Včera se ještě jevily být v pořádku. Ano, byly příliš malé na přesazování do květináčů, ale už to nebyly jen zelené klíčky rašící ze semínek - měly už jeden pár děložních lístků, dokonce možná i páry dva. Vypadalo to vesele a nadějně, už jste přemýšleli o tom, kam s nimi dál. Jenže pak, nečekaně, začaly zavadat. A nehezky zvláštně: jako by je něco těsně pod výběžky listů přiškrtilo. Vypozorovat můžeme také nápadné ztenčení stonku, černání, bezvládné polehávání celé rostliny, zalomené stonky, stočené a seschlé lístky na svěže zeleném stonku, případně takové stonky bez listí. Kořenový krček vodnatí a bředne, rostlinky se ohýbají, padají, uhnívají. Na dobré zprávy už místo není. Je to katastrofa a je to prostě v háji. A jestli je to dneska špatné, zítra to se sazeničkami bude ještě horší. Většina z nich nepřežije, nebo přežije s deformacemi, které zbrzdí jejich další růst. Příčiny jsou dvě až tři, a záleží na našem sebehodnocení a přístupu ke kritice, jak je pochopíme. První příčinou popisované mortality sazeniček, nazývané obecně „padání klíčních rostlin“ je komplexní houbové onemocnění. Tedy, aktivita jednoho nebo vícera druhů patogenních hub. Jejich neúplný výčet - Olpidium brassicae, Moniliopsis aderholdi, Botryotinia fuckeliana, Fusarium ssp., Rhizoctonia solani, Thielaviopsis basicola – nám toho mnoho neosvětlí. Jedná se o vcelku běžné mikroorganismy, vyskytující se v půdě. Jenže zrovna u nás se rozhodly přemnožit a zlikvidovat celou sadbu. Je to důvod k naštvání. Druhá příčina, na invazi houbových prevítů přímo navázaná, je kvalita osiva. Neošetřené, nenamořené, oslabené. Prostě to laciné, staré a nekvalitní, nápor patogenů neustálo. Chyby jsou tedy v osivu a v substrátu. Jenže pak je tu ona v pořadí třetí příčina. I když to bolí, můžeme si za to sami. I ne úplně špičkové osivo je totiž schopné ustát nepřízeň osudu, a pokud z něj už jednou něco vzejde, mělo by to přežít. A zástup patogenních hub je v půdě méně či více přítomen stále, takže také není jednoznačně na vině. Chybu jsme udělali my, když jsme v pěstírně vytvořili takové podmínky, které svým neoptimálním klimatem potlačily křehké sazeničky a současně umožnily expanzi hub. Jak přesně k tomu došlo? Tady je prostor pro hledání pochybení širší. Semínka klíčky z půdy dostáváme obvykle tím, že jim přitopíme. Špatně to není, ale ona teplota musí být stálá. Umístění na topení, které jede v denním a nočním režimu, působí pravidelné kolísání. A to se houbám, na rozdíl od klíčků, líbí. Teplota je důležitá pro semeno a klíček. Ale poté, co rostlinka vyraší ven, už může být vyšší teplota problém. Teplota jde také ruku v ruce s vlhkostí. Samozřejmě, že si většina semínek říká o substrát vlhký, skropený rosou. A příruční malé pařníčky, skleníky a domácí fóliovníky jsou pro předpěstování skvělé. Jenže když se nepotká správná teplota s příhodnou vlhkostí půdy, dochází v nich pak k zapaření. A to je ráj pro houby. Jen místo užitečných žampionů vzchází ona neviditelná Fusaria a Botrytonie. Ani zapaření není úplně majoritní příčinou, a může být do určité míry prospěšné. Pokud se k němu nepřidá absence cirkulace vzduchu. Ne, klíční rostliny nesnáší průvan, ale potřebují, aby se vzduch nad nimi vyměňoval. Když jsou v uzavřeném prostředí, zlé houby si lebedí. A znovu: rostlinky nejsou žádná béčka, přiměřené vlhko a teplo ustojí. Dokud mají dost světla. Nedostatek přímého slunečního osvitu tak sérii možných chyb uzavírá. Rostlinky, vytahující se pracně za světlem, rostou do nitkovité tenkosti. Jsou oslabené už z principu. V takovém stavu pak nárůstu hub (v součinnosti tepla, vlhkosti, zapaření) prostě neobstojí. Spouštěčem přitom může být skoro cokoliv: drobet vydatnější zálivka, přesunutí sazeniček na jiné místo, jednodenní nevětrání. A je hotovo. Definitivně.Mohlo by vás také zajímat, jak urychlit klíčení semen pomocí bylinných nálevů. První pomocí, která je ale zhusta pomocí poslední, je aplikace bio-fungicidních přípravků. Mezi populární patří Previcur, Supresivit, Polyversum, Fosetyl, Basamid, Kaptan, Proplant. Ale v podstatě je to ztráta času. Když už se patogenní houby projevují likvidací klíčních rostlin, znamená to, že jsou v substrátu dobře etablované. A jsou prakticky všude. Záchrana fungicidy tak zasáhne i hubené klíční rostliny, a to se promítne do jejich dalšího života. Pokud přežijí, trauma si ponesou i nadále.Bez fungicidů, s přesazováním a přesouváním klíčních rostlin jinam (při němž ale současně šíříte i ony zlé houby) dokážete snížit mortalitu na 70-80 %. Což není opravdu sláva. Dá se ale říct, že s pomocí intenzívního světla a čerstvého povětří uškodíte houbám víc, než devastovaným rostlinám. Takže je často opravdu lepší začít úplně znova od začátku. A hlavně se přitom vyvarovat opakování předchozích chyb. Používáte kompost? Je opravdu dobře propařený, zbavený choroboplodných zárodků? Pokud si nejste jistí (a to vážně nejste), zkuste jej prohnat troubou. Vážně. Vrstva substrátu pár minut na plechu, při 100°C, projde razantní očistou. S automatickou nedůvěrou tak přistupujte ke každému substrátu, včetně těch „pěstebních“. Nechcete strhnout troubu? Pak zkuste bio-fungicidy aplikovat do substrátu předem, než začnete vysévat. Pohlídejte si také, aby substrát odpovídal nárokům semen/klíčních rostlin. Jistě nechcete, aby začínaly život s hendikepem. Světlo, voda, teplo. Na tom se nic nemění. Jen to musí být ve vyváženém poměru (světla raději co nejvíce, je to UV dezinfekce) a nezapomínejte přitom ani na vzduch. Nevysévejte příliš nahusto, nesnažte se rostlinky tísnit. Nemělo by tu být příliš sucho, ani přemokřeno. Nepřehánějte to s hnojivy. A substrát, ve kterém se už jednou padání klíčních rostlin projevilo, nepoužívejte (bez dezinfekce teplem) znovu. Padání klíčních rostlin je ošklivou katastrofou, skutečnou nepříjemností. Je ale (zatraceně drahou) lekcí. Zkusme se z ní propříště poučit.Zdroj použitých fotografií: Shutterstock
