Nejoblíbenější z AsiatekU nás je asi nejznámější magnólie Soulangeova (Magnolia soulangiana), kterou prostě nepřehlédnete, když rozkvete. Je křížencem Magnolia denudata a Magnolia liliiflora. Velké, kalichům podobné voňavé květy mají až osmnáct korunních plátků a plody tvar šišky. Tato magnólie patří k nejvysazovanějším druhům, kromě bohatého květu je též velice odolná a vzrůstná. Květy ale mohou v některých letech namrzat, jelikož tento strom vykvétá velmi brzy. Pak je bohužel během jediné mrazivé noci po kráse, květy zhnědnou a opadají. V některých letech bohužel květy namrzají, jelikož strom začíná nakvétat brzy. To je pak veškerá krása přes noc pryč. Květy po namrznutí zhnědnou a opadají. Magnólie Soulangeova se hodí do parků a větších zahrad jako solitérní dřevina, dorůstá výšky až šesti metrů. Magnólie hvězdokvětá - hvězdnatá (Magnolia stellata) s nevinně bílými květy je nižší keř vhodný i do malých zahrádek. Spíše než do výšky roste do šířky a rozkvetlé květy mají tvar hvězdy. Tato magnólie vykvétá již v březnu, je vysoká nejvýše tři metry. Zářivě bílé květy svítí do dálky z bezlistých větviček, doporučuje se tedy vysazovat před tyto magnólie tmavé stálezelené keře nebo jehličnany. Bílé květy má též Magnólie vrbolistá (Magnolia salicifolia) a magnólie japonská (Magnolia kobus). Kdo má rád tmavší květy, může se inspirovat magnóliemi, které kvetou fialově: Magnolia liliiflora ‘Nigra’a a podobná Magnolia rustica ‘Rubra’. Botanická vsuvkaŠácholany čili magnólie (Magnolia) čítají na cca 210 druhů rostlin z čeledi šácholanovité (Magnoliaceae). Tyto opadavá či stálezelené keře či stromy vždy překvapí svými nádhernými květy. Listy mají jednoduché, střídavé, nebo nahloučené na koncích větví, celokrajné, řapíkaté. Žilnatina listů je zpeřená a mezi sekundárními žilkami síťnatá. Palisty obklopují vrcholový pupen a bývají opadavé. Nádherné květy jsou nejčastěji jednotlivé, vrcholové, jen někdy vyrůstají na zkrácených větévkách a mohou vypadat jako úžlabní. Květy jsou pravidelné, nejčastěji oboupohlavné a s protáhlou češulí. Okvětí je nerozlišené na kalich a korunu a je složené ze 6 až mnoha plátků, ve 2 nebo více kruzích. Květy jsou často více či méně dužnaté. Tyčinek je v květu mnoho, s krátkými tlustými nitkami nezřetelně oddělenými od prašníků. Pestíky jsou svrchní, obvykle ve větším počtu, spirálově uspořádané na prodloužené češuli, s laterální placentací. V každém plodolistu jsou obvykle 2 vajíčka, ale někdy i více. Plodem magnólií je souplodí měchýřků, které mohou být dřevnatějící a posazené na ose souplodí, případně u některých především tropických zástupců srostlé v dužnatý nepukající a nebo nepravidelně pukající bobulovitý útvar. Semena bývají obalena nápadně zbarveným dužnatým míškem a obsahují hojný olejnatý endosperm. Rod Magnolia je v latině pojmenován po francouzském botanikovi Pierre Magnolovi. České pojmenování šácholan je odvozeno od staročeského slova „šách,“ kterým se označovaly šištice, jež magnólie po odkvětu vytvářejí a které připomínají šišky. Sadovnicky významné druhy dělíme do dvou kategorií: na magnólie kvetoucí před olistěním, které jsou u nás nejoblíbenější, a na magnólie kvetoucí po olistění. Jak pěstovat magnólii1. Magnólie má ráda slunné (nebo alespoň polostinné) stanoviště, které je ale chráněné před studeným větrem a mrazem. Pokud vysadíte magnólii do stínu, pravděpodobně se krásných květů nikdy nedočkáte. Magnólie nesmíme vysazovat poblíž betonových a asfaltových ploch a stěn. Sálavé teplo totiž může magnólie poškodit. Berte též v úvahu, že jde o poměrně rozložitý solitér šířky až 5 metrů, potřebuje proto okolo sebe dostatek místa. Magnólii na zahradě vyčleníme místo, na kterém již zůstane, díky křehkosti kořenů by nemusela přežít přesazování. Vybíráme teplejší polohy, které jsou chráněné před prudkými větry. Ideálně takové, které jsou vhodné i pro teplomilné peckoviny (broskvoně, meruňky), třeba u domu, ale dostatečně daleko od stěn. Kde je vyšší riziko pozdních jarních mrazíků, volíme raději druhy kvetoucí až po olistění. Magnólie snese znečištěné městské ovzduší, ovšem nesmíme ji vysazovat na neoplocených pozemcích blízko lesů - láká zvěř a trpí okusem. Čili u chaty na kraji lesa si magnólii raději odpustíme.2. Půdu vyžaduje mírně kyselou, nevápenatou (vápník vyloženě nesnáší) a dobře propustnou, bohatou na humus. Magnóliím též nesvědčí půda přemokřená, hnijí jim pak kořeny a rostliny postupně odumírají. Nevhodné jsou proto půdy jílovité, vápenaté a slínovité.3. Magnólii můžeme získat ze semen pořízených v zahradnictví (balíček s pěti semeny magnolií stojí cca 50 Kč). Magnólie je též možné pěstovat z pecky, ale je to náročné. Sesbíráte plody magnólie (šištice), ještě dužnaté je uskladníte na práškovém dřevěném uhlí a zde je necháte 4 měsíce odležet. 1 den před výsevem dáte plody do plátěného (režného, jutového) pytle, který ponoříte na půl hodiny do teplé vody. Poté plody i s pytlem zahrabete do zeminy ve skleníku. Semena se v půdě nejprve zapaří a poté vydrolí, první klíčky se objeví za 14 dnů. Klíčivosti přitom dosáhnete menší jak 50%. Proto je lepší semena přímo koupit a vůbec nejvhodnější je pořídit kontejnerovanou sadbu (raději než prostokořennou či balovou) - kořeny magnolií jsou velmi křehké a snadno se při jakékoli manipulaci poškodí. 4. Magnólie vypadají velmi dobře s jehličnatým pozadím (tisy, zeravy, …), jehličnany budou navíc fungovat i jako ochrana před studenými větry. 5. Když magnólii vysazujeme, chováme se k ní jako k ovocnému stromu. Vykopeme prostornou jámu, do které nasypeme vylepšenou půdu - přidáme 1/3 kompostu či rašeliny. Magnólii poté nevysazujeme příliš hluboko a zasazenou rostlinu bohatě zaléváme. Mladé rostliny z počátku vyloženě vyžadují kyselou půdu. 6. Vzhledem k mělkým kořenům není vhodné mladé magnólie okopávat. V okruhu zhruba dvou metrů neprovádíme hlubší úpravu půdy. Okolí rostlin pokryjeme kůrou, sekanou trávou, listím, případně kompostem, čímž v půdě udržíme správnou vlhkost a také udržíme vhodnou strukturu půdy. Na podzim tím navíc chráníme kořeny – až přijde zima, bude se toto zakrytí hodit. Menší stromky a kultivary vyžadují překrytí květů netkanou textilií před mrazy.7. Magnolii je nejlepší vysazovat na jaře (březen, duben) a nebo na podzim, do prvních mrazíků. V našich podmínkách je téměř plně mrazuvzdorná (až na květy u některých druhů) a obvykle i dobře 8. Magnóliím raději neprovádíme řez a necháváme je růst „divoce.“ Řez není nutný a rostliny jej špatně snáší. Navíc by narušil přirozenou strukturu korunky. Pokud vám některé větvě překážejí, s citem je odřízněte a ránu musíte začistit. Hlouběji se do nich vůbec nedoporučuje zasahovat, jelikož špatně obrůstají. 9. V sezóně se doporučuje hnojit jednou za 14 dní univerzálním hnojivem pro okrasné zahradní dřeviny. Na jaře se na listech někdy objeví bledé až žluté nepravidelné plochy, což způsobuje nedostatek železa. V takovém případě hnojíme každých 14 dní hnojivy se zvýšeným obsahem železa, dokud nemoc neustoupí. Zdroj: www.ČESKÉSTAVBY.cz, jaktak.cz, dumazahrada.cz, wikipedia.cz, abecedazahrady.cz, shutterstock.com
