Libeček lékařský se používá čerstvý, sušený, zamrazený i nasolený. Svou chutí a vůní je podobný celerové nati, je ovšem mnohem výraznější, intenzivnější, až omamný. A jelikož je jeho chuť silně dominantní a účinek silný, je třeba sahat po této pochutině opravdu jen s rozumem. A hlavně jsou při použití libečku některá další běžná koření zcela zbytečná. Libeček lékařský (Levisticum officinale) je poměrně mohutná vytrvalá rostlina z čeledi miříkovité (Apiaceae), která dovede na bylinkových záhonech výrazně dominovat. Musíte jí ale poskytnout vhodné podmínky a několik let si počkat. Odměnou vám pak bude každoročně taková zásoba libečku, že ji v kuchyni nedovedete sami využít. Jeden letitý libeček by mohl kromě kuchyně jedné větší rodiny zásobovat i restauraci. Ne snad proto, že by produkoval mnoho desítek kilogramů své rostlinné hmoty (max. cca až několik kilogramů za jednu sezónu), ale především proto, že spotřeba libečku musí být rozumná, nesmíme to s ním přehánět. Pro svou výraznou chuť a vůni dovede s pokrmy doslova zázraky, pokud to však přeženeme, snadno je naopak chuťově doslova zničí. Libeček nám může vyrůst v menší keř či dokonce malý stromek s dřevnatějícími větvemi a kožovitými, podlouhlými listy, to bychom jej však museli pěstovat v hlubokém a velkém květináči v interiéru. Některé zdroje uvádějí, že se v našich podmínkách libeček pěstuje jako jednoletý, že nepřežije ve venkovním prostředí zimu, ovšem pokud na podzim rostlinu seříznete kousek nad zemí, kořeny v zemi přežijí do jara a každým rokem pak libeček obrůstá více a více, prostě tak, jak se stále zvětšuje (mohutní) jeho kořenový systém. Potřebuje k tomu pouze chráněné stanoviště a zakrytí například chvojím. A ani to není nutné. Nakonec stejně se u nás pěstují mnohé trvalky středomořské. Libeček je schopný dorůst výšky až dvou a půl metru, má tlustý rozvětvený oddenek a dlouhé kořeny. Lodyhy jsou přímé, ztlustlé, duté a oblé, z nich vyrůstají střídavé, k vrcholu vstřícné až přeslenité větve, a to vždy po třech. Listy libečku jsou střídavé, dolní s řapíkem, ty nejvýše položené přisedlé a s blanitě lemovanými pochvami. Květenstvím je okolík složený z 12 až 20 okolíčků, vyrůstajících na tlustých paprscích. Květy libečku jsou obojaké, paprsčité, kromě pestíku pětičetné, s volnými obaly. Kalich květů je nezřetelný, barva bílá a vůně výrazná.Plodem libečku je žlutohnědá, elipsoidní a hladká dvounažka. Pokud libeček necháme vykvést, stane se to v červenci až srpnu, u starších rostlin již v květnu. Mnozí odstraňují již jen zárodky květů, aby se rostlina zbytečně nevysilovala, ovšem není to vůbec nutné a naopak se to bude okolo vykvetlého libečku jen hemžit hmyzem. Miříkovité rostliny jsou doslova rájem pro motýly a jiný hmyz. Jako koření se plody libečku používají sušené, nikoli čerstvé. Libeček je v zahrádkách pěstován právě především jako koření, přičemž lze využít všechny části rostliny. Listy jsou vynikajícím kořením do polévek, omáček, salátů a k pečenému masu, rybám, do marinád, k divočině, bramborům, květy s plody se hodí do nakládané zeleniny (např. okurky a zelí) i některých druhů pečiva, kořeny můžeme například kandovat. Libeček je navíc též vynikající léčivou bylinou, působí silně močopudně a jako součást čajových směsí odstraňuje plynatost a zlepšuje trávení. Nakonec právě pro zlepšení trávení i větší chuť k jídlu se používá jako koření. Pokud chceme libeček sušit, sklízí se jeho nať před rozkvětem. Libeček přitom vůbec není tuzemského původu, pochází až z dalekého Iránu a Afganistánu, kde roste na skaliscích. Odsud však se postupně rozšířil po většině Evropy, jelikož klášterní zahrady hostily libeček již ve středověku. Kláštery nebývaly jen dózami víry a vzdělanosti, ale také gurmánství. Zplaňuje však jen zřídka, většinou je pěstován jako kulturní rostlina. Divoký libeček je u nás k vidění ve vyšších polohách. Na jaře se v zahradnictvích prodávají předpěstované mladé rostlinky libečku, ochotně se však rozmnožuje semeny i oddenky. Semena ale musíme zakoupit, plody libečku v našich podmínkách plně nedozrávají. Výsev provádíme již na podzim, ale ne do volné půdy (interiér, skleník, …), na ten si počkáme až na jaro. Pokud jej nechceme dávat do půdy, je třeba zvolit hlubokou nádobu. Libeček vyžaduje spoustu živin, nejraději má kvalitní kompost a organická hnojiva. Ideální je vpravení dostatku zásobního organického hnojiva do substrátu (např. rohovina), případně můžeme například hlouběji pod rostlinu vysazovanou na záhon zastlat velkorysou vrstvu uleželého koňského hnoje. Vynikající je též hnojení kopřivovou jíchou, případně jíchou bylinnou (kopřivy + další byliny naložené ve vodě).Daří se mu na slunci i v polostínu a pokud chcete pěstovat více rostlin, zvolte spon alespoň 0,5 metru, klidně i metr, po letech větší spon oceníte. Stejně tak je třeba libeček pěstovat dosti daleko od ostatních trvalek a bylinek, brzy by je začal utlačovat. Své místo na slunci si nenechá jen tak vzít! Konkurovat mu mohou pouze některé invazivní rostliny s rychle se rozšiřujícími oddenky (např. máta). Libeček miluje dostatek vláhy, ale na druhou stranu snese i přísušek. Především mladé rostliny pak vyžadují zálivku dostatečnou. Aby měl libeček stále pěkné, zelené listy, musíme ty starší pravidelně ořezávat, prostě sklízet. Neustále pak ochotně obráží a produkuje křehké, chutné listy. Za silných veder a na přímém slunci starší listy rychle osychají a od okrajů hnědnou. Pokud chcete čerstvý libeček i v zimě, je třeba pěstovat rostlinu v přenosné nádobě v interiéru. Ovšem na zimu si libeček snadno nasušíme či zamrazíme, případně můžeme naložit do oleje či soli. Do jídel libeček přidáváme až cca 10 minut před dokončením pokrmu (tedy ve smyslu tepelné úpravy).Čerstvé listy libečku můžeme sklízet cca od května do listopadu. Libeček lékařský vyniká obsahem vonných silic s ftalidy (v kořenech a oddencích až 1 %), tříslovinami, organickými kyselinami, hořčiny a pryskyřicí. Obsahuje furokumariny, terpinol, karvakrol, vitamín A, vitamín C a další látky. V léčitelství se využívá především kořen s oddenky, méně často již nať či semena. Oddenek libečku se pro léčitelské účely sklízí brzy na jaře a nebo na podzim. Ještě čerstvý se krájí a suší ve stínu, případně v sušičce za teploty do 40 °C. Usušený jej uchováváme v uzavřené nádobě a v temnu.Mezi léčivé účinky libečku patří silná močopudnost, pomáhá tedy při potížích močových cest a rozpouští močové, ledvinové a žlučové kameny. Podporuje také trávení, potlačuje nadýmání, a zvyšuje chuť k jídlu. Uvolňuje hleny, pomáhá při onemocnění dýchacích cest, čistí krev a detoxikuje lidské tělo, posiluje srdce a zlepšuje krevní oběh, ulevuje při revmatismu a dně, pomáhá při nepravidelné menstruaci, povzbuzuje nervovou činnost a pomáhá vně i při kožních onemocněních v podobě obkladů. V léčitelství se libeček podává především jako čajový nálev (2 lžičky sušeného nadrceného kořene nebo listu přelijeme šálkem vroucí vody a necháme luhovat cca 5 min.). Popíjet smíme nejvýše 2 až 3 šálky denně a nejlépe vždy po jídle. Chuť čaje je kořeněná. Čaj lze připravit i z drcených semen, která lze konzumovat i přímo, případně je lze nakládat v alkoholu. Kdo ví, v jakých tajných recepturách bylinných likérů se libeček vyskytuje. Spolu s rozmarýnem a yzopem pak libeček tvoří posilující bylinou směs. Stačí zalít vroucí vodou a nechat luhovat. Vně se aplikují bylinné koupele, zábaly a obklady. I v tomto případě se použije čaj, v případě zábalů a obkladů již vychladlý. Silný odvar libečku je dokonce vynikající alternativou deodorantu.
