Názvů sesbíraly mnoho. Říká se jim například tygří oříšky, čufa, zemní mandle anebo též gomi. Všechna tato pojmenování ale popisují jednu a tutéž rostlinu, šáchor jedlý (Cyperus esculentus). Pro konzumaci ji objevili už staří Egypťané před tisíciletími, populární byla i ve středověkém Španělsku, aby dnes zažívala svou renesanci jako nový hit zdravé alternativní výživy. Jen pozor, ve skutečnosti o ořechy nejde, jsou to kořenové hlízy. Umí být velmi slušnou náhražkou pro ty, kteří nesnáší laktózu. Jsou dobré? Pokud máte rádi sladkou chuť oříšků, pak ano. Kozí bradu známe jako běžnou luční květinu. Kromě ní ale existuje ještě Tragopogon porrifolius, kozí brada fialová, která nezajímá jen fandy pestře vybarvených zahrádek. Je totiž vzdáleně příbuzná se slunečnicí, a její kořeny jsou vynikající chuti. I ona zažila slávu jako „potrava chudiny“, živící se z donucení kořínky (v jižní Evropě a na Blízkém východě), aby se dnes stala hitem zdravé výživy. Připravovat ji můžete jako standardní kořenovou zeleninu, ale liší se od ní svou nápadně artyčokovou chutí. Pěstovat ji můžete i u nás. Opuncie. Čtete správně, ty pichlavé placaté kaktusy z Nového světa, jsou velkou stoupající hvězdou zemědělské produkce. Dávno už totiž nejsou záležitostí Mexika, a na ostrovech se Středozemním moři jsou kolikrát častější, než místní druhy rostlin. K čemu jsou dobré? Inu, prakticky ke všemu. Zužitkovat se chutným způsobem v kuchyni dá samo „ovoce“ – plody, tak i zelené části stonků. Slouží pro výrobu nápojů i sladidel. Opuncie se také zužitkovávají jako píce, zdroj bio-energie pro výtop a pěstovány jsou i pro barviva. Pokud klimatická změna ještě trochu postoupí, stanou se opuncie favoritem. Fandíte houbaření? Aby ne, v Česku je to skoro národní sport. V Kanadě a na území Nové Anglie zase tak houboví nejsou, ale podobné hobby mají. Sbírají totiž tzv. fiddleheads. Zamotané odlomky mladých kapradin, projevujících se tzv. circinátní vernací. Úplně nejlepší je na to pérovník pštrosí (Matteuccia struthiopteris), který chutná dobře v salátech i vařený. Ne každá kapradina je jedlá, podobně jako ne každá houba. A proto je třeba určitých základních znalostí „kapradinářů“. Pérovník roste i v Evropě a nic vás nebrání, abyste se do tohoto kulinářského/zahradnického dobrodružství pustili. Brukev řepák (Brassica rapa) u nás známe. A ne, moc si na něm nepochutnáváme, je to spíš krmivo pro hospodářská zvířata, potažmo olejnodárná plodina. V Asii však pěstují svoji odrůdu, která už pro využití v kuchyni potenciál má. A nemalý, pokud máte rádi pikantnější saláty. Asijské tatsoi je totiž přezdíváno hořčičným špenátem. Tím je asi řečeno vše podstatné o vzhledu, pěstování i chuti této rostlinky. Do konzumní velikosti dorostou její listy za 3- 5 týdnů a ano, pěstovat ji můžete i doma v květináči. Topinambur (Helianthus tuberosus) za novinku asi úplně považovat nemůžeme, v Česku už má poměrně dlouhou historii. Pro vyznavače zdravého životního stylu je ale velkým objevem. Neříkají mu sice (jako u nás hanlivě bývalo dříve zvykem) židovský brambor, ale jeruzalémský artyčok. Slouží jako poněkud exotická a zdravější náhrada za klasické brambory, a své využití najde i při výrobě fermentovaných alkoholických nápojů. Topinamburové víno jsme ještě nepili, ale docela zvědavě se na něj těšíme. A co tu máme dál? Slanou mořskou vodou zavlažovaný plevel, motar přímořský (Crithmum maritimum). Vytrvalá bylinka porůstající písečné pláže Atlantiku je velmi odolným pěstěncem, který je krajně nenáročný na přírodní podmínky. Pokud jsou tedy dostatečně vlhké a substrát sypký. Jestli máte zasolenou půdu, tohle je jasná volba. Do kuchařek se zapsal vznosně jako „mořský chřest“. A musí se nechat, že si od té ušlechtilé pochoutky vzal mnohé. Jen je krapet slanější, a proto než sólo vynikne spíše jako doplněk do salátů. K rybím pokrmům, které jím dochutíte (místo soli) je prý úplně nejlepší.Zdroj: TreeHugger.com, LoveThatGarden.com, ČeskéStavby.cz
