Ohromnou předností netýkavky turecké je rys, který vůbec nemá společný s ostatními letničkami. Ty totiž preferují slunná stanoviště, zatímco netýkavka turecká (Impatiens walleriana) dobře roste a kvete ve stínu. Ideální je proto její výsadba pod stromy a vyššími keři, kterým vytvoří spodní patro a zabraný prostor rozzáří svými květy. A že to může být krása až kýčovitá. Pod stromy dokonce tvoří souvislé kvetoucí koberce. Sortiment oblíbených letniček tak rozšiřuje i na místa, kam se jiné letničky nehodí. Pěstovat ji však lze i na záhonech a v mobilních nádobách a dokonce i jako závěsnou. Snadno si ji ale spleteme s jinými netýkavkami, tento rod totiž čítá na cca 1000 druhů. Najdeme mezi nimi dokonce i druhy tuzemské, například netýkavku nedůtklivou (Impatiens noli-tangere). Byť tato rostlina pochází z východní Afriky, kde roste jako trvalka a tvoří rostliny vysoké 15 až 60 cm, vyšlechtěná byla v Kostarice. Zde totiž Claude Hope vyšlechtil první hybridní odrůdu Elfin F1 a ta se vydala na vítězné šlechtitelské a pěstitelské tažení světem. K nám se dostala až v 90. letech po přestřihání drátů na hranicích, tedy s naším obchodním propojením se světem. Spolu s jinými osivy k nám přicestovala ze zahraničí a usadila se. V zahradě by netýkavka turecká zimu jako trvalka nepřežila, proto ji pěstujeme v podobě letničky. A pozor, osivo si udrží dobrou klíčivost nejvýše dva roky, obvykle ale jen jeden. Zásobovat se proto semínky na roky dopředu nemá smysl. Dost špatně také klíčí, načež jsou následkem zdeformované rostliny se špatně vyvinutými děložními lístky. Semena je prostě třeba kupovat čerstvá a nesmíme je skladovat. Jednodušší je vlastně zakoupit si sazenice, to je bez starostí. Výsevní substrát nesmí být pro správné klíčení zasolen, na soli je netýkavka turecká obzvláště choulostivá. Vysetá semínka zakryjeme (ne zcela) tenkou vrstvičkou např. vermikulitu (zajistí optimální vlhkost), ovšem tak, aby semínka měla trochu světla, pokládáme je proto na povrch substrátu). Ideální je pro klíčení teplota 22 až 24 °C a pozor, teploty vyšší jak 24 až 25 °C mohou způsobit takzvanou termodormanci (teplota brzdí dobré vzcházení rostlinek). Teploty nižší jak 18 °C pro změnu způsobují deformaci klíčních rostlinek. Za dva týdny od výsevu se nám při správné teplotě a optimální vlhkosti vytvoří plně vyvinuté děložní lístky a právě v tuto dobu snížíme teplotu na 18 až 20 °C. Jelikož je ideální vlhkost vzduchu pro klíčení prakticky 100%, je třeba přikrýt výsevní misku průsvitnou mikrotenovou fólií, až později vlhkost snižujeme a substrát zaléváme tak, aby vždy částečně vyschnul. Ke kořenům se již musí dostávat vzduch. Za 4 až 5 týdnů od výsevu rostlinky přesadíme do sadbovačů či malých květináčků a později přesadíme do květináčků průměru 8 cm. Za 9 až 11 týdnů od výsevu získáme opravdu pěkné sazenice, které jsou již připravené k výsadbě do finálních nádob a nebo na finální stanoviště v zahradě. Obvykle je to po půlce května, čili po ledových mužích. A pokud budeme nyní počítat, je třeba výsev provádět již na konci únoru až začátkem března. Předností netýkavky turecké je též fakt, že k násadě květů nepotřebuje určitou délku dne (vůči délce dne je tato rostlina neutrální), rozhodující je jen počet dní od výsevu. A pozor, nesmíte tyto rostliny přehnojovat dusíkem, aby si udržely pěkný, kompaktní tvar. Optimálním stanovištěm je polostín až stín a doporučený spon pro více rostlin vedle sebe je 30×30 cm. Přízemní mráz těmto rostlinám určitě uškodí, proto počkáme s venkovní výsadbou až na stabilně vyšší i noční teploty. Jinak jsou netýkavky jenom středně náročné na hnojiva, hnojivá zálivka jednou týdně je postačující. Na trhu převažují F1 hybridy, případně narazíme na směs označenou F2, což budou rostliny vyšší a méně vyrovnaného vzrůstu. Na druhou stranu je F2 osivo levnější, ovšem hybridní F1 odrůdy jsou mnohem kvalitnější. Nabízí kompaktní rostliny a výškově naprosto vyrovnanou výsadbu. Pořídit si též lze odrůdy vhodné k řízkování, nejčastěji je poznáme podle panašovaných listů. Snadno tyto odrůdy zakoření i ve sklenici s vodou. Jinak netýkavku tureckou v našich podmínkách téměř nenapadají choroby ani škůdci. Je však možné zavlečení houbové choroby vřetenatky Plasmopara obducens ze Severní Ameriky. Tu poznáme podle žloutnutí listů, na jejichž spodní straně najdeme bělavý povlak a listy postupně opadají. Dosud však nebyl v Evropě výskyt této choroby zaznamenán a šlechtitelé šlechtí odrůdy, které jsou vůči této nemoci rezistentní.
