Měsíční poplatky za rozhlas a televizi jsou od 1. května na této výši: Český rozhlas55 KčČeská televize150 Kč Poplatek se platí za vlastnictví přístroje, který je technicky schopen veřejnoprávní vysílání přijímat. V praxi to zahrnuje nejen TV a radiopřijímač, ale multimediální zařízení s přístupem na internet (mobil, počítač, tablet apod.). Pokud je poplatníkem televizního poplatku jeden člen domácnosti, další členové domácnosti tento poplatek neplatí. Podrobnější informace o poplatcích a způsobu, jak je uhradit, najdete na těchto webových stránkách veřejnoprávních institucí:Česká televizeČeský rozhlas Pokud se někdo úhradě poplatků vyhýbá přesto, že se na něj tato povinnost vztahuje, je povinen zaplatit Českému rozhlasu kromě dlužných poplatků i přirážku (tedy pokutu) ve výši 5 000 Kč, České televizi kromě dlužných poplatků pak přirážku ve výši 10 000 Kč. V době Netflixu, Spotify nebo YouTube může kdekdo namítnout, že role televize a rozhlasu již není takovová, jakou byla v minulosti. Existence veřejnoprávních médií je ale důležitá, protože jde o instituce nezávislé na příjmech z reklamy (tedy neovlivnitelné svými inzerenty) a zároveň nezávislé i na financování státu (platí je přímo veřejnost formou koncesionářských poplatků).Je příznačné, že proti veřejnoprávním médiím brojí velká část politiků, kteří by je raději měli více pod kontrolou právě pomocí přímého státního financování. Nejvíce vadí politikům, kteří se zaklínají bojem proti manipulaci médií, svobodou slova a demokracií. Jak takový boj v praxi dopadá, můžeme vidět v zemích, kde se podařilo veřejnoprávní média finančně zaškrtit.
