Nejznámějšími druhy sršní jsou sršeň obecná (Vespa crabro), sršeň asijská (Vespa velutina), sršeň mandarinská (Vespa mandarinia), sršeň žlutavá (Vespa simillima) a sršeň východní (Vespa orientalis), která se vyskytuje na Balkánském polostrově (hlavně v Chorvatsku a Bulharsku). Nejvíce druhů sršní přitom najdeme v Asii, což dokazují právě i dva druhy, na které chceme upozornit, sršeň asijská neboli též čínská a sršeň mandarínská. Pomineme nyní také druhy, které se vyskytují výhradně ve svém původním prostředí, především právě v Asii, ale i Oceánii (např. Vespa aethale, Vespa bicolor, Vespa ducalis, Vespa luctuosa a jiné) a zaměříme se právě na dva východní výtečníky, kteří nám hrozí nejvíce. Abychom vše nesváděli jen na změnu podnebí, nové druhy hmyzu a jiných živočichů, ale i rostlin, především zavléká do odlehlých končin člověk, nejčastěji s náklady zboží. Své by o tom mohli vyprávět zástupci plzáka španělského, kdyby dovedli mluvit. A jak nás v současnosti každoročně tento druh rozčiluje v našich zahradách, o tom snad ani nemá smysl psát. Stačí tuny neustále recyklovaných liter na toto téma. Pokud by se u nás však neměnilo klima, asijské druhy sršní by zde nevydržely. Jsou zvyklé hlavně na teplejší podnebí. A i jen pouhé průměrné zvýšení teplot v Evropě o 2 stupně Celsia tomuto hmyzu napomohlo zde vydržet, respektive se k nám do Evropy nastěhovat. A že již jsou asijští sršni v Evropě dost dlouho. Zaznamenána je přítomnost konkrétně nepříjemné sršně asijské v nejméně deseti evropských státech včetně sousedního Německa. Začněme ale tou největší a nebezpečnější, totiž sršní mandarínskou (Vespa mandarinia), největším zástupcem sršňí na Zemi. Velká je jako krabička sirek (až cca 5,5 cm), s rozevřenými křídly měří téměř 8 cm a žihadlo má dlouhé 0,5 cm. Již jen tyto rozměry budí pořádný respekt, co však víc, roj těchto sršní prý dovede zničit celé včelstvo doslova za chvíli. Hnízda sršně mandarínské mohou být velká až 2 metry a v Asii má tento druh každoročně na svědomí mnoho lidských životů. Jde na rozdíl od naší sršně obecné o velice útočný hmyz. Dobrou zprávou zatím je, že sršeň mandarínská nebyla v Evropě ještě zaznamenána ve volné přírodě. A pokud byla někde hlášena, ukázalo se, že jde o méně nebezpečnou sršeň asijskou (Vespa velutina). Samotní dospělci sršně mandarínské se živí především sladkými šťávami rostlin (míza, nektar), pro své potomstvo však loví jiné druhy hmyzu. A právě oblíbenou kořistí jsou včely. Ostatně má lov včel rovnou dva významy. Dospělci si pochutnají na medu a larvám pak donesou zabitou kořist. Slyším to sborové uff, tak tuhle sršeň v přírodě nepotkáme. Ano, zřejmě v nejbližší době ne, ale pravděpodobnost invaze sršně mandarínské do Evropy je dosti velká. To druhý z asijských druhů, sršeň asijská (Vespa velutina), zde však již je. A to docela dlouho. Velikostí se podobá naší sršni obecné (délka do tří cm), ta asijská je však zbarvena více do černa. Říká se jí také sršeň černá. Hnízda tohoto druhu čítají přibližně od 6000 do 20000 jedinců. A jak se sršeň asijská do Evropy dostala? Uvádí se, že hnízdo tohoto druhu bylo omylem vyskladněno spolu s porcelánem ve francouzském Bordeaux. Jiný zdroj uvádí, že nešlo o porcelán, ale již na začátku 21. století o náklad bonsají v keramických květináčích putující k nám z Číny do francouzské Akvitánie. Spolu s tímto nákladem se měly do Evropy dostat první královny druhu. Ať je to jak chce, již na začátku 21. století se tento druh rozšířil z Francie do Itálie, Španělska, Portugalska, Belgie, Švýcarska, Lucemburska, Nizozemska, Velké Británie a Německa, což pro nás není vůbec dobrý signál. Již nyní je předpokládán výskyt tohoto druhu i u nás, byť zatím nebyl přímo monitorován. Sršeň asijská je sice pro člověka nebezpečná, ovšem na rozdíl od sršně mandarínské ne až tolik. Zabije jen ojediněle. Sice má až cca 10 mm dlouhé žihadlo, kterým vpravuje jed, člověk však prý může bez problému snést i 20 bodnutí na každý kilogram své tělesné váhy, což je o mnoho více jak 1000 žihadel, nesmí ale jít o alergika či malé dítě, případně starého a nemocného člověka. Tento nemilosrdný lovec dovede pronásledovat svou oběť, respektive i narušitele svého klidu, až kilometr daleko. My před takovým hmyzem sice zabouchneme dveře domu či auta, případně v létě skočíme do vody, ale včely medonosné, které tvoří až šedesát procent jídelníčku sršně asijské, mají smůlu. A to je problém i pro nás lidi, nejen včelaře, ale všechny konzumenty medu. O přírodě a důležitosti včel v ekosystému nemluvě. A pozor, tento invazní druh je schopen se šířit rychlostí až cca 100 kilometrů za rok. Sršeň asijská si navíc ráda staví svá hnízda v bezprostřední blízkosti lidských sídel. Pokud je pak tato sršeň vyrušena, útočí na lidi velice důsledně a ve formaci. Prostě se stanete pádícím cílem žluto-černo-hnědých stíhaček… Bezdůvodně však prý tento druh na člověka neútočí, většinou jen v případě, že je hmyz vylekán hlukem. Nejhorší zprávou je, že jediné hnízdo o průměru až cca 80 centimetrů dovede vyprodukovat stovky královen, které přezimují v zemi a na jaře založí nové kolonie.V současné době řeší evropské státy, které se s invazí této sršně potýkají, jak se sršně asijské zbavit. A na rozdíl od naší původní sršně obecné, která je dokonce hájena, se hovoří především o likvidaci druhu na území Evropy. Ta však nevyřeší volný pohyb a invaznost druhu. Jak se zdá, půjde o pověstný boj s větrnými mlýny. Hledá se také vhodný predátor, například se zjistilo, že se sršeň asijská neubrání lákavému nektaru masožravé rostliny jménem špirlice, načež se stejně tak neubrání jejímu smrtícímu stisku.Také se ukázalo, že sršeň asijská nesnáší vodu a příliš velké teplo. Ostatně proto se nevyskytuje vyloženě na jihu Evropy. Zatím se ale neví, jak toho využít. Lidé včetně především včelařů jsou nabádáni, aby tento druh monitorovali, hnízda fotografovali, zapsali, kde hnízda našli a informace zaslali k analýze na odbor ochrany přírody. S likvidací hnízd pak mají pomoci hasiči. Důležité je provést likvidaci hnízda a jeho osazenstva dříve, než kolonie vyprodukuje pohlavní jedince. A to se obvykle děje na začátku září. Další možností je chytání sršní asijských na návnady v blízkosti včelích úlů. Odborníci uvažují i o použití biologických metod (např. rozšíření predátorů a parazitů), zatím však není znám žádný efektivní způsob, jak to udělat. Dovedete si třeba představit, jak by mělo probíhat masivní vysazení masožravých špirlic v přírodě? O to víc, že se jim může dařit jen v určitém ekosystému? Řešení prostě neexistuje, i když se ví, že predátorem je například včelojed lesní, vlha pestrá, sojka obecná, slepice a jezevci, ale případně i sršeň obecná. Tato predace však nemá na početnost sršní asijských větší vliv. Vlastně žádný. Sršeň asijská, jinak též čínská (Vespa velutina) je jedovatý sociální blanokřídlý hmyz z čeledi sršňovitých (Vespidae). Jde o menší až středně velký druh sršně, který tvoří množství poddruhů (především barevných variant). Ve Francii se objevil na začátku 21. století tmavý poddruh (používá se též kategorizace varianta „nigrithorax“ = „černá hruď“). Hlavu, trup a zadeček tohoto poddruhu pokrývá zlatavé chmýří. Hlava je shora tmavohnědá, zpředu žlutá až oranžová. Hruď je tmavá. Třetí článek zadečku nese užší, čtvrtý naopak široký žlutooranžový pásek. Holeně jsou nápadně žluté. První generace dělnic je nejmenší a měří jen okolo 15 mm, další pak dosahují přibližně 20 mm, ale někdy i více. Královna může měřit až 32 mm a samci 18 až 23 mm. Sršeň asijská je tedy přibližně o 10 až 20 % menší než sršeň obecná. U tohoto druhu přezimují pouze oplodněné královny, neví se však, kolik z nich se z jednoho hnízda dožije jara. Sršeň asijská navíc nebuduje jen jedno celosezónní hnízdo. Nejprve si tvoří jakýsi provizorní útulek velikosti kopacího míče. Až po vychování dostatečně početné populace vybuduje v koruně stromu druhé hnízdo o průměru 60–80 cm (někdy až 100 cm) a první malé hnízdo pak tento hmyz zcela opustí. Materiálem obydlí je pro všechny druhy vos typická dřevitá papírovina, což platí i pro sršně včetně té asijské. U sršně asijské se navíc předpokládá, že existuje nějaká souvislost mezi dvouetapovým hnízděním a monzunovým podnebím oblastí svého původu. Kromě stromů a keřů si tento druh staví hnízda i pod střechami budov a též pod zemí, i když jen za vhodných okolností. Životní cyklus hnízda trvá přibližně od dubna do listopadu. Bodnutí sršní asijských je velice bolestivé, jed je směsí látek s nízkou, střední a vysokou molekulární hmotností. Obsahuje především peptidy a proteiny s enzymatickou funkcí. Peptidy jsou podobné melitinu ze včelího jedu a podílejí se především na uvolňování histaminu z mastocytů. Proteiny tvoří hlavně trojice verutoxinů. Sršně loví včely obvykle tak, že hlídkují u česna a napadají navracející se včelí dělnice. Jednoduše včelu uchopí a zabijí kusadly. Následně oddělí hlavu a zadeček a svým larvám podávají na proteiny bohatou hruď. Početnost útoků výrazně roste v srpnu a kulminuje na podzim, kdy sršně napadají úly naráz v početných skupinách. Výjimkou jsou právě sršně mandarínské, které včely vybijí a ovládnou celý úl. Ostatní druhy sršní včely pouze uchvacují a odnášejí. Na lovu včel se přitom podílí dělnice, královny i samci, byť nemají žihadlo a jejich kusadla nejsou tak silná. Zdroj: wikipedia.org, prirodovedci.cz, forum24.cz, deratizace-global.cz
