Kdo nelení, již v únoru vysévá v teple především papriky včetně chilli papriček a také lilek. Začít můžeme i se saláty, celery, ředkvičkami a kedlubny. První sklizně salátů a ředkviček se dočkáme velmi brzy. Na konci března až začátkem dubna přibývají výsevy okurek, rajčat, dýní a cuket, které rostou oproti paprikám o dost rychleji. Ať již ale vyséváme cokoli a v jakýchkoli podmínkách, trápí nás často dvě věci. Za prvé klíčivost a za druhé padání klíčních rostlinek. Prostě i když už rostliny vyklíčí, jejich stonek se nad úrovní zeminy ztenčí, objeví se plísně a titěry uhynou. Proč a jak se tomu bránit? Že něco neklíčí hned, na tom není nic divného. Klíčivost semen různých druhů rostlin se liší. Pokud si však doma roky shromažďujeme semínka, nemusíme si pamatovat, že třeba rekordman v době klíčení – petržel - nevyklíčí dříve jak za 14 dní a může to trvat až 3 týdny. Nejlepší je pytlíček s nově zakoupenými semeny, kde je kromě doby klíčení uváděna i vegetační doba, hloubka výsevu a doba výsevu. Ostatně jednoduchých tabulek na toto téma je i plný internet. Dobrou zprávou je, že semínka většiny zeleniny nám vyklíčí za 1 až 2 týdny, rekordmanům to může trvat i jen několik dní, ale vždy se vyplatí počkat mnohem déle, než odsoudíme nezdařilý výsev k zániku. Obecně jsou u zeleniny rekordem v klíčivosti 3 dny. A paradoxně takto klíčí rostliny s jedněmi z větších semínek, okurky. Může to ale trvat i 3 krát déle. Již za 4 dny mohou vyklíčit kedlubny, květák, mangold, ředkvičky, řepa a zelí, ale opět se vyplatí počkat až 14 dní, než nad výsevem zlomíme hůl. Přesto ale stále váháme. Proč to neleze? Proč to nechce vyklíčit? Nejlepší je si udělat jednoduchý test klíčivosti. Zde totiž vidíme vitálnost semínek mnohem rychleji, než když je vysejeme do substrátu. A ještě k tomu různě hluboko. To první, co se dere z klíčících semínek, roste směrem dolů, jsou to zárodky kořenů. Až o něco později spatříme první dva děložní lístky dvouděložných rostlin nad povrchem. Ještě než se ale do testu klíčivosti semen pustíme, je dobré vědět, jak dlouho semínka skladujeme, kde je skladujeme a jaká je u konkrétních druhů maximální klíčivost. Třeba semínka rajčat, paprik, košťálovin, ředkviček, řepy a hrachu mají klíčivost přibližně okolo 5 let. Samozřejmě to může být i mnohem více, jenže to bychom semínka museli skladovat v ideálních podmínkách, jakých dosahují v semenných bankách, tedy jakýchsi noemových archách pro případ katastrofy, ztráty původních vlastností rostlin a genetické rozmanitosti. Navíc co se týká odolnosti, životnosti a klíčivosti semen, nezáleží jen na rostlinném druhu, ale i na odrůdě, tedy kultivaru. Často ale vůbec netušíme, jak stará semínka jsou a dokonce ani o jakou jde odrůdu. Pak semena musí na vlhkou vatičku do uzavřené nádobky s trochou vody. Stačí jen část semínek, výběrový vzorek. U padesáti semen již získáme dostatečné statistické údaje, v případě sta semínek se nám budou snáze počítat procenta. Stačí však i jen 20. Na vlhkou vatičku či jiný nasákavý materiál uložený třeba v krabičce od zmrzliny semínka pravidelně rozsypeme, krabičku zavřeme, necháme v teple a čekáme. A pozor, ubrousek musí být vlhký, semínka nesmí v nádobě plavat. Jednoduše je lehce přimáčkneme k podkladu, aby se navlhčila, a čekáme. Pokud začnou klíčit první semínka, stále ještě čekáme, některým to bude trvat déle. Přibližně do týdne bychom měli mít jasno. Pokud mají semena klíčivost nižší jak 40 %, vyhoďte je a pořiďte si nová. Nejenže vám z nich vyroste méně rostlinek, ale také je vysoká pravděpodobnost, že nebudou bůhvíjak zdravé. A když víte, že je klíčivost 60 %, víte také, že musíte semínek vysít o dost víc. Už vám semínka vyklíčila v substrátu a těšíte se, až povyrostou? Nastává další problém. Padání klíčních rostlin. Ještě včera byly ty titěrné sazeničky v pořádku a najednou je po nich, některé ještě bojují, ale jejich stonky se tenčí, první děložní lístky si spolu s nimi lehnou a pěstování končí. Dokonce se to stane i sazenicím se dvěma páry lístků, s více lístky. Proč? Vypadá to, jako by rostliny cosi těsně pod výběžky prvních listů přiškrtilo. Kromě toho, že se stonek ztenčil, černá, rostlina polehává a lístky jsou stočené a seschlé. Sazeničky se ohýbají, padají a uhnívají. A co hůř, dělat se už nedá nic, co neuhynulo dnes, to bude následovat zítra a pozítří. Je po sadbě! Příčin padání klíčních rostlin může být více. První příčinou je komplexní houbové onemocnění jedním či rovnou více druhy plísní, tedy patogenních hub. A jelikož jde o běžné mikroorganismy vyskytující se v půdě, je to jev zcela běžný. Ovšem další příčinou je nekvalitní osivo, které bylo neošetřené, nenamořené a oslabené. Jednoduše řečeno laciné, nebo právě to, co si roky schováváme v kolně ve skříni. A třetí příčina? Vytvoření takových podmínek klíčním rostlinkám, že my sami jejich růst potlačujeme a podporujeme zástupy patogenních hub. A to je příčina nejčastější. Obvykle jde vlastně o souhru nejméně dvou okolností, z nichž nejhorší jsou nevhodné podmínky pěstování. Můžeme si sice pomoci tím, že již od výsevu zaléváme roztokem s takzvanou chytrou houbou, jenže ani to není zárukou, že klíční rostlinky budou prosperovat, pokud je umoříme. Chytrou houbu Pythium oligandrum si radši schovejme až na větší sazenice, na dobu jejich přesazování, abychom v roztoku s houbou vykoupali kořeny.Jde o to, že mladé sazeničky obvykle nepotřebují vyloženě tropické podmínky, ano, kvůli klíčení je třeba více vlhka a u teplomilnějších druhů i tepla, ale ne tropický deštný prales. Chyb však může být více.Za prvé je třeba udržovat teplo, ale přiměřené a především stálé. Pokud teploty kopírují denní a noční režim vytápění, tedy kolísání teplot, vyhovuje to houbám, ne však sazeničkám. Navíc platí, že jakmile rostlina vyraší ven, musíme jak vlhkost, tak teplo, obvykle snížit. Pokud nedosáhneme správné teploty a vlhkosti půdy a ještě zamezíme sazeničkám větrání, máme zaděláno na velký problém. Prostě pěstujeme rostliny a ne žampiony. Shrňme si to tedy. Klidně můžeme už při klíčení využít roztok s chytrou houbou Pythium oligandrum, ale mnoho tím nevyřešíme. Předně je třeba mít kvalitní osivo a také pochopit, že jiné podmínky vyžadují výsevy a jiné klíční rostlinky a mladé sazeničky. Méně tepla, méně vlhkosti a hlavně větrání, to je hlavní klíč k zamezení padání klíčních rostlin. A samozřejmě i dostatek světla. Platí totiž, že čím méně světla, tím více se stonky rostlin vytahují, tím jsou slabší a tím jsou náchylnější opět na padání klíčních rostlin. Světlo je navíc výbornou ultrafialovou desinfekcí. Ještě sice můžeme zkusit na poslední chvíli bio-fungicidní přípravek, ale nemusí to již vůbec pomoci. Pokud se patogenní houby projevují likvidací klíčních rostlin, jsou v půdě výborně etablované, daří se jim. Jména známých přípravků jsou například Previcur, Supresivit, Polyversum, Fosetyl, Basamid, Kaptan a Proplant. A vězte, že pokud rostliny přesto zachráníte, již z nich nevyrostou dostatečně vitální a statné sazenice, které budou bohatě plodit. Dobrým způsobem prevence je výsev do propařené (desinfikované) zeminy, která je zbavena choroboplodných zárodků. Jednoduše nám pomůže obyčejná trouba na pečení. Několik minut na plechu při teplotě 100 °C houbové patogeny zlikviduje. Poté můžeme do substrátu přidat preventivně bio-fungicidy. A samozřejmě musí jít o vhodný substrát pro výsevy. Je také třeba neprovádět příliš husté výsevy, do kterých se později dostane méně světla i vzduchu. Několikrát jsme zmínili chytrou houbu Pythium oligandrum. O co vlastně jde?Užitečný mikroorganismus Pythium oligandrum byl dlouho řazen mezi nebezpečné patogeny ničící rostliny. Nikoho totiž do odhalení omylu Charlesem Drechslerem v letech 1930 až 1932 nenapadlo, že tato houba naopak likviduje fytopatogenní plísně. A pak se na to opět zapomnělo. Až v 70. letech 20. století chytrou houbu znovu objevil český vědec Dáša Veselý a začal ji používat k ochraně rostlin. Platí dokonce, že za silné koncentrace by mikroorganická houba Pythium oligandrum zlikvidovala i nám známé hříbky. Pythium oligandrum patří do skupiny vodních plísní, žije však především v půdě. Napadá a likviduje jiné patogenní houby a plísně, které způsobují houbová onemocnění rostlin. Produkuje totiž speciální enzymy schopné rozkládat buněčné stěny jiných hub. V zemědělství a zahradnictví umožňuje snížit potřebu fungicidů prakticky na nulu. V laboratorních podmínkách se také zkoumá možné využití této houby při léčbě některých lidských onemocnění. Například atopického ekzému a akné. Pythium oligandrum se aplikuje velmi jednoduše, stačí v roztoku s houbou máčet kořeny rostlin. Klidně i s kořenovým balem. Smáčitelný prášek s chytrou houbou rozmícháme v několika litrech vody, necháme přibližně 30 minut aktivovat, poté do vědra o objemu cca 10 litrů dolijeme vodu a můžeme začít. Po výsadbě můžeme roztokem rostliny také zalévat, neexistuje něco jako nebezpečná koncentrace této houby. Ta navíc, když nemá k dispozici okolo sebe žádné jiné plísně, vyčkává, než se plísně zase objeví. Prostě se zapouzdří a čeká na další výživu. Zároveň žije v symbióze s kořenovým systémem ošetřovaných rostlin pomocí nízkomolekulárního proteinu oligandrinu. Tento protein je translaminární, což znamená, že v rostlinách indukuje přirozené ochranné schopnosti (čili rezistenci) vůči houbovým chorobám. Rostliny díky tomu omezují klíčení spor fytopatogenních hub a potlačují růst jejich mycelia. Zároveň tloustnou buněčné stěny ošetřovaných rostlin. Roztokem s chytrou houbou můžeme zalít jakoukoli rostlinu a nic tím nepokazíme. Pouze je třeba si dobře zvážit cenu balení a kolik houby vlastně potřebujeme. Extrémně drahá tato houba sice není, ale při častém používání se dovede pěkně prodražit. Aplikuje se 1 g prášku (asi kávová lžička) na 2 litry vody a pěti gramové balení stojí přibližně 130 korun. To odpovídá deseti litrům vody. Pro máčení kořínků i s balem skvělé, ale jako časté zalévání? Spočítejte si to sami.Zdroj: ČESKÉSTAVBY.cz (Radomír Dohnal, Petr Pojar), SouthernExposure.com, Seeds.ca, Groweg.com, GardenBetty.com, Wikipedia, pythium.eu, zahradkar.org
