje droboulinká kulovitá semena. Zajímavostí kedlubnů je, že mají občasnou tendenci k přechodu z dvouleté na jednoletou rostlinu. Stačí delší pokles teplot k 0 °C ve stádiu tří pravých lístků. Nedojde pak k vytvoření hlíz a rostliny nám vybíhají do květu. Kedlubny milují půdu hlinitou až hlinitopísčitou, dostatečně humózní a výhřevnou, vybavenou dostatkem minerálních látek, které vstřebávají a později nám poskytují svými bulvami i listy v konzumovatelné podobě. Zapomeňte na špenát, animovaný seriál o Pepku námořníkovi představoval jen PR amerického producenta špenátových konzerv, to kedlubny obsahují množství železa a jiných prospěšných prvků pro lidské tělo. Vyloženě pak kedlubny nesnáší přímé hnojení čerstvým hnojem.Jelikož mají kedlubny slabé kořeny, které se vyvíjí rychle, potřebují dostatečnou závlahu, právě za sucha kedlubny rychleji dřevnatí, při nadměrném vlhku však praskají. Pozor tedy na přelévání. Kedlubny se obvykle pěstují z předpěstované sadby (odrůdy rané a polorané), kterou si však můžeme připravit v teplém pařeništi a nebo ve skleníku. Odrůdy pozdní se pak vysévají přímo na záhon. Vegetační doba raných odrůd je od výsadby 60 až 90 dnů, pozdních odrůd od výsevu až 150 dnů. Sadba se vysazuje na záhon mělce, nejlépe tak hluboko, jak rostliny rostly v pařeništi. Při hluboké výsadbě kedlubny vytvářejí protáhlé bulvičky. I při kypření půdy je třeba dbát na to, abychom rostliny příliš nepřihrnovali, navíc si musíme dát pozor na křehké kořeny. Hlavní dělení kedlubnů je známé na odrůdy bílé (větší) a modré (ranější a odolnější vůči praskání). Specifickou českou bílou pozdní odrůdou je 'Gigant', která má bulvy 3 až 4 kg, nepraskající, nedřevnatící a dobře skladovatelné. Nejdůležitější vlastností, na které jsou kedlubny šlechtěny, je rychlost růstu, dále však také nízká tendence hlíz k dřevnatění a praskání a slabý sklon k vybíhání do květu. Šlechtění probíhá i na odolnost vůči půdním chorobám, například nádorovitosti košťálovin. Hlavním živočišným škůdcem kedlubnů jsou housenky běláska zelného.Rané kedlubny se sklízí postupně, jak dorůstají, nejlépe krátce před spotřebou, tedy tak, aby byly čerstvé a nezavadlé. Též je na záhonu nesmíme nechávat zbytečně přerůstat, aby nedřevnatěly. Pozdní odrůdy sklízíme pro uskladnění najednou před příchodem prvních mrazů. Pokud kedlubny uskladníme ve sklepě do písku i s kořeny, vydrží nám dosti dlouho.Pro odrůdy k rychlení je třeba volit spon výsadby 20x25 cm, pro polní rané odrůdy 25x25 cm a pro pozdní odrůdy k uskladnění 30-40x30 cm. Určitě se vyplatí vysévat osivo, které bylo namořené proti houbovým chorobám a škůdcům (údaje najdeme na sáčku s osivem). V 1 g osiva je cca 250 až 300 semen, čili proto, abychom vypěstovali 1000 sazeniček, potřebujeme pouze 8 g osiva. Bohemia F1 je hybridní poloraná odrůda, určená pro venkovní jarní i letní pěstování. Má bílé bulvy, rychlý růst, je výnosná a jakostní. Vyniká vyrovnaností, odolává praskání, nedřevnatí. Vegetační doba od výsevu do sklizně je 80 až 85 dní.Troja F1 je poloraná, novější odrůda s bílými bulvami. Je odolná proti dřevnatění a přerůstání bulev, které má dosti velké, ploše kulovité a s dužninou výborně jemnou. Je vhodná k jarnímu a letnímu polnímu pěstování a k pěstování na podzim z letních výsevů. Jde o velmi oblíbenou odrůdu.Kref F1 je bílá raná kedlubna s jemnou dužninou, která dobře odolává dřevnatění a přerůstání. Vhodná pro rychlení a velmi rané polní pěstování. Hodí se však i k pěstování z letních výsevů, tedy až pro podzimní sklizeň. Bulvy mají velice sladkou chuť.Ballot F1 je velmi raná polní odrůda určená pro jarní a podzimní pěstování. Má poměrně nízký vzrůst, středně velké listy a kvalitní ploše kulovité, modré bulvy, které nepraskají, nevybíhají a nedřevnatí. Pěstujeme ji na jaře z únorových až dubnových výsevů (sklizeň v květnu až červnu), nebo z červnových a červencových výsevů (sklizeň v říjnu až listopadu). Tento nový hybrid dosahuje vysoké vyrovnanosti v růstu a vývoji bulev i za horších podmínek.Gigant je pozdní bílá odrůda s velkými (3 až 5 kg těžkými) bulvami. Dužnina je vynikající, šťavnatá, nedřevnatí ani nepraská. Tato dlouhodobě skladovatelná odrůda bujného vzrůstu má vegetační dobu od výsevu do sklizně 80 až 85 dní. Jde o skutečného obra mezi kedlubny.Blankyt je nová nehybridní odrůda s modrými kedlubny, která je určena pro celoroční pěstování. Bulva je ploše kulovitá s menšími, řidšími a fialově žilkovanými listy. Odrůda je silně odolná vůči dřevnatění, praskání a vybíhání do květu.Luna je velmi raná odrůda bílé kedlubny. Ideální je k rychlení i celoročnímu polnímu pěstování. Odolává vůči vybíhání, praskání a dřevnatění, čímž se vyrovná odrůdám hybridním.Zdroj: ČESKÉSTAVBY.cz, wikipedia.org, ceskykutil.cz, shutterstock.com
