Původ těchto rostlin je zařazován do západní a severozápadní Evropy vyznačující se chudší druhovou rozmanitostí. Převažují slunná místa, písčitá a s kyselou, neúrodnou půdou. Mezi tyto oblasti se kromě jiných řadí území Anglie a Německa s chudými nevápnitými půdami, ale i Asie a Ameriky. Obecně jsou však vřesoviště roztroušená po celém světě včetně našeho území. Pro vřesoviště je typický nepravidelný tvar podporující převážně nižší až poléhavý habitus rostlin. Je vhodné ho doplnit o mírné výškové členění pomocí zmiňovaných omšelých kamenů, pařízků a tůněk. Nejčastěji však přímo navazováním na skalku nebo různá travinná, přírodní společenství. Vytvoření tohoto charakteristického společenstva (ekosystému) je podmíněné optimální propustnou půdou, nejčastěji písčitou s příměsí rašeliny, kyselým pH v rozmezí od 4,5 do 5,5 a také stanovištěm závislým od druhu. Doporučuje se zakládat vřesoviště tak, aby zde bylo zaručeno střídání suchých a vlhkých a také polostinných a slunečných podmínek (například u stálezelených rostlin je nevyhovující východní poloha, kdy může dojít k popálení ranním sluncem a doporučuje se tedy přistínění). Při výsadbě vřesoviště je nutné dodržet určitá pravidla přípravy. Obzvlášť na podzim před vlastním osázením musíme celou plochu zakrýt a důsledně dbát na odplevelení. Úprava půdy je závislá na konkrétním stanovišti, kdy u velmi těžkých půd provádíme drenáž, kterou zajistíme propustnost a poté teprve přidáváme písek a rašelinu ve vrstvě přibližně 30 cm. Pro zajištění kyselé reakce přidáváme rašelinu spolu s listovkou či lehkým kompostem. Pokud vysazujeme menší množství rostlin stačí vykopat jámu o rozměrech 50 x 50 až 60 cm a nasypat zde speciální rašelinový substrát. Vlastní výsadbu poté provádíme na jaře, pokud jsou však rostliny v kontejnerech, je možná i v průběhu roku. Dle vzrůstnosti volíme i počet rostlin na plochu. Většinou se uvádí, že rostliny dle jejich vzrůstnosti umisťujeme 25 až 50 cm od sebe a půdopokryvné druhy do 0,5 m sázíme v počtu 5 až 7 kusů na m2. V neposlední řadě dbáme i na řádnou zálivku. Péče po celý rok spočívá v mulčování nebo jen doplňování na vrstvu přibližně 5cm, hnojení speciálními druhy kyselých hnojiv (nesmí však obsahovat vápník a chlor), které provádíme do konce června, zaštipování pro docílení kompaktnějšího vzrůstu a také zálivka měkkou dešťovou vodou (zvláště důležitá je u stálezelených druhů na podzim). V dalších letech následuje i odstraňování odkvetlých květenství, které se provádí u rododendronů vylamováním koncem června, u vřesů odstraňujeme odkvetlá květenství odstřiháváním až dalším rokem na jaře a u vřesovců ihned po odkvětu. Nesmíme však zapomenout ani na odstraňování poškozených, napadených větví a na úpravu příliš vzrostlých, hustých dřevin (zmlazování). Rostliny rozdělujeme na základní a doplňkové. Mezi doplňkové zařazujeme pro oživení a doplnění i kyselomilné trvalky nízkého vzrůstu a dále traviny a dřeviny. Základní druhy rostlin: Calluna vulgaris – vřes obecný vyznačující se výbornou mrazuodolností, výškou kolem 50 cm jsou náročné na stanoviště – kvetou v pozdním létě a vyžadují tedy slunné stanoviště spíše sušší, bohaté na rašelinu dnes je k dostání mnoho kultivarů, různých barev od bílého např. ´Long White´ až po fialový např. ´Ralph Purnell´ Erica carnea – vřesovec červený kvete na jaře, výška 30 cm Erica cinerea – vřesovec popelavý kvete v létě – červenec až srpen, výška 40 cm kultivary např. ´Atropurpurea´, ´Alba Major´ Rhododendron impeditum – rododendron obtížený výška 30 cm, modrofialové temné květy kultivary např. ´Sychrov´, ´Azurika´ Rhododendron x praecox – rododendron raný výška až 1 m, kvete počátkem dubna Rhododendron A. hybrid ´Blanice´, ´Labe´, ´Morava´, ´Vltava´ zahradní hybridy známé jako tzv. Jelínkovi azalky výška do 1 m Doplňkové druhy rostlin: Andromeda polifolia – kyhanka bažinná, nízký keřík snášející vlhčí místa Daboecia cantabrica – dabécie kantabrijská, známá jako irský vřes s baňkovitě zvonkovitými květy Enkianthus campanulatus – enkiantus zvonkovitý, zvonkovité květy s jemnou červenou kresbou Gaultheria procumbens – libavka polehlá, kobercovitý vzrůst, ozdobné plody až do jara Genista – kručinka, kvete v květnu a červnu zlatavými květy Hebe – hebe, připomíná cypřišovité jehličnany, květy uspořádány v koncovitých květenstvích Kalmia – mamota, rozložitý keř s kožovitými listy a široce zvonkovitými květy Ledum – rojovník, hustě větvené aromatické nízké keře Leucothoe – leukotoe, u nás novějším druhem s různobarevnými listy Pieris japonica – pieris japonský, nepravidelné, převisající větve, baňkovité květy v dlouhých latách Skimmia – skimmie, aromatické listy, hvězdicovité květy a jasně červené bobule Vaccinium corymbosum – kanadská borůvka Vaccinium vitis-idaea – brusnice brusinka Další druhy rostlin Trvalky: Dianthus deltoides - hvozdík kropenatý Thymus serpyllum - mateřídouška úzkolistá Jehličnany: Juniperus communis ´Stricta´ - jalovec obecný Juniperus scopulorum ´Blue Arow´ - jalovec skalní Pinus mugo ´Mughus´- borovice kleč Pinus sylvestris ´Pumila´, ´Watereri´ - borovice lesní Traviny: Festuca glauca – kostřava sivá Listnaté dřeviny: Cytisus x praecox – čilimník raný Salix repens – vrba plazivá Betula nana – bříza trpasličí
