Jednoznačně vedou mrazuvzdorné palmy pocházející z Číny rodu Trachycarpus. Tento rod nabízí pouze devět horských druhů palem, které jsou rozšířené od Číny až po Indii. U nás nejznámější je druh Trachycarpus fortunei (česky též drsnoplod fortunův), který se u nás uplatňuje jako mobilní zeleň. Vlastně jde o jednu z nejodolnějších palem na světě.I přesto, že je při pěstování této palmy v našich podmínkách preferováno její zazimování, mnozí odvážlivci ji zkouší vysazovat na chráněnější místa svých zahrad. A jelikož jsou zimy poslední dobou příznivé, utvrzuje je to ve správnosti jejich konání. Ovšem kdyby přišla jedna opravdu tuhá zima s velkými a déle trvajícími mrazy, zřejmě by uhynuly právě i v zahradách vysázené trachykarpy. Palmy obecně jsou prostě druhy exotické a teplomilnější. A to i ty horské. Nejlepší šance na úspěch při celoročním pěstování jsou u nás v nížinných teplých oblastech, tedy například na jihu Moravy, ale i v Polabí. Ven ale vysazujeme již poměrně statné rostliny, alespoň metr vysoké. Musí být v dobré zdravotní kondici a vysadíme je na jaře, aby do podzimu dobře zakořenily. Na zimu je pak přesto nezbytná ochrana v podobě zabalení celé palmy do jutového kabátu či netkané textilie. Náruživci pak používají i topné kabely, které se spínají při poklesu teplot pod nulu.Drsnoplod fortunův ale jinak najdeme od Středomoří Až po Skandinávii, včetně například alpských nížin. Za 10 let dovede dosáhnout za vhodných podmínek až pěti metrů výšky, v mírném pásu však dovede udělat za rok nejvýše 20 cm. Rychleji přitom roste právě ve volné půdě než v mobilních nádobách. Každý rok tato palma obráží až šesti novými listy a starší rostliny tvoří více nových listů než mladé. I když se této palmě říká česky drsnoplod, plodů se od ní u nás nedočkáte. Stanoviště vyžaduje slunné až polostinné a především chráněné před větrem. Půdu propustnou, výživnou a lehce kyselou (při výsadbě je třeba přidat kyselý substrát). Drsnoplod nesnese přemokření, v létě je však dobré udržovat kořenový bal vlhký. V zimě pak zaléváme jen velmi opatrně, pouze po oblevě a nejvýše jednou za měsíc (obleva je sama o sobě dostatečnou zálivkou, tedy pokud mělo co roztát). K zálivce používáme výhradně odstátou dešťovou vodou. Navíc není již vůbec třeba zalévat palmu, která je v zemi několik let. Hnojení provádíme pouze od dubna do srpna, nejlépe tekutým hnojivem (NPK 9-4-5). V žádném případě nepřistupujeme k řezu! Washingtonia vydrží teploty i -10 oC, má tedy výbornou toleranci chladu, je velmi otužilá. Ovšem dorůstá i mnohametrových délek, pročež se pro naše zahrady zrovna moc nehodí právě kvůli svým rozměrům. I jako mobilní je problematická, protože kdo by ji přenášel a hlavně – kam ji před silnějšími mrazy uskladnit? A jak takovou palmu obalit případnou izolací? Prostě jen samé problémy. Tento rod nabízí dva druhy z pomezí USA a Mexika při okraji Sonorské pouště. Mauricijská lahvová palma Hyophorbe lagenicaulis nabízí doslova „otylou krásu“. Velmi jí sluší její „obezita“ stejně Jako sukulentům a čím je tato palma starší, tím vypadá krásněji. Nedosahuje příliš velké výšky, ale má mohutné listy a proto vyžaduje dostatek prostoru. A to především pro zazimování. Přes léto se jí bude dařit v mírném stínu, nesnese však teploty nižší jak 10 oC. Prostě je teplomilná a již ke konci léta vyžaduje teplý úkryt. Nesnáší ani nízké teploty od večera do rána, byť by přes den vylétly. Proto ji můžeme mít v zahradě od červa do srpna. Dál nic. I palma Chamaerops humilis, která je jedinou svého rodu, je vhodná pouze pro letnění. Jinak ji musíme schovat před chladem a zimou, natož mrazem. Snese sice teploty dokonce okolo nuly, ale víc již ne. Můžeme ji však mít v zahradě o cca měsíc déle, tedy obvykle od půlky května až do půlky září. A to platí i pro další severoafrické palmy, druhy, kterým se daří především v oblasti pohoří Atlas. V případě palmy Chamaerops humilis jsou pěstovány formy jednokmenné i trsnaté, dokonce je známa i varieta stříbrolistá. I když tyto palmy vydrží poměrně značný chlad, mrazy nepřežijí. I tyto palmy vydrží i mírné mrazíky, konkrétně rod Butia nabízí 8 druhů původem z jihoamerických pamp (Brazílie až Argentina). Tyto krásné, nízké palmy, mají obloukovitě prohnutými listy.
