Slovo myši běžně používáme jako synonymum pro více odlišných druhů těchto drobných savců. A dokonce i potkanovi a kryse mnoho lidí řekne běžně myš. Myši poznáme podle nor, výhrabků, které často vypadají jako od krtka, ale i poškozených rostlin, trusu, pachu a nasyslených potravin či zbytků po jejich konzumaci. Myš také často domů přinese kočka, a když ji nezabije, bude se nám ukrývat po domě a hledat potravu. Výskyt drobných savců, kterým říkáme myši, je ovlivněn nejčastěji lokalitou, charakterem zahrady i domu. Pobavila mě ve wikipedii na závěr výpisu druhů savců v naší přírodě kategorie primáti, kam byl zařazen pouze člověk s dodatkem, že je bez ochrany. Z druhů, které mylně řadíme mezi myši, je zde pak uvedeno cca 17 druhů hlodavců a 7 druhů hmyzožravců. Seznam ale určitě nebude úplný, navíc jsou zde v některých kategoriích (např. sudokopytníci) uvedeny i vyhynulé druhy. Drobní zemní savci (hlodavci a hmyzožravci) se vyskytují v zahradách, zahrádkářských koloniích, parcích, na zemědělských pozemcích i v lesích. Některé druhy s oblibou vyhledávají blízkost lidských obydlí a pozemků, jiné se striktně drží v divoké přírodě (například myšice) a některé jsou dokonce i vzácné, tedy vlastně ohrožené, což o sobě člověk říci nemůže. Třeba myšivka horská (Sicista betulina). Pokud chceme určit druh zemního savce, je třeba měřit. Jednoduše měříme mrtvým zvířatům na pevné podložce břichem vzhůru rozměry těla, ocasu, tlapky a ušního boltce:délku těla od špičky čenichu až po řitní otvordélku ocasu od řitního otvoru až po špičku ocasu bez koncových chlupůdélku zadní tlapky od paty tlapky až po vrchol bříška nejdelšího prstu bez drápkudélku ušního boltce od vnitřního zářezu ucha až po horní okraj Odborníci uvádějí zjištěné míry v milimetrech. Zjišťované rozměry se mění se vzrůstem živočicha, ovšem jejich poměr k délce těla zůstává po celý život. Jde tedy o zásadní údaje, které jsou jednoduchým klíčem k určování druhů. Důležité znaky savců pak posuzujeme hlavně u dospělých jedinců. Obecně pak mají všichni drobní hlodavci tělo dlouhé do 200 mm, váží do 200 g a zadní tlapky mají dlouhé do 30 mm. A jak je to v praxi? Hraboši z čeledi hrabošovití (Arvicolinae) jsou podčeledí čeledi myšovití (Muridae), z řádu hlodavců (Rodentia). Hraboši mají ocas kratší než polovinu svého těla a právě poměr délky ocasu k délce těla je zásadní pro odlišování hrabošů od myší. Hraboši (čeleď hrabošovití) mají ocas kratší než polovinu těla, zatímco myši (čeleď myšovití) mají ocas vždy delší.Hraboš polní (Microtus arvalis) má tělo dlouhé do 130 mm, zadní tlapky 13 až 15 mm, ocas do 40 mm, ušní boltec okolo 13 mm a průměr jeho oka je 3 mm. Tlapky mají světlou barvu, na hřbetě převažuje šedá s béžovými až rezavými odstíny, na břiše je tato barva opět světlejší.Hryzec vodní (Arvicola terrestris) je větší hlodavec, tělo má dlouhé až 200 mm, ocas 65 až 125 mm, zadní tlapky 22 až 30 mm a průměrná hmotnost tohoto tvora je 100 až 200 gramů. Srst má tmavou (až tmavě hnědou). Hraboš mokřadní (Microtus agrestis) má tělo dlouhé 90 až 130 mm, ocas 35 až 47 mm, ušní boltec 12 až 16 mm. Zadní tlapku a chodidlo má tmavě pigmentované, na hřbetě tmavé až šedohnědé. Je velmi podobný hraboši polnímu, zbarvení těla je však tmavší. Navíc žije nejčastěji ve vlhčích lesích.Hrabošík podzemní (Microtus subterranueus) má tělo dlouhé okolo 100 mm, zadní tlapky do 15 mm, ocas do 35 mm, ucho do 10 mm a oko 1 až 2 mm. Srst má tmavě šedou a na břiše až stříbřitě bílou.Norník rudý (Clethrionomys glareolus) má nápadně rezavou srst na hřbetě a na bocích, břicho má světlejší. Tělo má dlouhé do 125 mm, ocas do 55 mm, tlapku 17 až 19 mm, okrouhlý ušní boltec 12 až 16 mm. Jde o převážně lesní druh. Myši čili druhy z čeledi myšovití (Muridae), řádu hlodavců (Rodentia) mají ocas vždy delší než polovinu těla.Myš domácí (Mus mutulus) má tělo dlouhé maximálně 100 mm, ocas 50 až 75 mm, tlapku 14 až 17 mm a ušní boltec 10 až 15 mm. Ocas má jednobarevný a jen málo porostlý chlupy, barva hřbetu má šedé odstíny, břicho je světlejší. Myš domácí výrazně páchne myšinou.Myšice lesní (Apodemus flavicollis) má tělo robustnější, dlouhé 95 až 125 mm, ocas je na bázi ztloustlý a většinou delší než tělo. Zadní tlapka je dlouhá 23 až 27 mm a ušní boltec 17 až 21 mm. Břicho má tento druh bílé se žlutou hrdelní skvrnou, která postupuje až po přední končetiny. Myšice křovinná (Apodemus sylvaticus) má tělo dlouhé 85 až 110 mm, ocas 70 až 105 mm, zadní tlapku 19 až 23 mm, ušní boltec 15 až 18 mm. Srst má na hřbetě hnědou až rezavou a břicho je světlejší (špinavě šedé). Jde o nejčastější druh myší na našich zahradách.Myšice malooká (Apodemus microps) je drobnější, tělo má dlouhé do 90 mm, ocas 60 až 90 mm, ušní boltec nejčastěji 13 mm, zadní tlapku jen 17 až 19 mm a průměr oka je maximálně 4 mm. Barvu těla má šedě hnědou, břicho světlejší a bez hrdelní skvrny. Myšivka horská (Sicista betulina) je velmi vzácná myška z doby ledové. Má velmi dlouhý ocas, který je delší než tělo a myšivkám pomáhá při šplhání jako opěra. Dalším rozpoznávacím znakem je dobře viditelný černý proužek na zádech. Pozor však, na našem území žije ještě jeden druh s proužkem na zádech, myšice temnopásá (Apodemus agrarius). Myšivka horská sice vypadá jako velmi drobná myška, mezi myši však nepatří. Příbuzná je s tarbíky, které u nás spatříme pouze v ZOO a domácích chovech. Zmínit můžeme například tarbíka velkého (Jaculus orientalis). Pokud budete mít štěstí a ve své zahradě spatříte právě myšivku horskou, neubližujte jí. Tyto myšivky jsou chráněné a navíc jsou tak malé, že ani nemohou napáchat větší škody. Jsou milé a sympatické při pozorování.Zdroj: Wikipedia
