Děti řádí v potoce. Voda je sice ledová, ale nevadí jim to. Staví totiž přehrádky, hráze a mosty. Voda cáká, šplouchá se. Děti piští. Co to bude? Možná jen kaskáda, aby to šplouchalo víc. Možná to bude základ pro mlýnek, tůňka na chytání ryb anebo zátočina přístavu pro loďky ze dřeva. V ani ne dva metry širokém korytě s pískově oblázkovým dnem díky nim vznikají stavební díla, která žene kupředu ničím neomezená fantazie. Pokud se vám takový obrázek dětství letmo vybaví v paměti, případně jste se sami někdy na takové aktivitě v potoce podíleli, víte, že stavění přehrádek v potoce je docela kumšt. Zvolit správně velké kameny, drny trávy jako pojivo, možná konstrukci zpevňující klacíky, to je nezbytnost. Stejně jako odhadnout sílu proudu, který mají vaše miniaturní díla zastavit, umírnit nebo přesunout. Je to ohromná zábava, i proto, že vlastně o nic nejde. V Nizozemsku ale podobné hrátky, v trochu větším měřítku, rozhodují o životě milionů lidí. Jak asi dobře víte, čtvrtina území Nizozemska totiž leží pod hladinou moře. A většina z těchto nízko položených oblastí je na moři v podstatě vybojována, vydobyta. Ty nejnižší regiony historicky tvořily ústí tří velkých řek – Rýna, Mázy a Šeldy - a jejich četné přítoky. Holanďané na vydobývání půdy z moře a vodní ochraně nízko položených regionů začali soustředěně pracovat od konce 16. století. A docela se jim dařilo. Skrze poldry, vybudováním propracovaného odvodňovacího systému, složeného z hrází, kanálů a čerpacích stanic.Pomyslným vrcholem tohoto neuvěřitelného inženýrství byla a je série stavebních projektů zvaných Delta Works, které se budovaly po dobu čtyř desetiletí. Tento bájný projekt Delta (chránící půdu kolem delt Rýna, Mázy a Šeldy před mořem) spolu s dalším takovým dílem, rekultivací půdy v Severním moři, bychom s přehledem mohli zařadit mezi 7 divů moderního světa. V Nizozemsku nebylo nápadů na stavbu zábran, hrází a odvodnění půdy skrze kanály málo ani před 16. stoletím. Ale většina z nich nebyla o moc víc promyšlená, než když si malí kluci a holky hrají v potoce. Po 16. stoletím se pak zvýšila nejen měřítka, ale i důmyslnost celého inženýrského systému. Který byl (na svou dobu) fantastický. Ovšem s omezenou funkčností. Což se tragicky ukázalo během záplav na jihozápadě země v roce 1953, kdy také byla zahájena stavba protipovodňového systému Delta Works. Nové přehrady, stavidla, zábrany proti přílivu a hráze, proti nim vypadají jako z jiného světa. Protože s vodou umí pracovat. Nejsou jen bariérou. Rozdíl mezi historickým systémem a řekněme moderním je až neuvěřitelný. Historický systém spoléhal na stavbu hrází, za nimiž byla pro případ nouze a potřeby zóna rozlivu, a další hráz. A většinou to nic dalšího, než další poldr nebo hráz nevylepšilo. Nový systém umí vodu distribuovat, rozvádět, přesouvat. Mírnit její sílu, rozmělňovat její množství. Přepouštět ji, přesouvat, kontrolovat a řídit. Přitom bere v potaz mnohem víc, než jen příliv a odliv, zvýšené dešťové srážky ve vnitrozemí nebo podmáčení půdy. Zkráceně řečeno, je opravdu promakaný. Není to, jako když staví děti něco na potoce, i když fantazie jeho inženýrům rozhodně nechyběla. A to už nás dostává k Waterloopbos. Podmáčenému lesíku v regionu Flevoland. Tady totiž před tím, než byla za miliardy v penězích a miliony tun v betonu osazena skutečná vodní díla systému Delta Works, všechno testovali. Ve skromnějším měřítku, ale v praxi. Waterloopbos znamená Les potoků, a přesně tak i vypadá. Aby měli kde studovat vlivy přehrazování řek a budování hrází, zábran proti přílivu na řeky, principy tvarování ústí řek a vlivy těchto staveb na okolní krajinu, postavili v lese plném potoků modely navrhovaných vodních děl. Ty velké stavby, které dnes chrání nízko položené regiony Nizozemska; přehrady, stavidla, zdymadla, hráze a zábrany proti přílivu, jsou rozesety po celém lese. Celý ten les je fantastickou laboratoří pokusů s vodními stavbami pod širým nebem. Voda sem do lesa byla vedena z miniaturních zdymadel a stavidel, přiváděných z nedalekého kanálu. Betonové nádrže byly použity k výzkumu pohybu vln. S nimiž si inženýři s pomocí čerpadel uměli pořádně zavlnit. Lesní pozemek vlastnila a provozovala Waterloopbos Laboratorium Waterloopkundig, vědecký ústav specializující se na oblast hydrauliky a hydrotechniky, se sídlem v Delftu.Výzkumný institut a celé to lesní vodní hřiště Waterloopbos hrálo zásadní roli při realizaci onoho veleslavného projektu Delta Works. Lokalita přitom splňovala všechny požadavky pro venkovní laboratoř – lesní půda ležela asi o 5 metrů níže než hladina Vollenhoverského kanálu, takže voda přirozeně proudila do testovacích zařízení bez nutnosti čerpadel. Půda, zhutněná ledovci během poslední doby ledové, byla dostatečně pevná, aby unesla modely bez nebezpečí poklesu. Hladina výpustné nádrže byla opět o 2 metry níže než lesní půda, což usnadňovalo snadné vypouštění vody. Stromy také poskytovaly ochranu před větrem, čímž minimalizovaly jeho vliv na prováděné experimenty. Waterloopkundig Laboratorium tu vystavělo více než 35 velkých modelů simulujících různé komponenty Delta Works. Testy pokračovaly v 60., 70. a 80. letech 20. století.Laboratoř Waterloopkundig poté začala hledat i klienty ze zahraničí. Do podmáčeného lesa se v průběhu let sjížděli inženýři z Nigérie, Turecka a Thajska, aby testovali modely přístavů, meliorací řek a úprav pobřeží. Celkem bylo ve Waterloopbos provedeno více než 200 různých praktických studií. Možnost otestovat si v praxi, co bude voda dělat, když jí do cesty postavíte hráz a jak to bude dál, směrovala řadu zásadních stavebních projektů z celého světa. Tedy až do roku 1996. To už se metody modelování a nejrůznějších trojrozměrných simulací přenesly do světa počítačů. Softwarové simulace učinily vodní hřiště lesa Waterloopbos zbytečné. V roce 2002 se celý areál stal nově majetkem Natuurmonumenten, tedy Nizozemské společnosti pro ochranu přírody. Které patří dodnes.Starají se o přístupnost lokality i o zachování modelů. A pokud někdy náhodou zavítáte do Flevolandu, určitě byste tuhle zastávku minout neměli. Slibuje vám hezkou procházku stinným lesem, zpěv ptáků, zelenou pohodu. A k tomu i pohled zblízka na funkční miniatury, zdrobnělé modely staveb Delta Works, jejichž konce byste na pobřeží pro jejich velikost nejspíš nedohlédli. Pokud vás baví stavby hrází, ať už jako malé děti v potoce, anebo profesionálně, návštěva Lesa potoků Waterloopbos vám udělá radost. Inženýrské divy vodních staveb tu máte skoro jako na dlani.Zdroj: birdingplaces.eu, natuurmonumenten.nl, visitflevoland.nl
