Pokud si chcete do zahrady pořídit například liboru (Lantana), je dobré si uvědomit, že jde o oficiálně nejinvazivnější rostlinu světa. Způsobuje problémy na více jak třetině souše naší planety. Z vodních rostlin je pak její obdobou vodní hyacint čili tokozelka nadmutá (Eichhornia crassipes), jde ale o tropický druh a u nás nemá šanci přežít zimu, naopak jej musíme před zimou ochránit v teple a z jezírka tedy vyjmout. Ze stejného důvodu lze u nás pěstovat liboru pouze jako letničku, případně musíme rostliny umístit do mobilních nádob a zazimovávat. Rod libora zahrnuje cca 110 druhů keřů s jednoduchými vstřícnými a vroubkovanými listy a malými, ale nápadnými květy díky hlávkovitým květenstvím. Nejznámější a nejinvazivnější je libora měňavá (Lantana camara), která je pěstována v tropech a subtropech celého světa jako okrasný keř, jenž se rychle šíří do přírody. Její květy mění během kvetení barvu od žluté až po purpurovou. A jelikož jde o silně jedovatý rostlinný druh, způsobuje po celém světě otravy hospodářských zvířat. Máte v zahradě domácí zvířata a ještě k tomu býložravce? Tak pozor! Kdyby vám někdo ze sousedství nabízel sazenice křídlatky (Reynoutria) a je již úplně jedno jaké (japonské, české, sachalinské, …), vězte, že porušuje zákon. Situace okolo křídlatky došla tak daleko, že ji vůbec nesmíme pěstovat! Ani jednu! Natož si z ní vytvořit oplocení pozemku a podobně. Křídlatka se agresivně šíří po okolí a půdu zcela zastíní, proto pod ní neroste vůbec nic jiného. V zahradnictví tedy křídlatky v žádném případě nenajdete. Navíc vytvoří za jedno vegetační období ohromné množství biomasy, ta zůstane ležet na zemi, zetlí a vytvoří novým jedincům křídlatky pro další sezónu bohatou zásobu humusu. Dokonce platí, že když objevíme lokalitu s agresivním výskytem křídlatky, měli bychom to nahlásit úřadům (např. odboru životního prostředí místně příslušného městského úřadu). Úřad pak zajistí její likvidaci. To samé platí pro bolševník velkolepý (Heracleum mantegazzianum). Byť bývala tato rostlina oblíbenou okrasou zahrádek, dnes se ji marně snažíme vytlačit z naší přírody, kde doslova rdousí jiné rostlinné druhy tím, že agresivně zabírá jejich životní prostor. A vězte, že za takový bolševník a nebo křídlatku, pokud se prokáže, že do okolí unikly právě z vaší zahrady, zaplatíte tučnou pokutu. Například na boj s bolševníkem jsou vynakládány mnohamilionové částky a vlastně lze říci, že marně. Je to s ním podobné jako s bolševikem (nomen omen). Mezi druhy, které později dostanete ze své zahrádky opravdu jen těžko, patří také konvalinka vonná (Convallaria majalis), byť jej její volný výskyt v přírodě považován za vzácnější a svým způsobem za raritu. Stejně tak bylinka jménem máta (Mentha), která se také agresivně šíří svými oddenky a o mnoho statnější bylina jménem zlatobýl kanadský (Solidago canadensis), jemuž byla na rozdíl od máty a konvalinky vyhlášena v přírodě válka. Navíc je dobré vědět, že všechny části půvabně kvetoucí a vonící konvalinky jsou jedovaté a vůbec nejnebezpečnější jsou pak červené kuličky plodů (bobulky), jelikož budou zaručeně lákat vaše malé děti. Nebezpečně jedovatým a přitom svými kořeny silně invazivním druhem je také škumpa (Rhus). Jde sice o oblíbený keř a stromek, jehož pěstování není zakázáno, ovšem může vám nadělat na čele spoustu vrásek. Nadzvedne zídku, chodník, drahou dlažbu, dokonce se kořeny pustí i do základů vašeho domu, prostě se snaží překonat vše, co jim stojí v cestě. A to silou neskutečnou. Dokonce výsadba je doporučena tak, že bychom měli vykopat širokou jámu do hloubky jeden metr a tu kolem dokola zevnitř zajistit silným ocelovým plechem, který opatříme dokonalou antikorozí (nátěr, nástřik) a budeme doufat, že v půdě vydrží neporušen co nejdéle. Vistárie (Wisteria) a Štědřenec odvislý (Laburnum anagyroides) mají tu nepříjemnou vlastnost, že v jejich luscích najdeme prudce jedovatá semena, která zaručeně zabijí. Ostatně, ona způsobí velké problémy i syrová semena fazolí. V případě extrémně jedovatého štědřence čili pravého zlatého deště (nesprávně je tak pojmenovávána zlatice) pak prý stačí pouhá dvě fazolovitá semínka. Navíc kořeny vistárie i štědřence jsou doslova morem, který v půdě přežívá staletí. A samotné rostliny vytvoří nad zemí tak ohromnou popínavou masu, že zastíní ohromnou plochu. Pokud však chcete dostatek kýženého stínu pod pergolou a zároveň toužíte po nádherných květenstvích, která padají z těchto lián dolů jako pastelové vodopády, stačí si vybrat barvu. Navíc získáte i dostatek soukromí. Podobně je na tom též břečťan popínavý (Hedera helix) a jiné břečťany. Ten sice roste o poznání pomaleji, ale jeho kořeny ze zahrady dostanete opravdu jen těžko, navíc nepotřebuje oporu a pokud ji nemá, bude zaplevelovat ohromné plochy na zemi. Ovšem v neudržovaném svahu, kde by se šířily plevele, jde o ideální řešení. Silně jedovatý je též tis červený (Taxus baccata) Samotná dužnina bobulí sice jedovatá není, ale ať vás vůbec nenapadne je pojídat. Nebezpečí se ukrývá v semínkách. Stačí jich jen několik. Navíc může šťáva tisu při jeho případném řezu způsobit vážné dermatologické potíže.Bobkovišeň lékařská (Prunus laurocerasus), správně po novu vavřínovec lékařský je oblíbenou stálezelenou dřevinou (keřem) pro živé ploty, ovšem jeho plody (černé bobule) jsou silně jedovaté. Způsobují průjmy, zvracení, dušnost, bolesti hlavy, závratě a nakonec až ztrátu vědomí. Nebezpečný je také durman obecný (Datura stramonium). Andělské trubky jeho květů symbolizují halucinace, které tato rostlina navodí. Navíc však také silné pocity žízně a nakonec až bezvědomí. Je sice používán jako psychotropní rostlina, ale rozhodně nepatří k bezpečným. Dokonce je na indexu. Jedovaté jsou také některé druhy rododendronů (Rhododendron), v přírodě získané sazenice modrofialově kvetoucího vlčího bobu mnoholistého neboli lupiny mnoholisté (Lupinus polyphyllus), v jehož případě stačí pár semínek a umírání je dlouhé a bolestivé a také extrémně nebezpečného skočce obecného (Ricinus communis), který je považován za nejjedovatější rostlinu světa. Přesto je v našich zahrádkách velice oblíben. Zřejmě jsme národem travičů. A například právě lupina je též silně invazivní. Přes hlavu nám pak doslova dovede přerůst ozdobná tráva jménem ozdobnice čínská (Miscanthus chinensis), když ji necháte vysemenit, nebudete se v dalším roce stačit divit. To samé platí též pro ostropestřec mariánský (Silybum marianum), jehož semínka musíme včas sklidit, jinak máme vážný problém a jeho kůlovitých kořenů se do důsledku zbavíme obtížněji než třeba kořenů smetánky lékařské, známého a všudypřítomného plevele (Taraxacum officinale). Nezmarem je též popínavá ježatá okurka (Cucumis anguria), která se také extrémně rychle a snadno množí semeny podobně jako svlačec zvaný povíjník. Pro zahradní skalky je velkým nebezpečím ostatních rostlin rožec plstnatý (Cerastium tomentosum), tvořící bohaté polštáře i na různých zídkách, kde je však obvykle vítaný. Podobné problémy pak jsou s plamenkou šídlovitou (Phlox subulata). A nakonec zmiňme ještě jednu rostlinu, slunečnici hlíznatou (Helianthus tuberosus L.), jejímž plodům (hlízám) říkáme topinambury a dovedou nahradit brambory. Pěstování tohoto silně invazivního druhu bylo například na Slovensku již zakázáno. U nás je povolené, ale je otázkou času, kdy úřady svou benevolenci přehodnotí. Topinambur můžeme na rozdíl od běžných slunečnic (okrasných i pěstovaných na semena) pěstovat jako víceletou plodinu, kdy z hlíz, které zůstanou v půdě, vyrostou na jaře nové rostliny. Topinambury rostou bujně a ze svého teritoria rychle vytlačí ostatní rostliny. A věřte, že i po důkladné likvidaci se v půdě vždy najde nějaký ten kousek životaschopné hlízy. Přestože u nás topinambur pěstovat smíme, pokud jej na svém pozemku neohlídáme, hrozí nám tučná pokuta.Zdroj: ČESKÉSTAVBY.cz
