Odolné rostliny, které budou zdobit zahradu bez větší péče a nebo dokonce nároků na jakoukoli péči, mají svůj smysl z mnoha důvodů. Jedním je například čas. Prostě chceme trávit čas různými způsoby a nechceme být pouze otroky svých zahrádek. A můžete být klidně i zkušenými zahrádkáři, nenáročné rostliny vždy potěší. A mnohé nádherně kvetou i voní. Odolných a přitom vysoce zdobných druhů je přitom k dostání pro naše zahrádky spousta. Však ono to má svou logiku a pokud se rozhodnete pro divočejší přírodní zahradu, určitě nepředpokládáte spoustu péče, aby byla dotažena k dokonalosti. O přírodu přece také nikdo nepečuje, ona to má tak nějak zařízeno sama. A funguje to. Ovšem právě příroda nevysazuje rostlinné druhy na místa, kam se vůbec nehodí, kde nemohou bez lidské podpory prosperovat. Zkuste dát třeba zahradní borůvky do vápenaté půdy. A nebo vrbu na suché stanoviště a dokonce bez podzemních vod. Smrky na místo silně exponované větrům a podobně. Někdy dokonce ani nejde o zakládání nové zahrady a začínání se zahradničením, ale jen o prostý fakt, že si čas od času uvědomíme, že by naše zahrada potřebovala výrazněji zjednodušit. A my se potřebujeme zbavit nadměrného množství práce v zahradě. Prvním krokem je v takovém případě redukce zeleniny. Již Karel Čapek psal ve svém Zahradníkově roku, že přece není žádný zelinář, aby pěstoval zeleninu, a že to jednou zkusil s ředkvičkami a pak jich měl tolik, že je ani nestačil konzumovat. Zahrada prostě může být jen okrasná a s dostatkem místa pro naši relaxaci. Načež nám také musí relaxaci umožnit, poskytnout nám na ni čas. Časově náročné zahrady opravdu až zotročují a člověka to zahradničení prostě musí především bavit. Proto se také mnozí vrací k rostlinným druhům nenáročným a odolným, a to jak trvalkám, tak letničkám či dvouletkám. A z letniček a rostlin dvouletých jsou pak ideální ty, které se dovedou samostatně vysemenit a semínka na jaře ochotně vyklíčí. A není lepším obdobím na plán zjednodušení své zahrady než zima. Tak nějak se v zahradě vše vyčistí, odkryjí se plochy a vykoukne na nás, kde by bylo možné co zjednodušit. Prostor pro představivost je tak otevřen a je to hlavně mnohem jednodušší, než si představovat redukci džungle a nebo se do ní dokonce pouštět. Svůj plán pak začneme realizovat hned na jaře. Navíc platí, že odolné rostliny nepatří k ošklivým, dovedou se pořádně nafintit, i podle „povrchu“ mnoha lidí nepoznáte, „co je pod slupkou“. Předně jde o druhy, které dobře a ochotně klíčí, rychle a pěkně rostou bez větší péče a nevyžadují především mnoho zálivky. Ani tyto rostliny se za nás sice nedovedou vyplít, tedy vyplít prostor okolo sebe, ovšem mnohé si s plevelem poradí svým razantním růstem a vitalitou. Zmiňme alespoň některé. Afrikány čili aksamitníky (Tagetes) – tyto květiny jsou nejen odolné a krásně kvetou, ale navíc dovedou léčit půdu. Jsou skutečnými stálicemi zahradních a parkových okrasných výsadeb, například v našich zámeckých zahradách pak patří do tradičních okrasných parterů nezastupitelně. Na konci sezóny sbíráme semínka na příští rok, vyžadují slunné a sušší stanoviště, přežijí i delší sucha. Kvetou nejčastěji oranžově a žlutě a jednotlivé druhy se liší i výškou a vzhledem květů. Krásenky (Cosmos) – tyto rostliny tvoří kvetoucí polštáře a patří mezi nejvděčnější rychle rostoucí letničky. Ze zahrad se sice snadno šíří i do okolní přírody samovýsevem, to však jen dokazuje jejich vitalitu, v přírodě se nechovají invazivně. Kvetou květy červenými, růžovými a bílými. Netřesky (Sempervivum) – nesmrtelní zástupci skalek, kteří rostou i z kamenitého mulče, ale třeba i na suchých zídkách a na střechách. Vydrží vše, ochotně se rozrůstají a když vykvetou, odumřou, ovšem místo po odkvetlém nebožtíkovi rychle zaplní další sourozenci. I z jediné mateřské rostliny získáme po čase obrost celé skalky, když to však chcete rychleji, stačí vysadit netřesků více a pro větší pestrost i více druhů. Vděčné, mrazuvzdorné sukulenty. Květiny našich babiček – mezi ně patří například astry (Callistephus), cínie (čili ostálky, Zinnia) a léčivé třapatky (Echinacea). Zahradu zdobí svými květy od pozdního léta až do podzimu a skutečně se je na co koukat. Obzvláště pak astry nabídnou neuvěřitelnou variabilitu kvetení. Tyto rostliny pěstujeme ze semen vysetých v předjaří a nebo ze zakoupených sazenic. Dalšími květinami babiček, které nejsou náročné, jsou například pomněnky (Myosotis). Ale pozor, dovedou se v zahradě rychle rozšířit, ovšem jejich redukce vypletím je poměrně snadná. Z mnohých „babičkovských“ druhů navíc vytvoříme nádherné pugety, například astry si o to přímo říkají a třapatovky se k nim zaručeně hodí, zatímco jemné pomněnky jen dotvoří efekt. Kvést mohou především modře a růžově. A co pokojovky? Přečtěte si, které pokojové rostliny vydrží i nedostatek péče.
