Samostatnou kapitolu představují lilie, které se dříve také dávaly do půdy na konci léta, ovšem mohly být poškozeny jarními mrazíky. Prodávají se proto na jaře dobře ošetřené cibule určené k jarní výsadbě a zahrádkáři jim dávají přednost. Sice vykvetou o nějaký ten den později, to však již nehraje důležitou roli. Přesto ale můžete cibulky lilií vysadit také na podzim. Většina ostatních jarních cibulovin ale potřebuje projít fází chladu. Nemá však smysl s výsadbou v září zbytečně spěchat. Kdy tedy s vysazováním cibulovin a hlíznatých rostlin (resp. jejich cibulek a hlíz) začít? Začínáme zhruba v půlce září, na konci léta vysazujeme pouze lilie bělostné a také ocúny, ale pouze ty ocúny, které kvetou na podzim. Všechny ostatní cibuloviny je pak třeba vysadit až v průběhu září a poté až do listopadu, dokud nezačne půda namrzat. Obecně platí, že je dobré začít s narcisy, pokračovat tulipány a hyacinty a nejpozději sáhneme po cibulkách okrasných česneků, cibulkových hlíznatých kosatců a konvalinek. Ovšem pokud vysadíme třeba narcisy o něco déle, nic se nestane, klidně si můžeme naplánovat den, kdy půjde do země většina cibulek různých druhů. Často je pozdější výsadba dokonce výhodnější z hlediska eliminace chorob. V září též vysazujeme šafrány (krokusy), ladoňky a ladoničky. Dále řebčíky, sněženky, bledule, modřence a modřenky, kandíky, talovíny, ocúnovce, sasanku modrou, snědek chocholičnatý a mnohé další druhy. O něco později pak vysazujeme cibulnaté kosatce (je třeba přibrzdit jejich rašení, jelikož na podzim vyrostlé listy v zimě namrzají). Ovšem pohyb rostlin není v tuto dobu jen směrem do zahrady, ale i tím opačným, tedy z půdy ven. Ve stejnou dobu je totiž třeba vysazovat do květináčů cibuloviny pro zimní a jarní rychlení. Vyrýváme proto opatrně dosny, rané mečíky a tygřice. Necháme je v suché a větrané místnosti před očištěním oschnout, poté očistíme a vysadíme do nádob pro rychlení. Po celou zimu zůstanou v chladu a suchu větrané místnosti. Vraťme se však k výsadbě na záhony. Co se týká stanoviště, velké cibule určitě nepohrdnou stanovištěm prosluněným, zatímco ty drobné snesou i přistínění, ale v závislosti na druhu (např. sněženky, bledule a ocúny, ladoňky a španělský hyacint). Co se týká nároků na půdu, ve vegetačním období potřebují hlavně sněženky, bledule a krokusy vlhčí substrát. Všem těmto cibulovinám pak určitě prospěje přídavek kostní a nebo rohové moučky, záhony však nesmí být nikdy přehnojené. Před výsadbou proto nesmíme do půdy zapravit více jak 100 g vícesložkového minerálního hnojiva na jeden čtvereční metr. Pro hloubku výsadby cibulovin platí jednoduché pravidlo, nad vrcholem cibulek a hlízek má být vrstva zeminy, která odpovídá zhruba dvojnásobku jejich výšky. Výšku cibulek přitom měříme od báze k vrcholu puku. U některých druhů je možný i trojnásobek, ale dvojnásobkem obvykle neuděláme chybu. Především v písčitých půdách přidáváme navíc cca 2 až 3 cm. Nejhlouběji se pak vysazují lilie a fritilárie, zhruba do hloubky do 20 cm a na dno se vyplatí dát ještě drenáž z hrubého písku. Nikdy nepřidáváme chlévský hnůj a jiná organická hnojiva, dokonce nereagují dobře ani na kvalitní kompost. A pozor, výsadba musí být vždy opatrná, abychom nepoškodili šupiny cibulek a jiné části. Před výsadbou je též vhodné cibuloviny namořit ve fungicidním roztoku. Při výsadbě nesmí pod cibulkou vzniknout vzduchová kapsa, prodávají se i speciální košíčky pro cibuloviny, které výsadbu usnadňují a navíc jsou velmi praktické pro vybírání cibulí z půdy po odkvětu a chrání cibulky i proti hlodavcům. Při výsadbě do mobilních nádob nesmíme nikdy zapomenout na vrstvu drenáže na dně každé nádoby. Cibulky a hlízky rády uhnívají. Snesou mráz, ale přelití nikoli. Menší nádoby je navíc dobré zdola podložit proti promrznutí a přikrýt polystyrenem a nebo kokosovou rohoží. Z půdy vyjímáme po odkvětu především větší cibulky, tedy druhy rostlin s velkými cibulemi. A to alespoň jednou za dva roky, přičemž je na podzim do půdy zase odpočaté vrátíme. Ovšem třeba drobnokvěté tulipány a narcisy se nám v zahrádce lépe rozrostou, pokud cibulky v půdě necháme. Jinak drobné cibuloviny vybíráme z půdy po třech až pěti letech. Stejně tak lilie.
