Moucha, takové to otravně bzučivé stvoření, nepředstavuje pro kočku nebo psa žádnou výzvu. Dokáží se s ní vypořádat na jedno mlasknutí. Existují ale určité výjimky. Například s otevřenou ránou, poraněním, do které by se mouchy mohly pokusit naklást vajíčka, by už byly pořádné potíže. Proto taky zvířata po chirurgických zákrocích necháváme odpočívat doma. A samozřejmě, mouchy nemají zrovna pověst čistotných tvorů. Mohou přenášet parazity. Předcházet rizikům se ale dá tím, že své čtyřnohé oblíbence necháte pravidelně odčervovat. Příčinná souvislost mezi pojídáním živých a mrtvých much – a rozvojem populací střevních parazitů u domácích mazlíčků – není úplně prokázaná, ale prevence neškodí. O kněžicích se dobře nesmýšlí. Ne proto, že by byli zákeřní, jedovatí nebo škodliví. S výjimkou invazní kněžice mramorované, která se k nám v roce 2018 rozšířila, jsou tyhle plošticovití brouci docela neškodní. Ale jde o jejich obranný reflex, vypouštění zapáchající tekutiny. Proto se jim také říká smradlaví brouci. Pro naše čtyřnohé mazlíčky, kteří mají velmi intenzivní čich, představují problém v tom, že ten zápach je deptá ještě o něco víc, než nás. Pokud by je pak náhodou pozřeli, mohlo by to u nich vyvolat i gastrointestinální potíže. Na pět druhů u nás se volně vyskytujících druhů rusců si stěžovat nemusíme. Problémy ale mohou nastat tam, kde narazíme na šestici druhů jejich blízkých příbuzných. Zavlečené a nepůvodní šváby. V přírodě o ně většinou nezavadíme, o to víc se jim líbí třeba v dílnách, skladech, spížích a sklepech. Kromě toho, že to jsou pěkně nezničitelní prevíti, mohou být našim čtyřnohým miláčkům – i nám -nebezpeční tím, že přenášejí bakterie a další patogeny. Například salmonelu a E. coli, kterým napomáhá i šíření trusu švábů. Pokud je psi a kočky náhodně pozřou, může jim být opravdu špatně od žaludku. Roztoči, nejpočetnější skupina třídy pavoukovců, se mezi hmyz nepočítají. Ale když už je náhodou zahlédnete – jde o tvory velikostí skutečně nepatrné – většinou si je k hmyzu přiřadíte. První zpráva? Jsou všude! A většinou hodují na tom, co za sebou zanecháváme. Šupinky kůže, odpadlé chloupky a vlasy. Povlečení v ložnici je pro ně něco jako ráj. A pochopitelně, psy a kočky vnímají tihle tvorové jako luxusní jídelní vůz, neustále se doplňující zdroj potravy. Druhá zpráva? Pokud jejich populace na kočce či pejskovi přesáhne určitou mez, mohou začít škodit. Vyvolávají nadměrné drbání, vypadávání srsti. Někteří mohou způsobit i závažnější stavy, jako jsou ušní infekce. Když se takhle přemnoží roztoči Demodex, mohou vyvolat prašivinu. Štěnice trápí lidi a zvířata bez rozdílu. Jen trochu jinak. Vůči domácím zvířatům jsou sice méně nebezpečné v tom, že na ně nepřenáší nemoci. Ty si nechávají pro lidi. Ale u zvířat mohou způsobit podráždění kůže, což pak vede k nadměrnému škrábání a drbání, a nakonec ke kožním infekcím. V případě štěnic hrají domácí mazlíčci spíš úlohu nevědomých přenašečů. Housenky jsou larválním stádiem motýlů a můr. A svým specifickým pohybem, či pestrým vybarvením vypadají opravdu kouzelně. Proto mohou kočky a psy zlákat ke hře, která pro nemusí dobře dopadnout pro nikoho. Zranitelné housenky se totiž chrání vylučováním dráždivých tekutin, odpornou chutí, jedovatými chloupky a mikroskopickými trny. Některé dokáží vyvolat podráždění kůže, otoky i otravy. Ve vašem vlastním zájmu (a pochopitelně zájmu vašich miláčků) bude, když nechají housenky na pokoji. Pokud trpíte arachnofobií – panickým strachem z pavouků – může být kočka domácí vaším přirozeným spojencem. Na pavouky si totiž kočky zasedly, pro zábavu je loví a pojídají. A přitom prolézají všemožné skrýše a kouty, odkud pavučiny vymetají. U nás běžně se vyskytující druhy pavouků nemají proti kočkám (a psům) žádnou šanci. Jejich chelicery totiž nejsou schopné prokousnout silnou kočičí, psí (ani lidskou) kůži. Než k nám dorazí jedovatí pavouci z tropů, jsou před pavouky psi a kočky v bezpečí. I když to tak podle jejich skotačení někdy nevypadá, psi jsou docela rozumná zvířata. Proto se také nepouští do křížku s přesilou mravenců. Ovšem pár těch pochodujících černých teček jim vůbec nevadí. Když jim zabloudí do misky, nebo je někde zahlédne loupit, klidně je slízne. Mravenci, přestože vylučují slabou kyselinu, nejsou v „malém množství“ psům a kočkám nebezpeční. Spíš je berou jako vitamíny, nebo přírodní prostředek pro údržbu srsti. Nepříjemné by to mohlo být tam, kde by pes nebo kočka skutečně spadli doprostřed velkého mraveniště. Ale mají rozum, takže to nedělají. Komáři pro naše domácí mazlíčky jsou a nejsou problém. Jak tomu rozumět? Komár, který si bzučí někde v Polabí nebo na Jihlavsku, skutečně problém není. Jen jako obtěžující maličkost, protože pes či kočka je pro ně stejná chodící revní banka, jako my. Pokud ale chcete svého zvířecího miláčka vyvenčit někde u pobřeží moře, může to být docela problém. Komáři v exotičtějších destinacích totiž přenáší nemoci, vůči nimž jsou naše domácí zvířata prakticky bezbranná. Hmyz vybavený žihadly – všechny ty včely, vosy a sršni – jsou pro domácí mazlíčky skutečným problémem. Psi a kočky mohou pronásledovat a zkoušet si hrát s včelami nebo vosami, ale jejich hravá zvědavost může rychle vyústit v bolestivé bodnutí. Dávka jedu, kterou do nich bodnutím mohou vpravit, je totiž vzhledem k váze psa či kočky silnější. Až smrtelná. Výsledkem může být silná alergická reakce, vedoucí až k anafylaktickému šoku. Dýchací potíže, otok, zvracení či úplný kolaps na sebe nemusí nechat dlouho čekat. Nazlobené vosy mohou psa i zabít. Je dobré pohlídat si výskyt hmyzu vybaveného žihadly, ani ne tak kvůli sobě, jako kvůli našim čtyřnohým přátelům. Zdroj: FamilyHandyman.com, PetMD.com
