Na stránkách najdije.cz najdete aktuálně rovnou 11 nebezpečných a invazních hmyzích druhů, které vědce zneklidňují. Patří mezi ně kromě kněžice mramorované a kněžice zeleninové také slunéčko východní, vroubenka americká, vrtule rakytníková, vrtule ořechová, tmavka švestková, voskovka zavlečená, čalounice, zavíječ zimostrázový a nepůvodní druhy kutilek. Právě kněžice mramorovaná a kněžice zeleninová jsou řazeny spolu s tmavkou švestkovou, vrtulí rakytníkovou a vrtulí ořechovou mezi druhy škodící na plodinách. Kněžice mramorovaná (Halyomorpha halys) je jedním z nejnovějších přírůstků mezi plošticemi. V zemědělství přitom dokáže právě tato ploštice napáchat nedozírné škody, především pak na ovoci a zelenině. Nešetří přitom ani naše zahrádky, zahrady a sady. Poprvé byl u nás tento druh potvrzen v roce 2018 v Lukové u Přerova a již na konci stejného roku v Praze u Holešovické tržnice. A právě do tržnice se tento druh kněžic zřejmě dostal spolu s dovezenou zeleninou či ovocem. Od té doby se rychle šíří a zdá se, že hodlá okupovat celé území našeho státu. V případě tohoto invazního škůdce máme nyní šanci dokumentovat jeho šíření v podstatě již od začátku invaze, je zde teprve chvíli. Smutnou zprávou je, že šíření kněžice mramorované na větší vzdálenosti probíhá spolu s přepravovaným ovocem a zeleninou a to se děje denně a po celém území země. Výzkumem na webu najdije.cz se nyní zároveň zjišťuje, jaké plodiny se tato kněžice rozhodla u nás preferovat, zatím se to totiž příliš neví. Ví se jen, že chuť k jídlu má náramnou, množí se rychle a škody dovede napáchat ohromné. Pouhým výrazem na čemkoli se ale vědci nehodlají spokojit. Dosud chybí statistická data. Kněžice mramorovaná má sosák složený pod tělem a první pár jejích křídel je přeměněn na polokrovky, které jsou zčásti kožovité a zčásti blanité. Velká je cca až 17 mm a proto je nepřehlédnutelná. Necelé 2 cm, to je již na hmyz docela pěkný rozměr. Tělo má zbarvené především do barvy hnědé a hnědožluté, které jsou místy doplněny žlutavými skvrnkami a černým tečkováním. Okraje zadečku má tento hmyz střídavě žlutě a černě páskované, nohy má hnědožluté s černým tečkováním a tykadla hnědočerná, v místech dotyku tykadlových článků světle kroužkovaná. Nymfy mají černo-bílou kresbu a otrněný okraj předohrudního štítu a hlavy. Dalším nápadným znakem kněžice mramorované je pronikavý zápach, který vylučuje při podráždění. Opravdu nevoní.Zaměnit si můžeme kněžici mramorovanou s naší původní kněžicí mlhovitou (Rhaphigaster nebulosa). Ta se liší především výrazným trnem na spodní straně těla, který kněžice mramorovaná nemá vůbec. Záměna je též možná s tmavou přezimující formou kněžice trávozelené (Palomena prasina), jejím nápadným odlišujícím znakem je však chybějící páskování na okrajích zadečku. Domovinou kněžice mramorované je východní Asie (východní Čína, Japonsko, Korea, severní Vietnam, Taiwan), odkud se tento druh již v devadesátých letech 20. století dostal na území USA. V roce 2004 byl její výskyt poprvé zaznamenán v Evropě, načež se do dnešních dnů prohnala Evropou jako lavina, s výjimkou severských zemí, zde je jí zřejmě příliš chladno. Dnes na kněžici mramorovanou běžně narazíte na našem území v Praze , Brně, Českých Budějovicích a ještě v několika dalších městech na Moravě. Další šíření je jen otázkou času a vlastně se ani pořádně neví, kde všude už je. Dospělci i nymfy kněžice mramorované sají na listech i plodech, při sání dochází k deformacím a nekrózám, načež místa vpichu jsou vstupní branou pro různé patogeny. Navíc tento druh škodí na plodech i zapáchajícími sekrety, jimiž jsou plody znehodnocovány. Na podzim se kněžice rády ukrývají ve skulinách budov, dokonce mohou tisíce na jednom místě přezimujících jedinců znepříjemňovat život obyvatelům domů. Například v Itálii pak tento druh páchá značné škody v hrušňových sadech, v Japonsku pro změnu likviduje sóju. Kněžice zeleninová (Nezara viridula) je na našem území dokonce ještě mladším druhem. Její výskyt byl poprvé zaznamenán až v roce 2020. O to větší vrásky však dělá pěstitelům, jde totiž vedle kněžice mramorované o jednoho z hospodářsky nejvýznamnějších škůdců mezi plošticemi. A s postupným oteplováním tento druh proniká stále dále na sever, nemá žádné přirozené nepřátele, množí se nekontrolovatelně a škody páchá ohromné. U nás byla poprvé zaznamenána na jihu a ve středu Moravy a v Praze, příběh její invaze je tedy podobný příběhu kněžice mramorované. Kněžice zeleninová zřejmě pochází ze severu Afriky a oblastí okolo Středozemního moře. Šířit se tento druh začal díky globalizaci, čili přepravě zemědělských plodin. A dnes už dělá vrásky zemědělcům v tropických a subtropických oblastech Ameriky, Austrálie i Eurasie. V Evropě se začala šířit v půlce minulého století a dnes je již s oteplováním zaznamenávána stále severněji. Hlášena je v Anglii, Nizozemí a na jihu Polska. Kněžice zeleninová má dlouhý sosák a blanitý první pár křídel ve své zadní části, takzvané polokrovky. Dorůstá velikosti okolo 15 mm a je zbarvena kompletně do světle zelené barvy.Nohy a tykadla jsou světlé, jenom vrcholové tykadlové články má na konci tmavší. Membrána polokrovek je průhledná a bezbarvá, načež pod ní prosvítá světle zelený zadeček. Kněžice zeleninová však dovede mást, někdy totiž tvoří barevně odlišné formy. Přezimující dospělci se navíc vždy přebarvují do barvy hnědé. Nymfy této kněžice mají tmavou či zelenou kresbu a bílé tečkování. Při podráždění vylučuje stejně jako kněžice mramorovaná nepříjemný zápach. Jde o typický společný znak pro všechny druhy kněžic. Záměna kněžice zeleninové je možná s místní kněžicí trávozelenou (Palomena prasina) a kněžicí zelenou (Palomena viridissima). I v případě kněžice zeleninové přezimují dospělci, na jaře nakladou vajíčka a z nich se během jednoho až dvou týdnů vylíhnou nymfy, které zůstanou pohromadě. Na konci léta se líhnou dospělci. Ti nejprve sají podobně jako nymfy na rostlinách a postupně se na podzim stěhují do zimovišť. Oproti kněžici mramorované vědci předpokládají u kněžice zeleninové jen jednu generaci za rok. Šíření tohoto druhu by tedy mělo být pomalejší. To se však zatím neví. Kněžice zeleninová saje na plodech a semenech mnoha druhů, jde o hmyz takzvaně polyfágní. Navíc dovede sát i na listech, stoncích a květech. Preferuje rostliny čeledi bobovité, smlsne si však i na brukvovitých, lilkovitých, slézovitých a jiných. Čili může škodit kromě jiných plodin i na bramborách, švestkách a fazolích. Společné má s kněžicí mramorovanou i poškození plodů zapáchajícími sekrety a vytvářením vstupních bran pro patogeny, především bakterie a houby. Co se týká ochrany, v podstatě lze říci, že pěstitelům nezbude nic jiného než ochrana chemická. Jak v případě kněžice zeleninové, tak kněžice mramorované. Přirozené predátory a škůdce u nás nemají téměř žádné. Když to shrneme, oba druhy invazních kněžic společně nezapomenou prakticky na jakékoli ovoce a zeleninu. Napáchají škody na ovocných stromech, rajčatech paprikách i vinné révě. Prostě na všem, nač dosáhnou, co potkají. Svým způsobem lze obrazně hovořit o hodně zvětšené obdobě mšic. A navíc smradlavých, ne nadarmo se kněžicím říká smradlaví brouci.K ochraně proti kněžicím je třeba přistoupit v létě (rozmnožují se a způsobují žíry) a na podzim, kdy se s klesající teplotou snaží dostat do domů, aby zde přezimovaly. Zde dobře fungují insekticidy určené proti savým škůdcům (např. NeemAzal na bázi nimbového oleje a Karate Zeon – se Zeon technologií 5 CS). Dobrá je postříkat insekticidem všechna místa, kudy by hmyz mohl vnikat dovnitř, tedy i rámy oken. Ovšem na polích a v zahradách je boj mnohem obtížnější, existuje totiž jen málo pesticidů, které jsou vůči kněžicím registrovány.Zdroj: najdije.cz, eagri.cz, Wikipedia, irozhlas.cz, zahradaweb.cz, pasti.cz
