Takové projekty nejen zachraňují historické stavby před zánikem, ale zároveň jim dávají nový, smysluplný účel – poskytují inspirativní prostředí pro život v centru města. Také v samém srdci newyorské čtvrti Tribeca vznikl projekt, který citlivě spojuje minulost s přítomností. Dokonale přetváří bývalý sklad z 20. let minulého století na moderní rodinný byt o rozloze 177 m?. Celé šesté patro industriální budovy se tak proměnilo v otevřený, světlý prostor, který nezapře svůj původ, ale zároveň plně odpovídá nárokům současného života. Budova z roku 1920 nese všechny typické prvky tehdejší průmyslové architektury – masivní cihlové zdi, klenuté nosné příčky a odkryté dřevěné trámy, které dodnes tvoří výraznou osu celého interiéru. Architekti se rozhodli tuto autenticitu nezakrývat, naopak ji podpořit. Bílé zdi zdůrazňují plastickou strukturu cihel, zatímco podlahy z přírodního dubu ladí s teplým tónem starých stropních trámů. Výsledkem je prostor, který působí pevně zakotvený v historii, a přesto lehce a vzdušně – modernizovaný, aniž by přišel o svou duši. Celý půdorys byl kompletně přeorganizován tak, aby vyhovoval rytmu rodinného života. Hlavním srdcem bytu je velkorysá otevřená obytná část, která propojuje kuchyň, jídelnu a obývací pokoj. Je to místo určené k setkávání, sdílení i hostinám. Pohodlné měkké pohovky a křesla a velký jídelní stůl pro dvanáct osob naznačují, že tady se vede bohatý společenský život a hosté jsou vždy vítáni. Obývací část působí vzdušně a uvolněně díky vysokým stropům a velkým oknům, kterými dovnitř proudí přirozené světlo. Bílé cihlové stěny odrážejí denní svit a zvýrazňují strukturu historického zdiva, zatímco teplý tón dubových podlah a masivních stropních trámů dodává prostoru útulnost. V kontrastu s těmito přírodními materiály stojí jednoduché, moderní vybavení – čisté linie kuchyňské linky, kovové detaily a decentní nábytek. Za diskrétní chodbou se nachází soukromé křídlo bytu, které působí jako tichý protipól otevřeného společenského prostoru. Ložnice i koupelny jsou navržené tak, aby poskytovaly obyvatelům útočiště – místa, kam se mohou stáhnout od ruchu velkoměsta i od dynamiky rodinného života. Každý pokoj je definován svou monochromatickou barevnou paletou. Jedna ložnice je celá zařízená v béžovo hnědém tónu s uklidňujícím efektem, druhá je oděná do jemné růžové navozující příjemnou atmosféru. Stropy, stěny, dveře i zabudované skříně splývají v jednolitou plochu, která vytváří téměř scénografický efekt – pocit, že se člověk ocitl v jiném světě. V koupelnách monochromatické řešení pokračuje: sanitární zařízení a obklady se ztrácejí ve stejné barvě, což prostor sjednocuje a zároveň zklidňuje. Materiály i barvy hrají v bytě roli nejen funkční, ale i psychologickou. Měkké textilie a tlumené povrchy doplňují výrazné barvy a podporují atmosféru soukromí a bezpečí. Každý prostor má vlastní charakter – zatímco hlavní obytná část je světlá, otevřená a nesená přirozenou texturou cihel a dřeva, klidové zóny jsou ponořené do něžných odstínů, které obklopí obyvatele jako ochranný plášť. Kontrast mezi těmito dvěma světy dodává interiéru hloubku a rytmus – byt se stává dynamickým prostředím, které umí být jak živé a energické, tak intimní a ztišené. Loft v centru New Yorku je ukázkou toho, jak lze pracovat s historickou architekturou bez kompromisů. Místo aby se architekti snažili industriální charakter zahladit, využili jej jako kulisu pro současný design. Díky promyšleným detailům, hře světla a odvážnému použití barev se podařilo vytvořit prostor, který je funkční, útulný a zároveň vizuálně strhující. Byt tak nabízí to nejlepší z obou světů – autenticitu minulého století a pohodlí současného rodinného života.Zdroj: Christopher Jeffrey ArchitectsFoto: Celeste Godoy Photography
