Lunoplod dahurský (Menispermum dauricum) roste v Asii, lunoplod kanadský (Menispermum canadense) pro změnu v Severní Americe. Pokud chcete nechat v zahradě něco efektně popnout a nebo vytvořit účinný stín, třeba pod pergolou, určitě jsou lunoplody zajímavým řešením a navíc méně obvyklým než třeba břečťany. A proto vyniknou. Obzvláště pak lunoplod dahurský s velmi pohlednými listy, velkými v průměru 10 až 20 cm. Jen pozor na jedovaté peckovice, způsobily by konzumentovi nepříjemné zážitky. Lunoplody zakryjeme altány, ploty, pergoly, stěny a další prvky v zahradách. Lunoplod (Menispermum), rostlinný rod z čeledi lunoplodovité (Menispermaceae) zahrnuje opadavé bylinné ovíjivé liány. Stonky lunoplodů dorůstající délky až 5 metrů jsou na rozdíl od jiných lián pouze polodřevnaté, zelené a při vrcholech plstnaté. Listy mají tyto liány střídavé, jednoduché, štítnaté a s čepelí dlanitě laločnatou, celokrajnou a na bázi srdčitou. Žilnatinu mají dlanitou. Drobné (nenápadné) jednopohlavné květy jsou uspořádané v úžlabních latovitých květenstvích. Okvětí je nejčastěji šestičetné, uspořádané ve dvou kruzích. Ovšem počet okvětních lístků není ustálený (kališních lístků je 4 až 10, korunních 6 až 8, ale i více, kališní lístky jsou dužnaté). Samčí květy mají větší počet (12 až 36) volných tyčinek a nejsou v nich patrné zakrnělé zbytky semeníku, v samičích květech najdeme 2 až 4 volné pestíky apokarpního gynecea a 6 až 9 sterilních staminodií. Plodem je kulovitá, modročerná peckovice s jednou lehce zploštělou peckou zaobleně ledvinovitého až široce poloměsíčitého tvaru. Proto lunoplod, měsíc (luna, resp. půlměsíc) je ukryt v každém plodu. Drobné, nenápadné květy lunoplodů tvoří nektar, pro který jsou opylovány hmyzem, především mouchami a drobnějšími druhy včel. Černě zbarvené plody zůstávají viset na rostlinách i po opadu listů a jsou vyhledávány ptáky konzumujícími dužninu, přičemž svým trusem rozšiřují semena. Lunoplod kanadský je v Severní Americe vyloženě živnou rostlinou babočky Euptoieta claudia a můry Plusiodonta compressipalpis. V Asii se na listech lunoplodu dahurského pro změnu živí housenky více druhů můr z čeledi můrovití. Tento rod skutečně zahrnuje pouze 2 výše zmíněné druhy. Lunoplod kanadský (Menispermum canadense) je rozšířen v téměř celé východní polovině Severní Ameriky (zasahuje až do Mexika), kde roste v opadavých lesích a křovinách, podél vodních toků, ale i na skalnatých svazích kopců. Najdeme jej v nadmořských výškách do 700 metrů nad mořem. Lunoplod dahurský (Menispermum dauricum) je rozšířen v temperátní Asii (jižní Sibiř, ruský Dálný východ, Čína, Japonsko a Korea). Roste zde ve světlých lesích a křovinách podél cest, v nadmořských výškách do 800 metrů. Z rostlin rodu lunoplod byla izolována řada alkaloidů různých typů. Více je přitom v tomto ohledu probádán lunoplod dauharský. Především v kořenech byly zjištěny alkaloidy odvozené od bisbenzylisochinolinu (dauricin, dauricinolin, daurikolin, daurinolin a tetrandrin), aporfinu (dauriporfin), oxoisoaporfinu (bianfugecin, bianfugedin, bianfugenin) a fenanthrenu (sinomenin). Byly též zjištěny halogenované alkaloidy (akutumidin, akutuminin, daurikumin, daurikumidin).Lunoplody jsou podobně jako mnohé rostliny z čeledi lunoplodovité jedovaté, ovšem k otravám dochází jen zřídka. Nejčastěji je to po požití modročerných plodů. Hlavní jedovatou látkou v těchto plodech je alkaloid dauricin a otrava se projevuje především svalovými křečemi. Jed navíc inhibuje funkci srdečních draslíkových kanálů a to může vést až k srdeční arytmii. Po požití plodů je hlavně nutné důkladně vyčistit trávicí trakt. Pokud dojde ke křečím a srdeční arytmii, je třeba podávat vhodné medikamenty. V Kanadě byla po požití plodů dokonce zaznamenána i úmrtí. Bohužel až příliš připomínají hroznové víno. Máte-li tedy doma malé děti, je třeba dobře zvážit, zda právě lunoplod do vaší zahrady vůbec patří.S lunoplody se často setkáme ve sbírkách botanických zahrad. Některé severoamerické indiánské kmeny využívaly lunoplod kanadský při léčbě kožních chorob a potížích s trávicím traktem, ale i pohlavním ústrojím. Dříve byl užíván i v konvenčním lékařství jako tonikum a diuretikum. Pro lunoplody je ideální stanoviště na slunci a nebo v polostínu. Vhodná je vlhká půda, nikdy však ne přemokřená. Rostliny výborně snáší řez, který můžeme provádět každé 3 až 4 roky dokonce radikálně (20 až 40 cm nad zemí). Rostliny jsou mrazuodolné a pro jednopohlavnost květů je dobré vždy vysazovat více jedinců vedle sebe. Jinak jsou tyto rostliny nenáročné, zaléváme pouze mladé jedince a hnojit již nemusíme.Zdroj: wikipedia.org
