Opunciím (Opuntia) se jinak říká nopál, respektive nopál je správný překlad do češtiny, zatímco slovo opuncie vzniklo počeštěním latinského jména. Proč nezná téměř nikdo správné české jméno rodu, není známo. Tento rod zahrnuje cca 300 druhů původem z amerického kontinentu. A právě některým druhům opuncií stačí v podmínkách mírného klimatického pásu běžná zimní ochrana, aby mohly v zahradách růst celoročně. A co víc, budou nám za odměnu krásně a bohatě kvést. Jednotlivé druhy opuncií se liší svým vzrůstem, tvarem a barvou. Kombinací více druhů lze dokonce vytvořit samostatný kaktusový záhon. Ideální je v takovém případě kombinovat rostliny různé výšky vzrůstu, nebudou si pak navzájem stínit a překážet. Dopředu vysadíme nízké nebo polštářově rostoucí a za ně vysadíme vyšší druhy. Dokonce si lze pořídit takzvaný balíček pro začátečníky s vybranými odrůdami s nízkými nároky na pěstování. Typické jsou pro vzhled opuncií srostlé ploché články s trny, které krásně a bohatě kvetou ve všech představitelných odstínech (výjimku představuje barva modrá a sytě fialová) a poté bohatě plodí. Plody lze konzumovat syrové i tepelně zpracované, ovšem v našich podmínkách s chutnými plody nepočítejte, potřebují o mnoho více sluníčka, aby dozrály do konzumní jakosti. Nejdůležitější je při výběru konkrétního druhu zkontrolovat mrazuvzdornost. Některé druhy vydrží pouze slabý pokles teplot pod nulu, jiné však snesou i více než dvacetistupňový mráz. K výsadbě volíme jižní nebo jihozápadně orientované stěny a zdi budov stojících na pozemku, případně zděného oplocení. Zdivo se i v zimě nahřeje a rostlinám to pomůže. Půdu opuncie vyžadují písčitou, kamenitou a propustnou, s neutrální nebo mírně zásaditou reakcí. Před výsadbou je třeba plochu zbavit plevele a vykopat do hloubky cca šedesát centimetrů. Půdu dáme stranou a na dně jámy vytvoříme drenážní vrstvu pro dostatečné odvádění vody, postačí například dvacet centimetrů štěrku. Vrstvu zakryjeme vodopropustnou geotextilií, která zabrání prorůstání zbytků kořenů zdola. Poté nasypeme cca 30 cm silnou vrstvu sypkého a dobře provzdušněného substrátu, který získáme smícháním třetiny kvalitní zahradní zeminy a dvou třetin minerálních složek (lávová drť, drcený keramzit, pemza a nebo perlit). Vrchní vrstvu o síle cca 5 centimetrů pak budou tvořit oblázky, keramická a nebo břidličná drť. Po obvodu záhonu pak umístíme větší kameny. Teplo se bude i v zimě přes den ukládat kromě sousedící stěny i do kameniva a v noci se bude uvolňovat. Dosáhneme pak pro opuncie ideálního klima. Opuncie je ideální vysazovat na jaře, aby si během sezóny vytvořily kořenový systém, nejlépe v dubnu až květnu a klidně až po ledových mužích. V chladnějších oblastech pak dokonce až v červnu. Nikdy nevysazujeme nově odlomené části rostlin, vždy pouze již dobře prokořeněné sazenice. Zajímavostí je, že sazenice není třeba po výsadbě zalévat, stačí přistínění na dobu dvou až tří týdnů. Zálivka by poté měla být prováděna jen občas, pokud je opravdu velké sucho. Když na ni však budete rezignovat zcela, nic se nestane, zásobu vody si opuncie nesou dostatečnou. V dalším roce je třeba na jaře po úpravě a prořezání přidat tekuté hnojivo a na zimu je zapotřebí rostliny zakrýt. Ideálně listím či chvojím, případně polykarbonátovými deskami. Starší opuncie jsou již odolnější a ochranu obvykle nepotřebují. Výjimku představují oblasti, kde pravidelně panují silné mrazy. Zde je třeba krýt rostliny polykarbonátovými deskami každou zimu. Opuntia fragilis je jedním z nejodolnějších druhů opuncií, vydrží teploty až mínus 25 stupňů Celsia. Za příliš suché zimy je na jaře potřebná vydatnější zálivka, díky které rostliny nasadí více květů. Během roku pak již zálivka není potřebná. Vybírat lze z několika odrůd. ´Föhr´ kvete světle červeně, ´Freiberg´ fialově, ´Feldberg´ vanilkově a ´Freiburg´ žlutě. Opuntia polyacantha se rychle rozrůstá a brzy připomíná hustý keř. Má oválné ploché články a množství dlouhých trnů, kvůli kterým působí dosti bizarně. Zakoupit si lze růžově kvetoucí odrůdu ´Hamburg´ a nebo žlutě kvetoucí ´Heidelberg‘. I tento druh nopálu snese mrazy až mínus 25 stupňů Celsia. Opuntia imbricata roste oproti jiným druhům dost pomalu, pouze cca 10 cm za rok, postupně se ale vyšplhá až do výšky jednoho metru, proto je přezdívána „stromový kaktus“. Navíc často tvoří na hlavním kmenu další členěné segmenty, které připomínají korunu. Květy má vybarvené do karmínové barvy, dříve jak za 5 let se jich ale nedočkáte. Oproti předchozím druhům je mrazuvzdorná o trochu méně, hranicí je něco okolo 20 stupňů Celsia. Opuntia phaeacantha má květy sytě žluté s oranžovým středem, případně smetanové a červené. V zimě je doporučena ochrana alespoň chvojím, byť je i tento druh dosti mrzauvzdorný. Opuntia violacea je dosti vysoký kaktus s krásnými žlutými květy. Ještě více však zaujmou ploché články, které se na zimu vybarvují do fialové barvy. Právě tento druh však není příliš mrazuvzdorný, často v zimě namrzá, na jaře však opět rychle obrazí. Výšky dorůstá cca 0,5 metru a bez dobré zimní ochrany nemá tento druh nopálu smysl pěstovat. Například netřesky (Sempervivum sp.), juky (Yucca filamentosa), levísie (Lewisia cotyledon), rozchodníky (Sedum sp.), kosmatce (Delosperma congestum) a třeba pryšec myrtovitý (Euphorbia myrtsinites).
