Našich 8 druhů kosatců, z nichž je 1 již vyhynulý, je oproti výskytu tohoto druhu ve světě pouze skromnou raritou. Ve světě je totiž známo cca až 300 druhů a rozšířeny jsou v Evropě, Asii a Severní Americe. Zajímavostí jsou pak u nás veřejnosti přístupné sbírky kosatců, z nichž největší najdeme v Botanické zahradě hl. m. Prahy, v arboretu Mendelovy univerzity v Brně a v Botanické zahradě Chotobuz. V mokřadech níže položených oblastí se u nás běžně setkáme s kosatcem žlutým (Iris pseudacorus), případně kosatcem sibiřským (Iris sibirica), ten však rychle ustupuje s výjimkou například některých vojenských újezdů. Na vlhkých nivních loukách jižní Moravy jsme kdysi mohli potkávat kosatec žlutofialový (Iris spuria), dnes však jde o výše zmíněný vyhynulý druh flóry ČR. Na sušších stanovištích jižní Moravy však najdeme kosatec trávolistý (Iris graminea) a kosatec různobarvý (Iris variegata), které rostou místy i v Čechách, nejsou zde však původními druhy, jde o zplanělé rostliny pěstované původně kulturně v zahradách. Dále potkáme na Moravě a vzácněji i v Čechách kosatec nízký (Iris pumila), který je ohrožen a zákonem chráněn, pouze na Moravě kosatec písečný (Iris arenaria) a pouze v Čechách kosatec bezlistý (Iris aphylla). Vzácný kosatec nízký se vyznačuje pestrou škálou barev (modrá, nafialovělá, žlutá i bělavá). V našich zahradách pak roste nejčastěji hybridní kosatec bradatý (Iris barbata), který nahradil dříve pěstovaný kosatec německý (Iris germanica). Někdo pěstuje i kosatec bezový (Iris sambucina) a další druhy. Pro kulturní kosatce obecně platí, že rády zplaňují, proto se v přírodě můžeme setkat i se zdánlivými unikáty. Jde však o zplanělé hybridy. Kosatce nás zaujaly již hodně dávno, například ve starém Řecku provázela poselkyně bohů Iris ženy na místo jejich věčného spánku. Kosatce proto byly starými Řeky vysazovány na hroby. Květ kosatce se dokonce stal symbolem francouzských králů a Ludvík VII. jej měl na své zástavě při druhé křížové výpravě do Svaté země již ve 12. století. Že to byla lilie (Fleur de lys)? Kdepak, liliemi byly totiž ve středověku nazývány mnohé rostliny, často i dosti odlišné. Takže například modře kvetoucím kosatcům se říkalo Lilium silvestre. S botanikou to v té době ještě nebylo tak slavné. Královská lilie tedy vlastně mohla být kosatcem a naopak, stejně tak třeba konvalinkou apod. A ani u nás nejde o nic nového, třeba takzvaným „koukolem“ bylo kdysi prakticky vše, co rostlo mezi obilím na poli. Dnes pro změnu používáme hromadný výraz plevel (plevele). Přesto existuje, jak rostlina jménem koukol, tak rostlina jménem plevel (plevel okoličnatý - Holosteum umbellatum). Prostě nezaměnitelné uspořádání okvětních cípů francouzské královské lilie vlastně vychází z kosatce! Kosatec (Iris) je rodem jednoděložných rostlin z čeledi kosatcovité (Iridaceae). Latinský název tohoto rodu byl inspirován řeckou bohyní duhy pro pestrobarevnost svých květů. Tyto vytrvalé pozemní byliny jsou jednodomé, s oboupohlavnými květy. Stonky mají vzpřímené, na průřezu oblé a nebo trochu zploštělé. Listy kosatců jsou střídavé, přisedlé, s listovými pochvami a jezdivé, čili postavené k lodyze hranou. Čepele listů kosatců jsou celokrajné, kopinaté až široce kopinaté, mečovité, monofaciální (rub a líc vypadají téměř stejně), žilnatinu mají souběžnou. Oboupohlavné květy kosatců jsou dosti velké a nápadné, různých barev a často vonné. Mohou být buďto jednotlivé a nebo uspořádány v květenstvích, nejčastěji ve vějířcích. Květy kosatců jsou podepřeny dvěma, vzácněji třemi zelenými a nebo hnědými, blanitými listeny. Okvětí se skládá z šesti okvětních lístků ve dvou přeslenech (3+3), vnitřní a vnější lístky se nápadně liší. Vnější 3 okvětní lístky jsou skloněné dolů a shora jsou často vousaté (vypadá to jako kartáček). Vnitřní 3 okvětní lístky jsou vzpřímené a celé okvětí je dole srostlé v trubku. Tyčinky má každý květ 3, nitky jsou zploštělé, prašníky ukryté pod rameny čnělky. Gyneceum je složeno ze tří plodolistů, je synkarpní a semeník je spodní. Čnělku má každý květ jen jednu, dělí se však do tří nápadných laloků, které jsou nejčastěji petaloidní (napodobují okvětní lístek). Laloky jsou na vrcholu dvoupyské. Plodem kosatců je trojpouzdrá tobolka. Kosatce se staly svou druhovou pestrostí v zahradách rostlinami univerzálními, které se hodí jak pro mokré břehy zahradních jezírek, tak pro suché skalky, luční porosty i okrasné záhony. Vždy je jen třeba vybrat vhodný druh a jeho kultivar. Na skalky se hodí nízké kosatce, do lučních porostů, na okrasné záhony a mokřady druhy vyšší. Zahradní kultivary se přitom prodávají doslova archaické i moderní, šlechtitelský genofond kosatců je opravdu široký. Některé kvetou velmi časně, ještě než sleze sníh, jiné až v dubnu, květnu či červnu. Některé jsou vysoké jen několik centimetrů, jiné se vytáhnou až do výšky jednoho metru. Ovšem kromě toho, že kosatce pěkně vypadají a krásně kvetou, jde též o léčivé bylinky. Dříve se z nich vyráběl kosatcový olej, kořen se nakládal do octa a nebo vína, kosatcem se léčily mnohé choroby. A ze sušeného kořene kosatce florentinského (Iris florentina) se dokonce vyráběly voňavky a pudr. Kosatce dělíme podle stavby květů, okvětí a podzemních orgánů na bradaté (podrod Iris, sekce Pogoniris, Psammiris, Oncocyclus, Regelia, Hexapogon a Pseudoregelia), bezbradkové (podrod Limniris, sekce Lophiris – hřebínkaté kosatce a Limniris – sibiřské a vodní kosatce a adalší) a podrody Nepalensis, Pardanthopsis, Xiphium (cibulové kosatce a kosatčíky), Scorpiris (cibulové kosatce, junona) a Hermodactyloides (cibulové kosatce a kosatečky).Prohlédněte si alespoň částečný seznam druhů kosatců.
