Vřesovištní rostliny vytváří převážně nižší až polovysoký půdní kryt, který svými květy, olistěním i tvarem dřevin po celý rok výrazně oživuje zahradu. Umisťujeme ho často na atraktivních místech, lze jím přivítat hosty ihned při vstupu do domu, zkrášlovat výhledy z oken, či se při posezení na zahradě nechávat okouzlovat jemnými barevnými tóny, travinami zvučícími ve větru, omšelými kameny a malými tůňkami.
Původ těchto rostlin je zařazován do západní a severozápadní Evropy vyznačující se chudší druhovou rozmanitostí. Převažují slunná místa, písčitá a s kyselou, neúrodnou půdou. Mezi tyto oblasti se kromě jiných řadí území Anglie a Německa s chudými nevápnitými půdami, ale i Asie a Ameriky. Obecně jsou však vřesoviště roztroušená po celém světě včetně našeho území.
Pro vřesoviště je typický nepravidelný tvar podporující převážně nižší až poléhavý habitus rostlin. Je vhodné ho doplnit o mírné výškové členění pomocí zmiňovaných omšelých kamenů, pařízků a tůněk. Nejčastěji však přímo navazováním na skalku nebo různá travinná, přírodní společenství.
Vytvoření tohoto charakteristického společenstva (ekosystému) je podmíněné optimální propustnou půdou, nejčastěji písčitou s příměsí rašeliny, kyselým pH v rozmezí od 4,5 do 5,5 a také stanovištěm závislým od druhu. Doporučuje se zakládat vřesoviště tak, aby zde bylo zaručeno střídání suchých a vlhkých a také polostinných a slunečných podmínek (například u stálezelených rostlin je nevyhovující východní poloha, kdy může dojít k popálení ranním sluncem a doporučuje se tedy přistínění).
Při výsadbě vřesoviště je nutné dodržet určitá pravidla přípravy. Obzvlášť na podzim před vlastním osázením musíme celou plochu zakrýt a důsledně dbát na odplevelení. Úprava půdy je závislá na konkrétním stanovišti, kdy u velmi těžkých půd provádíme drenáž, kterou zajistíme propustnost a poté teprve přidáváme písek a rašelinu ve vrstvě přibližně 30 cm. Pro zajištění kyselé reakce přidáváme rašelinu spolu s listovkou či lehkým kompostem.
Pokud vysazujeme menší množství rostlin stačí vykopat jámu o rozměrech 50 x 50 až 60 cm a nasypat zde speciální rašelinový substrát. Vlastní výsadbu poté provádíme na jaře, pokud jsou však rostliny v kontejnerech, je možná i v průběhu roku. Dle vzrůstnosti volíme i počet rostlin na plochu. Většinou se uvádí, že rostliny dle jejich vzrůstnosti umisťujeme 25 až 50 cm od sebe a půdopokryvné druhy do 0,5 m sázíme v počtu 5 až 7 kusů na m2. V neposlední řadě dbáme i na řádnou zálivku.
Ilustrační foto (www.shutterstock.com), Ericaceae
Péče po celý rok spočívá v mulčování nebo jen doplňování na vrstvu přibližně 5cm, hnojení speciálními druhy kyselých hnojiv (nesmí však obsahovat vápník a chlor), které provádíme do konce června, zaštipování pro docílení kompaktnějšího vzrůstu a také zálivka měkkou dešťovou vodou (zvláště důležitá je u stálezelených druhů na podzim). V dalších letech následuje i odstraňování odkvetlých květenství, které se provádí u rododendronů vylamováním koncem června, u vřesů odstraňujeme odkvetlá květenství odstřiháváním až dalším rokem na jaře a u vřesovců ihned po odkvětu. Nesmíme však zapomenout ani na odstraňování poškozených, napadených větví a na úpravu příliš vzrostlých, hustých dřevin (zmlazování).
Rostliny rozdělujeme na základní a doplňkové. Mezi doplňkové zařazujeme pro oživení a doplnění i kyselomilné trvalky nízkého vzrůstu a dále traviny a dřeviny.
, Erica arborea)
, Ericaceae)
, Vaccinium uliginosum)
)
)
