Florin Court není obyčejný obytný blok. Jeho historie sahá do 30. let 20. století a výrazná architektura se objevila i na televizních obrazovkách jako domov Hercula Poirota. Byt situovaný v zadní části objektu původně sloužil personálu, takže nikdy nebyl koncipován jako reprezentativní či prostorný. Architekti však přistoupili k rekonstrukci s vědomím kontextu a snažili se propojit současné potřeby majitelů s charakterem budovy. Úvodní fází projektu bylo odstranění všeho, co prostor vizuálně zatěžovalo. Malá dispozice si žádala radikální vyčištění, díky kterému interiér získal nový dech. Teprve na tomto čistém základu mohly vyrůst nové vestavěné prvky, které celý byt definují. Nejzásadnější proměnou prošla hlavní obytná část. Ta musela sloužit jako obývák, pracovna, ložnice i jídelna. Řešení se skrývá ve vestavěné nábytkové stěně na míru, která v sobě ukrývá více funkcí, než se na první pohled zdá. Postel se sklápí přímo z čela stěny, přičemž se opírá o modulární sedačku, kterou lze posouvat po místnosti podle potřeby. Tento systém umožňuje měnit charakter prostoru podle situace – během dne zůstává místnost otevřená a volná, večer se snadno promění v útulnou ložnici. Do pohovky jsou integrovány malé stoličky a další modulární prvky, které lze kdykoli vyjmout a využít. Stejně tak jídelní stůl lze během několika vteřin rozložit a zase skrýt, čímž se eliminuje pocit přeplněnosti, který u malých bytů hrozí téměř permanentně. Architekti tak vytvořili jakýsi mechanický organismus, který se dokáže přizpůsobit rytmu dne i potřebám obyvatel. Aby interiér nepůsobil roztříštěně, architekti zvolili jeden dominantní materiál – světlou topolovou překližku s jemným bílým nátěrem. Ta se objevuje nejen na nábytku, ale také na podlahách, což posiluje pocit jednolité plochy. Světlé odstíny navíc fungují jako přirozený reflektor světla, takže byt nepůsobí sevřeně ani během podmračených londýnských dnů. Stěny a stropy byly záměrně ponechány v jednoduchém, teplém odstínu bílé, aby do prostoru nevnášely kontrasty, které by malý interiér opticky tříštily. V kombinaci s jemným čalouněním sedačky tak vzniká atmosféra klidu, která umožňuje majitelům soustředit se na práci i odpočinek. Jedním z nejvýraznějších prvků místnosti je knihovna umístěná na konci prostoru. Její sestava tvarovaných výklenků ve formě jemných oblouků odkazuje na architekturu samotného domu. Zároveň však prostor oživuje a dodává mu lehký, téměř scénický charakter. Architekti se zde nespoléhají pouze na funkci, ale přinášejí i estetickou hodnotu, která interiér obohacuje a činí jej osobitým. Součástí nábytkové stěny je také pracovní prostor. Když se otevřou dvířka na levé straně, vzniká kompaktní pracovna s pohodlným sezením a výškově nastavitelnou deskou, která slouží jako kreslicí či pracovní plocha. Toto řešení vychází vstříc majitelům, kteří pracují z domova a potřebují prostor pro tvorbu, aniž by se jejich pracovní nástroje staly vizuální dominantou místnosti. Zatímco obytná část je laděna do světlých tónů, koupelna a kuchyň představují dva odvážné výlety do syté barevnosti. Koupelna je obložena jemně růžovými obklady, které evokují luxusní estetiku třicátých let. Kombinace s bílou sanitou a kompaktní japonskou vanou vytváří nečekaně elegantní výsledný dojem. Kuchyň naopak sází na intenzitu hluboké modré. Tato malá, jen dvoumetrová místnost nabízí veškeré potřebné vybavení a díky své monochromatické barevnosti působí jako samostatný mikrosvět, který v kontrastu k hlavní části bytu působí svěže a odvážně. Rekonstrukce mikrobytu ve Florin Court je příkladem toho, jak lze promyšleným návrhem a moderními řešeními vytvořit harmonický a praktický domov i tam, kde se to na první pohled zdá nepravděpodobné. Architekti zde vytvořili prostor, který pracuje s flexibilitou, jednotnou estetikou a výrazovými detaily. Výsledkem je byt, který nepůsobí jako kompromis, ale jako sebevědomé, esteticky vyvážené a mimořádně funkční místo pro život i tvorbu.Zdroj: Intervention ArchitectureFoto: Tom Bird