Klitorie (Clitoria), rostlinný rod z čeledi bobovité (Fabaceae), jehož nejznámějším druhem je klitorie trojitá anebo též ternatská (Clitoria ternatea). Její druhové jméno zřejmě odkazuje na indonéský ostrov Ternate. Klitorie jsou keře, byliny i liány, výjimečně menší stromy, které mají nejčastěji trojčetné listy a nápadné otočené květy s velkou okrouhlou pavézou. V tropech a subtropech světa najdeme cca 60 až 70 druhů rodu, některé z nich se pěstují jako rostliny okrasné, jiné se využívají v medicíně a jiné v zemědělství, především jako pícniny. Některým druhům, se daří i v teplejších oblastech mírného klimatického pásu, pokud je zde vysadíme. Největší druhové bohatství rodu klitorie najdeme v tropech Ameriky a některé druhy byly zavlečené do tropů i subtropů celého světa. Listy klitorií jsou střídavé, trojlisté a řapíkaté až téměř přisedlé, případně přisedlé jednolisté. Palisty na bázi listů jsou obvykle vytrvalé. Květenství jsou úžlabní, vrcholová, případně vyrůstající přímo ze starších větví (tzv. kauliflorie), některé druhy však mají květy jednotlivé a někdy kleistogamní (krytosnubné, k samoopylení dochází přímo v uzavřeném květu, v poupěti). Květy klitorií jsou otočené o 180 stupňů (tzv. resupinátní), jsou velké, nápadné, nejčastěji barvy růžové, modré anebo fialové, výjimečně i bílé, nažloutlé, případně červené. Kalich je trubkovitý až nálevkovitý, dvoupyský a zakončený 5 zuby. Horní dva zuby jsou téměř srostlé, spodní pysk je trojzubý a nejdelší má zub střední. Pavéza květu je velká, na vrcholu vykrojená a s tmavším žilkováním. Je mnohem delší než křídla a člunek. Křídla jsou podlouhle srpovitá, v půlce připojená ke člunku, který je kratší než křídla a je prohnutý a špičatý. Plodem jsou podlouhlé stopkaté lusky, které pukají 2 chlopněmi. Na horním, případně na obou švech jsou ztloustlé, uvnitř mají měkkou dřeň a žádné přehrádky. Nejrozšířenější z klitorií je již zmíněná klitorie trojitá anebo též ternatská (Clitoria ternatea). Tato krátkověká popínavka pochází z Afriky a je pěstována v tropech celého světa jako okrasná rostlina s kobaltově modrými květy. V našich podmínkách ji můžeme pěstovat jako rostlinu jednoletou. Dalšími známými okrasnými druhy jsou Clitoria mariana, Clitoria rubiginosa, Clitoria laurifolia, Clitoria falcata a stromovité druhy Clitoria fairchildiana a Clitoria dendrina. Clitoria laurifolia je pěstována na asijských terasovitých políčkách s čajem a na teakových plantážích jako půdokryvný druh bránící erozi půdy. Jako zelené hnojení vylepšující vlastnosti půdy se pěstují druhy Clitoria ternatea a Clitoria laurifolia, v medicíně je využíván asijský druh Clitoria hanceana stejně jako Clitoria ternatea v medicíně indické. Zabírá na překyselení trávicího traktu, funguje jako tonikum a diuretikum, pomáhá i s chronickou bronchitidou, ale i plodností a nervovou soustavou. Listy a lusky jsou krmivem pro dobytek, nezralé lusky se někde využívají jako zelenina. Z modrých květů se získáváno barvivo s vlastnostmi podobnými lakmusu. Použít je lze jako acido-bazický indikátor. V Malajsii se s ním obarvují rohože, zároveň jde o barvivo potravinářské. A pokud chcete, můžete si z květů vylouhovat barevný čaj. Třeba kobaltově modrým čajem určitě nadchnete své přátele a známé. Navíc tím posloužíte jejich zdraví. A když do čaje kápnete trochu citrónu, okouzlíte okolí změnou jeho barvy do fialové. Modrý čaj funguje skvěle na lidský mozek i plodnost žen i mužů (zvyšuje mobilitu spermií a upravuje menstruační cyklus). Tedy čaj z kobaltově modrých květů Clitoria ternatea, rostliny, kterou u nás můžeme pěstovat jako jednoletou, třeba hned vedle nádherně kvetoucích popínavých fazolí. Ajurvéda dokonce květy této rostliny řadí mezi základní čtveřici stimulantů nervové soustavy. Dalšími třemi rostlinami jsou nardovník pravý (Nardostachys jatamansi), pupečník asijský (Centella asiatica) a withanie snodárná (Withania somnifera). Jde o takzvané kognitivní zesilovače (Shanka Pushi). Modrý čaj toho však umí ještě mnohem víc. Díky obsahu triterpenoidů, flavonových glykosidů, antokyanů, steroidů a dalších látek má účinky nootropické, antistresové, anxiolytické, antidepresivní, antikonvulsivní a sedativní. Čili pomáhá mozku řídit přirozenou cestou mentální a tělesné funkce, odstraňuje úzkost, napětí a trému, je výborným stabilizátorem nálady, předchází epileptickým záchvatům, zklidňuje a uvolňuje. Uplatnění najde při léčbě nespavosti a chronické únavě.A další zdravotní účinky? Výše jsme již zmínili bronchitidy, kašle a nachlazení, stejně tak funkce diuretické (vylučovací) a trávicí. Indická medicína doporučuje modrý čaj na překyselený žaludek i zácpy, může však také pomoci zastavit krvácení, čistí krev a detoxikuje organismus. Má účinky protizánětlivé, zpomaluje přirozené stárnutí buněk a dodává vitalitu lidské pokožce a vlasům. Funguje i na akné a dříve se s ním léčily neštovice. Mírní též bolestivost kloubů při artritidě, preventivně čistí játra a inhibuje příjem glukózy u diabetiků. A pozor, kromě květů lze připravovat čaje i z kořenů, listů a lusků. Stejně tak můžeme všechny části rostliny pojídat. Jednoduše. Na 200 ml horké vody stačí 5 sušených květů, které ve vodě louhujeme 5 až 7 minut. Poté je čaj barvy nebesky modré až tyrkysové. Čím více květů, tím je modrá barva tmavší. Pokud se však změní kyselost nápoje, třeba přidáním citrónové šťávy, čaj se zbarví do tmavě fialové. Může za to právě vysoký obsah flavonoidů (antokyanů). Nestojí to za zkoušku? Prudérní puritánská katolická výchova tehdejší doby jistě stála za válkou botaniků ohledně pojmenování rostliny. Navíc je otázkou, zda dotyční pánové vůbec věřili v existenci klitorisu. Latinské jméno celého rodu vzniklo pravděpodobně odvozením od prvního popsaného druhu Flos clitoridis ternatensibus německým botanikem Georgem Eberhardem Rumphiusem (1678). V roce 1807 však napadl podobnost druhového jména rostliny se slovem klitoris botanik James Edward Smith, poté se přidali Amos Eaton a Michela Étienne Descourtilz. Pánové byli natolik rozčileni, že trvali na přejmenování rostlin na Vexillaria (Eaton) nebo Nauchea (Descourlitz). Nepovedlo se jim to však. Zato lidová tvořivost bodovala, rostlinám se začalo říkat zvonkové víno, motýlí hrachový květ a křídla asijské holubice. Stejně jako třeba fazole se rostliny množí semeny, která jsou vyvrhována ze zralých lusků. Lidé je v tropech vysévají nejčastěji v půlce období dešťů, kdy semena klíčí v teplém a vlhkém prostředí již za dva až tři dny. Za stejných podmínek vyklíčí tak rychle i nám. Děložní lístky jsou lysé, eliptické, asymetrické a velké přibližně 20×5 mm. Pokud vysejeme čtyři rostliny na 1 m2, pokryjí půdu za čtyři až šest týdnů. V tropech rostou za dostatku vláhy kvetoucí a plodící lodyhy rostlin v průměru 3 až 5 let, pak uschnou.Zdroj: wikipedia.org, manutea.cz, cajova-zahrada.cz, centrum-bylin.cz
