Klikoroh borový (Hylobius abietis) je vlastně přirozeným navazujícím druhem na kůrovce. Po vytěženém dřevě napadeném kůrovcem zůstane holina, kterou je třeba zalesnit. A právě takové holiny klikoroh hledá. Pařezy jsou vhodnou potravou pro larvy, zatímco dospělci si pochutnávají na lýku mladých sazenic. Když dospělci lýko okoušou v dostatečně velké ploše okolo kmínku, sazenice uhyne. Snaha o zalesňování je tak marná. Podle entomologů je klikoroh borový vlastně stejně nebezpečný jako kůrovec. Na několika místech naší země již dnes klikoroh způsobuje kalamitu. Zaznamenáno je několik tisíc hektarů kalamitních výskytů. A v případě nejhoršího výskytu je odhadováno až několika set tisíc jedinců na každém hektaru. Takové množství brouků zničí všechny nové sazenice dřevin včetně náletů, tedy přirozeného zmlazování holin. Na jaře se na holinách začnou rozmnožovat dospělci klikoroha borového, kterého lákají těkavé látky unikající z pryskyřice pařezů pokácených jehličnanů. Jinde než na takových pařezech se tito brouci rozmnožovat nemohou. Jedna samice může za život naklást až 100 vajíček, ze kterých se vylíhnou larvy s výbornými čichovými schopnostmi. Samičky kladou vajíčka do jamek v odumírajících kořenech čerstvých pařezů jehličnanů, ale i do vývratů a do půdy v okolí pařezů.Vylíhlé larvy si najdou zahnívající kořen, prokoušou se pod jeho kůru a začnou tvořit chodbičky. V chodbičkách žijí, krmí se a dospívají. Nakonec si larva vykouše komůrku, ve které se nejčastěji na jaře dalšího roku zakuklí. Krémově bílé kukly mají zřetelný nosec a oči. Za teplého roku se larvy mohou zakuklit a vyvinout ještě na konci léta. Za velmi chladných podmínek ale může vývoj larev trvat až 5 let. Dospělci vyletí buďto ještě téhož roku, nebo až po přezimování v dalším roce na konci léta. A vše se opakuje. Dospělý brouk se dožívá jednoho roku až tří let, dospělce přitahují nejvíce uměle hnojené stromy, především stromy hnojené fosforem, které mají vyšší výživnou kvalitu floému a rostou rychleji. Nejčastěji brouk létá za teplých letních večerů (18 oC a rychlost větru do 4m/s), při migraci za potravou brouci dovedou překonávat i vzdálenosti více jak 10 km. Klikoroh borový (Hylobius abietis) je 15 až 20 mm velký tmavohnědý brouk ze žlutými skvrnami, které tvoří 2 nepravidelné příčné pásky. Z průsvitných vajíček velkých 2 mm se líhnou bělavé larvy s hnědou hlavou. Tvar mají larvy zahnutý do tvaru jakéhosi rohlíčku a dorůstají velikosti až okolo 20 mm. Jde o dosti odolného brouka, jeho tělesná schránka je velmi tvrdá (na Slovensku se mu říká tvrdoň smrkový), navíc přežívá velké výkyvy teplot, nevadí mu ani extrémní zimy. Klikoroh borový patří do čeledi nosatcovitých (Curculionidae) a jeho typickým znakem je protáhnutý nosec, z něhož trčí dvě tykadla, která připomínají kliku. Proto se broukovi říká klikoroh. Kromě klikoroha borového rozlišujeme podle hostitelské rostliny ještě klikoroha skvrnitého, klikoroha devětsilového, klikoroha modřínového, klikoroha bahenního a klikoroha menšího. Právě kalamitní druh klikoroh borový je však nejnebezpečnější, jelikož poškozuje a hubí mladé sazeničky dřevin (nejčastěji jehličnanů, ale i listnáčů), stejně jako koruny dospělých stromů na krajích mýtin. Nejaktivnější jsou klikorohové za tmy, potkat je přitom můžeme po celý rok, nejvíce pak od dubna do srpna. Největší škody tento brouk způsobuje žírem na sazenicích jehličnanů. Na jaře dochází k takzvanému regeneračnímu žíru na místech, kde brouci přezimovali, v květnu až červenci pak dochází k nejničivějšímu letnímu žíru. Je to období páření brouků a kladení vajíček. Od konce srpna do září dochází ještě k pozdně letnímu žíru. Ten způsobují čerstvě vylíhlí brouci. Jihočeští vědci zkoušejí chytat klikoroha borového do nové pasti, kterou testují na Děčínsku a na Českokrumlovsku. Zájem o tyto pasti prý již mají i další vlastníci lesů. Vlastně jde o jakýsi válec s feromonem, který klikorohy láká. Ve válci je jeden malý otvor, do kterého se vejde přesně jeden klikoroh. Velikost otvoru zamezuje odchytu necílových druhů, hlavně pak chráněných střevlíků. Pod sítem ve válci vědci najdou dospělce klikoroha borového, kteří jsou znehybnělí. Vůči predátorům totiž mají strategii předstírat smrt. Nezbývá nic jiného, než brouky z válce vybrat a zlikvidovat. Ideálním řešením, jak omezit výskyt klikoroha borového, je přirozená obnova lesa, čili hospodaření výběrné. To znamená těžit pouze stromy vybrané cílové tloušťky. Vznikají tak věkově různorodé lesy. Důležitý je též takzvaný pasečný klid, to znamená, že se po vykácení lesa počká jednu sezónu před vysazením sazenic. Pomůže také odstraňování pařezů po kácení a obnažování půdy okolo sazeniček. Samičky klikoroha se totiž vyhýbají půdě zbavené horní vrstvy humusu, ve které se ukrývají. Dalším krokem je vysazování větších a kvalitních sazenic, které jsou v lepší zdravotní kondici. Sazenice též lze máčet v chemii a aplikovat lze postřik. Účinný by také měl být biologický insekticid Nemamax obsahující hlístice. Přirozených nepřátel nemá klikoroh borový mnoho. Larvy jsou totiž po většinu svého života ukryté pod zemí nebo ve dřevě. Predátory jsou lumčíci kladoucí vajíčka přímo do larev klikorohů, dále populaci klikorohů omezují parazitické hlístice rodu Steinernema, mezi které právě patří hlístice Heterorhabditis downesi prodávané pod obchodním názvem Nemamax.Zdroj: irozhlas.cz, pasti.cz, Wikipedia, naturabohemica.cz, biolib.cz, agromanual.cz, silvarium.cz, czu.cz, kouzlolesa.cz
