Pokud vám přijdou trávy příliš obyčejné, vězte, že první traviny se na povrchu Země začaly objevovat zhruba před 110 miliony let, a dnes nejpočetnější čeleď jednoděložných rostlin, lipnicovité (Poaceae) čítá v přibližně 600 rodech na 10 000 druhů. Od kukuřice, přes žito, oves až po rýži, to vše má původ v této magické čeledi. Na vaší zahradě tak znovu můžou rozkvést pravé travinné fosílie, ale i druhy nevšední svým květenstvím či v průběhu roku proměnlivou barvou. A na rozdíl od jiných rostlinných pěstěnců vyžaduje práce s nimi jen zlomek práce.Okrasné trávy? Není nic snazšího …V drtivé většině případů se stačí postarat o výběr vhodného místa k vysazení. Obvykle si totiž vystačí s průměrným slunečním osvitem, propustnou až sypkou půdou a pravidelnou zálivkou. Řada z nich výtečně snáší xerotermní podmínky přesluněného a přesušeného stanoviště, kde by vám jiné vyšší rostliny jen s obtížemi prospívaly. Vytrvalé trávy tu vytvoří buď decentní pozadí pro ostatní rostliny, nebo ovládnou prostor a zaplní ho tichým šuměním tenkých listů. Záleží jen na Vás. Péče o nenáročné trsnaté i stébelnaté traviny se omezuje vlastně jen na jarní seříznutí starých listů na trsu, které přes zimu sloužili jako přirozená ochrana proti mrazům. Díky tomu je nemusíte na zimu nějak speciálně připravovat. Minerálním hnojivem nebo rosivou zálivkou jim jistě neuškodíte, ale není to nic, bez čeho by se tito nenároční obyvatelé vaší zahrady neobešli. Jediné, na co je zapotřebí v průběhu roku dozírat je, zda se vám díky přičinlivým oddenkům nerozšiřuje až příliš do prostoru. Ale ani při tom si tyto jindy nenápadné rostliny nepočínají agresivně. Je snadné je vysadit, přesazovat oddělené trsy, udržovat, jsou prostě ideální pro zahradníky, kteří by rádi na svém koutu zeleně vytvořili několik kouzelných míst, a nemají přitom času nazbyt. Tisíce druhů a bezpočet pěstovaných odrůd, kultivarů a barevných morf uspokojí náročný výběr každého. Každé zahradnictví nabízí vše od deseticentimetrových načervenalých kostřav až do tří metrů dorůstající ozdobnice čínské. Ovsíře, kavyly, dochany, ostřice, rákosy, třtiny? Kdo se v tom má vyznat… Jaké druhy tedy vybrat na vaši zahradu? Okrasné traviny na skalkuSkalka je chloubou každého zahradníka, a také prubířským kamenem jeho dovedností. Nevhodně situovaná skalka, stejně jako špatně zvolená skladba rostlin může celé alpinum doslova pohřbít. S nízkými travinami, zasazenými do kompozice podobně vysokých trvalek však chybu jistě neuděláte. Kameny, které mají význam estetický i ryze funkční, je ale zapotřebí barevně sladit s výběrem trav. Nízkorostoucí kostřavy jsou ideálním řešením. Jejich našedlá až namodralá stébla barevně ladí jak s tmavým žulovým profilem, tak i bělostným vápencem. Nemusíte ale spoléhat jen na bochánkovité tvary rozrostlých trsů, nabídka je v barevných tónech i tvarech téměř bez omezení. Standardem je vyšší kostřava ovčí (Festuca ovina) v šedozeleném provedení, namodralá kostřava sivá (Festucea cinerea), která snese i mírný zástin, nebo nenáročná – byť o to krásnější – kostřava ametystová (Festuca amethystina). Na bílé vápencové skalce doceníte husté trsy pěchavy vápnomilné (Sesleria caerulea), protože kvete časně z jara. Znalci docení i estetickou hodnotu ostřice nízké (Carex humilis) nebo smělku sivého (Koeleria glauca), ale musíme vždy mít na paměti, co je naším cílem: snažíme se totiž napodobit buď horské nebo přirozené skalní výchozy, nebo naší kompozicí připodobnit výsledek originálu stepní krajiny či vřesoviště. Ne všechny trávy se ale hodí všude. Ideální je proto postupovat podle předem zvolené předlohy, a té se důsledně držet. Traviny mohou být dominantou zahrady i výplň stinných koutůKouzlo k vytvoření správné kompozice zahrady a zasazení rostlin spočívá v umění číst terén, a přizpůsobit mu pak výběr travin. Máte na zahradě jezírko, mělkou tůňku nebo zazeměné ptačí napajedlo? Stejně jako v přírodě je vhodné přiblížit co nejvíc k tomuto místu několik zastiňujících nebo vlhkomilných travin. Ideální je pochopitelně rákos obecný (Phragmites australis), ale přemýšlejme o tom jak velká je naše vodní plocha a jak rychle se rákos bude rozrůstat. Menší variantou, kterou díky překrásnému vybarvení nemůžeme považovat za „skromnější“ je jistě lesknice rákosová (Phalaris arundinacea). Jen pozor na její trochu živelnější rozrůstání. Zapomínat bychom neměli ani na orobince (Typha sp.), které mohou částečně vzrůstat z bahnitého dna, stejně jako skřípiny.Traviny jako doplněk, ale co jako středobod celé zahrady? Lákavou solitérou, která bude dominovat v každém místě, je pak ozdobnice čínská (Miscanthus sinensis), případně masivní ozdobnice velká (Miscanthus floridulus). Ta je ale schopná přerůst výšku tří metrů, a proto je lepší situovat ji jako „kulisu“ za vlastní jezírko, než do popředí. Pokud se přesuneme od vodních zdrojů dále do míst, kde je půda jasně strukturovaná a s vyšším podílem humózních látek, jistě se vyplatí sáhnout po dalších „dominantách“. Pro otevřené prostory se přímo nabízí trsť rákosovitá (Arundo donax), dorůstající výšky okolo 70 centimetrů. Je ale trochu citlivější, a na zimu je zapotřebí překrýt ji alespoň menší vrstvou listí či kompostu. Kouzelné jsou i trsy kortaderie stříbrné (Cortaderia selloana), byť ani její pěstování nemůžeme označit za úplně snadné. „Pampová tráva“ totiž potřebuje nejen zimní zákryt, ale je i náročnější pokud jde o vyšší podíl písčitých částic v půdních horizontech. Z prosluněných pozic se tak zvolna dostáváme do stinných koutů, které by měly hostit spíše než stébelnaté ty listnaté druhy. Vyniknou zde širokolisté ostřice a biky hajní (Luzula sylvatica). Obě ale velmi dobře snášejí zimu i mráz, a proto se obejdou bez speciální pomoci. Opačným extrémem, pokud jde o volbu vhodného stanoviště, jsou „stepní vlasatci“, kavyly. Preferují slunná místa na prohřátých lokalitách, nevyžadují zálivku, a nevadí jim ani poryvy větru. Zdroj: www.ČESKÉSTAVBY.cz, www.shutterstock.com
