Eurem se u nás zatím neplatí, a ani to nevypadá, že by v dohledné době mělo. Je-li to dobře nebo špatně, to ponecháme na vašem uvážení. Jednu chybičku, která přesahuje monetární a zahraniční politiku, to naše váhání ale přeci jen mělo. Nizozemci nám totiž přímo před nosem vyfoukli mosty. Klidně mohly být naše.Je to zajímavost, která nejen s měnou Euro, ale i s architekturou, docela těsně souvisí. Jen tedy, jako ta velká zajímavost nám to právě kvůli naší určité nechuti vůči euro-bankovkám poněkud unikalo. Protože nás příliš nezajímalo, že v roce 2002 Evropská centrální banka zavedla v rámci úprav stávajícího grafického designu sedm nových bankovek. Nic mimořádného, řeklo by se. Takové věci se běžně dějí. Ta sedmička nových bankovek, v nominální hodnotě od pětieura do pětistovky, přitom nevypadala nikterak špatně. Hrály barvami, od světle modré až po sytě fialovo-červenou. A každá ta bankovka měla na zadní straně umělecké dílo. Namalovaný most.Pokud bychom měli nechat promluvit tiskové mluvčí Evropské centrální banky, tak ty mosty „měly ilustrovat úzkou spolupráci a komunikaci mezi Evropou a zbytkem světa obecně, ale co je důležitější, mezi evropskými zeměmi konkrétně.“ Na pětieurové bankovce byl například k vidění most, připomínající románskými oblouky cosi jako antický akvadukt. A na pětistovce pak cosi, co vzdáleně připomínalo super-moderní zavěšený pilířový most. Něco jako bratislavský SNP, ovšem tedy bez toho UFO na vrcholu. A mělo to samozřejmě háček.Všechny ty mosty na bankovkách, důvěrně povědomé svým konstrukčním řešením, byly současně nepovědomé na pohled. Dalo by se třeba říct, že most z desetieurovky připomíná most v jihočeském Písku. Ten Kamenný, nejstarší český dochovaný. Ale skutečně jen připomíná, protože jím ve skutečnosti není. Nebyl. Ani jeden z těch mostů na euro-bankovkách totiž skutečný nebyl. Byl to jen grafický nástřel, unifikovaná podoba typizovaných vzorů různých konstrukčních řešení mostů, napříč historií a stavebními styly. Proto se vlastně každý z těch mostů zdál jakoby povědomý a přitom nepatřičný.Škarohlídi, kteří si euro-bankovky ve vlastní peněžence nepřejí, tím vlastně propásli skvělou příležitost, jak se příznivcům přijetí eura vysmát do tváře. Mohli říct třeba: „Má to ilustrovat spolupráci, ale přitom to jen názorně dokládá, že nic z toho neexistuje. Cha!“ nebo „Evropská unie se na svých bankovkách před světem chlubí něčím, co vlastně ani nemá!“Pracovat s grafickým návrhem neexistujících mostů, to ovšem nebylo chybou, ale plánem. Rozhodnutí umístit na bankovky fiktivní mosty padlo v ECB poté, co se ukázalo, že je nemožné umístit navrhované architektonické památky každého z tehdejších dvanácti členských států Evropské unie, protože k dispozici pro grafickou úpravu existovalo pouze sedm denotací bankovek. A pochopitelně by asi členské státy pořádně nakrklo, kdyby se náhodou na jimi navrženou pamětihodnost nedostalo. Evropský měnový institut se proto, aby předešel takovým scénářům, rozhodl umístit místo toho na bankovky docela imaginární mosty. Mosty, které představují různé architektonické styly, vývojové epochy Evropy.Grafickým návrhem byl nakonec pověřen rakouský designér Robert Kalina, který pro tisk bankovek připravil rozmanitou předlohu mostů. Jeden byl barokní, další klasicistní, gotický, románský, rokokový, moderní z 20. století, a pak také jednu futuristickou architekturu ze železa a skla.S každým z nich se mohly členské státy identifikovat, aniž by „byly jejich“. Nikdo nevyšel naprázdno. Bylo to, na poměry Evropské unie, vtipné a chytré řešení současně. To řešení na jedničku a hodné pochvaly ale dostalo pořádnou trhlinu poté, co se do věci vložili Nizozemci. Kteří se, snad po vzoru padouchů z animáků – těch, co chtějí ukrást měsíc, egyptské pyramidy anebo Big Ben – rozhodli ony neadresné a univerzální mosty uloupit pro sebe. Všechny do jednoho. A tento pořádně ďábelský plán byl také zdárně doveden do cíle. V roce 2011 totiž (jistě super-padouch) designér Robin Stam navrhl městské radě, že by bylo možné všemi těmi mosty osadit říční úseky ve Spijkenisse na předměstí Rotterdamu. A stalo se. S pomocí malého týmu inženýrů a designérů Robin Stam znovu vytvořil mosty věrné vyobrazením. Dokonce je natřel stejnými jasnými odstíny, kterými byly vytištěny na bankovkách. Prostě dokonalý ďábelský plán. Jinak tu super-padoušství Nizozemců může dokládat i to, že letitý název čtvrti Spijkenisse vznikl složením slov spieke a nesse, tedy špičatých nosů. A pokud jste někdy náhodou viděli jeden z dílů animáku Já, padouch, dobře víte, že titulní postava Gru má špičatý nos. Nizozemci tedy, přímo pod nosem všem, vyfoukli mosty, o nichž si každý mohl říkat, že patří všem. Teď ale byly všechny mosty na euro-bankovkách vyloženě nizozemské. V Česku se eurem zatím neplatí, a jen tak asi nebude. Takže nás tahle újma od Nizozemců, troufalá krádež všech evropských mostů, trápit nemusí. Spíš bychom se měli starat o to, aby se u nás „neujala“ trochu jiná bankovka s mostem. Rublová dvoutisícovka, nesoucí zobrazení skutečně existujícího Ruského mostu z Vladivostoku, by se nám totiž moc nevyplatila. Aby na ní ruský zaměstnanec dosáhl, musel by nejprve odpracovat patnáct hodin výkonu. Zatímco v Česku nám k zisku ekvivalentní hodnoty stačí odpracovat 4,8 hodiny. To nemají padouši v Rusku, ani v Rotterdamu.Zdroj: Wikipedia.org, ECB.europa.eu, robinstam.com
