Rozkládající se vrak na odpis, vozítko odstavené na cihlách, sestava zaparkovaných návěsů. Ale klidně taky výstavka rezavějících radlic, obraceček k pluhu, balíkovaček nebo jiná technická torza, která pro vás možná mají potenciál budoucího využití. Už ale ne tak pro sousedy z okolí, kteří se na tuhle venkovní expozici šrotu musí dívat. Ano, jsou vaše a zcela nepochybně stojí na vašem pozemku. Žel bohu tohle vrakoviště na vaší předzahrádce stojí na odiv celé ulici, čtvrti, vesnici. Nikoho moc nezajímá, že z deseti trosek jednou sestavíte jeden funkční model. Zajímá je, kdy ta železná veteš zmizí. A to pohříchu asi jen tak nebude, že? Vaše shánčlivost je veskrze sympatickou vlastností, ale možná jí nevědomky působíte vizuální újmu širokému okolí. Kačírek byl za odvoz nečekaně levný, a proto jste si jej nechali navézt před dům hezkých pár tun. Pohříchu pak nedorazil slíbený řemeslník, další víkend máte jiný program a tak tam ta halda materiálu stojí už měsíc. Může překážet na veřejném chodníku (to je pak trochu jiný problém), ale zrovna tak i na vašem pozemku. Stejně jako u vrakoviště, lidé se nechtějí dívat na skládku stavebního materiálu donekonečna. Na paletami zaskládaný dům, na vaši obří hromadu palivového dřeva, čekajícího na naštípání a naskladnění. Jsou jistě rádi, že budete mít v zimě čím topit anebo že plánujete rekonstrukci, ale deptá je ten všeobecný nelad a nepořádek, kterého jsou díky vám součástí. Nemůžete si to nechat složit aspoň do dvora, aby to nebylo tak na očích? Do třetice a snad už naposled v podobném duchu. Velký jarní, letní nebo předvánoční úklid, jehož výsledkem je třeba desítka pytlů nejrůznějších odpadků. V pořádku, čistota se cení. Opravdu je ale nezbytné takové pytloviště vyskládat před dům už dnes, když se odpadky vyváží až ve čtvrtek? Nemluvě o takových odpadech, které třeba lákají hlodavce. Dalším specifikem je, když po velkém úklidu zahltíte kontejner na odpadky pro celou ulici. Případně vedle kontejnerů pro tříděný odpad složíte i velkoobjemový odpad. Ten přeci patří do sběrného dvora, a je vaší povinností si buď objednat odvoz, nebo ho tam odvézt. Jinak se na starou pračku vaší babičky budou muset u kontejnerů dívat všichni ještě měsíc. Sousedé mohou být alergičtí i na to, že popeláři vyprázdněnou popelnici necháte stát před domem ještě pár dní. Vysbíráte vlastní zahrádku do posledního lístečku, a shrabané listí pak nahrnete k sousedům (z jehož stromu listí pochází). Špatně. Prostříháte keře a vzniklý odpad hodíte přes plot? Nedobře. Vyhrnujete sníh z příjezdové cesty do garáže, ale přitom zaklopíte lavinou společný veřejný chodník, nasypete sníh do ulice, aby to byl problém někoho jiného? Nic z toho vám sympatie sousedů nezíská. I oni tady musí žít, a se sněhem nebo spadaným listím se musí vypořádat. A většinou to zvládnou tak, aby své problémy nepřenášeli na ostatní. Pejsek, to je čtyřnohá radost. Která má ovšem tendence vypouštět i dost neradostné produkty, v tuhé i tekuté podobě. O tom, že byste měli po svém mazlíčkovi uklízet odpadky na veřejných prostranstvích, nemůže být diskuze. Je to povinnost. Sousedi ale mohou nelibě nést i to, že si váš pejsek pravidelně značkuje jejich záhon, poštovní schránku, popelnici. Vy nad tím možná mávnete rukou, ale oni o zápach psí moči nejspíš nestojí. Konfliktní může být i nekontrolovaný pohyb vašich venkovních koček. Z principu: ne každý je zvědavý na trus plný parazitů ve svém pískovišti, na chlupaté šiřitele toxoplazmózy, na zabité ulovené ptáky před domem. Můžete být považováni za fajn sousedy, ale za své kočky máte odpovědnost, i když je necháváte volně. Anebo ještě jinak: když venčíte své mazlíčky, proč chodí na záchod vždy na sousedův trávník? Anglický trávník, sestříhaný podle pravítka? Pro někoho dokonalá prezentace úpravné domácnosti. Jenže někdo radši přerůstající květnatou loukou. V otázkách vnější estetiky se možná se sousedy neshodnete, ale podstatné je, aby váš plevel neexpandoval k nim. Můžete mít na zahradě včelí ráj, ale kolize nastanou, pokud vaše džungle začne škodit u sousedů. A naopak: záliba souseda v herbicidech může devastovat vaši bio-snahu. Přírodních konfliktů se může nabízet vícero: možná vám nevadí, že kvůli odloženým zbytkům jídla vám po dvoře běhají potkani, ale sousedi tyhle hlodavce chápou jako újmu. Že vám v podstřeší vyrostlo rekordní sršní hnízdo? Vaše nečinnost může ohrožovat zdraví a bezpečnost ostatních. Naopak i přehnaná snaha o úpravnost pozemku může znamenat problém. To, že každé nedělní odpoledne vyrukujete se sekačkou, abyste hodinu za řevu motorů srovnávali těch pár metrů čtverečních podle vojenských norem. I to, že každé podzimní odpoledne rozjedete ohlušující sonátu s fukarem na listí, které by se dost dobře dalo jen tiše pohrabat. Hodně věcí by vyřešilo správné načasování, a dá se říct, že romantický podvečer prostě není dobrý čas na rubačku s motorovou pilou, na testování opraveného túrování vámi opravené motorky, případně na frézování železa. Zvlášť, když tou dobou u sousedů uspávají malé děti. Malé děti? Ano, ty jsou svou bezprostředností dokonalým zdrojem radosti i problémů. Řekněme, že zastáváte teorii, při níž je třeba miminka před usnutím nechat na čerstvém vzduchu v kočárku vyplakat. Je to jen vaše věc. Ale pokud má celé předměstí hodinu naslouchat řevu kojence, jste zdrojem problémů vy sami. Na jedné ulici se obvykle zabydlí lidé nejrůznějšího věku, od generací mladších až po ty nejstarší. A je potěšující, když spolu všichni napříč věkovým spektrem dokáží vyjít. Třeba jen elementárních věcech: zdraví se navzájem a odpovídají na pozdrav. Mimochodem, zdraví vaše děti sousedy? Představy o sousedském soužití se mohou lišit dveře od dveří. Někdo chce mít doma svatý klid od všeho a všech, jiný se nezdráhá družnosti, rozprav a diskusí s okolními partiemi. Dnes je v mladších generacích zastoupeno poměrně dost těch, kteří se chtějí družit, a budovat v síti ulice nějakou pokrokovou komunitu. Okrašlovací spolek, který pořádá bleší trhy, výměny knih, společné draní peří, burzu pokojových květin, dětský den, hromadné pouštění draků, dýňobraní, uliční kompostér. Jde o to, že rovněž existuje poměrně silná skupina těch, kteří o spolkovou činnost, družbu a veselí nestojí. A úderky agilních sousedů, něco neustále pořádajících a organizujících, je obtěžují. Patříte k těm, kteří mají rádi klid, anebo bušíte na dveře sousedů, abyste jim jako Svědkové Jehovovy ukázali pravdu? Vnímat přirozenou krásu lidského těla, to je dar, který nemá každý. A ne každý má pochopení pro souseda, který si jde vybrat schránku jen ve slipech a žabkách. On to vážně může být i dost děsivý pohled, a vzhledem k tomu, že ne každý je se svým vzhledem spokojený… aspoň župan, když už to musí být, by neškodil. I když je to jen kousek. Vaši zálibu v síťovaném triku, umocněnou chlupatým podpažím, byste si měli nechat pro sebe a své nejbližší, nemusela by jim být vystavena celá ulice. Fádní klasikou českých sousedských sporů jsou různé variace na „naše u nich, jejich u nás“. Jejich strom zastiňuje váš pozemek, kořeny vašeho stromu prorůstají do zahrady souseda a likvidují mu chodník. Strana, která trpí újmou ve formě škody (v tomhle případě by měl pravdu asi soused s kořeny vašeho stromu likvidovaným chodníkem), má právo na svém pozemku zakročit. Musí ale učinit natolik šetrně, aby zrovna nezlikvidoval celý strom. Realizaci je tedy lepší společně prodebatovat. Podobně konfliktní zónou jsou pak přerůstající větve, padající listí a ovoce. Spadané hrušky ze sousedova stromu k vám už jsou vaše. Volně česat z přesahujících větví byste je ale neměli. S bonusem ovoce zadarmo je ale zrovna tak vaše i „jeho“ spadané listí. Pokud ovšem hrušky ze sousedova stromu probijí váš skleník? Je spor s nelehkým řešením na světě. Otázkou by nejspíš bylo, co stálo dřív – strom, nebo skleník? A dál? Dobu pro pálení listí dnes modifikují nejrůznější lokální vyhlášky, ale dá rozum, že haldu mokrého chrastí nebudete pálit tehdy, když sousedi na dvoře suší vyprané prádlo. Že suší permanentně? Chce se to s nimi domluvit. Drtivá většina typických sousedských sporů vychází z toho, že my si něco myslíme, oni si něco myslí, ale vůbec spolu nekomunikujeme. Je to jen o domluvě.
