Vlastně je to s pajasanem žláznatým (Ailanthus altissima) podobné jako s trnovníkem akátem (Robinia pseudoacacia). Ten byl jako okrasná dřevina vysazován na podobných místech, podobným způsobem se šíří a podobně dokonce i vypadá. Akorát pochází na rozdíl od pajasanu žláznatého z Ameriky a patří do jiné čeledi. Pajasan žláznatý přidělává nejvíce vrásek ochráncům přírody v Podyjí. Tato opadavá listnatá dřevina pocházející z Asie se u nás poprvé objevila na začátku 19. století v Lednici na Moravě. A od té doby se značně rozšířila. Na některých místech naší země je sice pajasan žláznatý přemnožen jen lehce, ovšem v Národním parku Podyjí a Chráněné krajinné oblasti Pálava působí velké problémy. Pajasan je totiž schopen tvořit ohromné množství výmladků po pokácení nebo odlomení kmínku. A dospělý strom vyprodukuje ročně až milion semen, která se snadno šíří větrem i vodou na značné vzdálenosti. Pokud se pak pajasan žláznatý někde uchytí, je extrémně těžké se ho zbavit. Těžko říct, proč se této dřevině říká v angličtině tree of heaven (nebeský strom), spíše by se nabízelo tree of hell (strom pekelný). Jde o natolik agresivní invazní rostlinu, že je považována za jednu ze čtyřiceti nejproblematičtějších dřevin světa. Ochránci přírody dokonce žádají veřejnost o pomoc s mapováním této dřeviny. A to včetně míst, kde si ji někdo vysadil jako okrasnou. Navíc je tento strom pro člověka i mírně jedovatý, jakýkoli kontakt s ním vyvolává u citlivějších osob nepříjemnou vyrážku. Alergické problémy způsobuje i velké množství pylu. Zajímavou informací je, že evropský kontinent aktuálně hostí odhadem okolo 12 tisíc nepůvodních druhů živých organismů, jen menší část z nich je však invazních. Odhady hovoří o deseti až dvanácti procentech. Unijní seznam invazních druhů přitom zahrnuje pouze nejproblematičtější druhy, které škodí hospodářství, ekosystémům a lidskému zdraví. Ročně prý invazní organismy způsobují škody ve výši cca 324 miliard korun. A ve zbytku světa je to podobné. Neznamená to však, že v okamžiku, kdy je konkrétní druh označen za invazní a dostane se na index, by se začaly konat “hony na čarodějnice“. Obvykle hned nedochází k plošné likvidaci a hubení, nýbrž k opatřením především preventivním a k monitoringu. Jde o zamezení zavlečení a dalšího šíření invazních druhů na území členských států EU. Pajasan žláznatý (Ailanthus altissima) je druh opadavého listnatého stromu z čeledi simarubovitých (Simaroubaceae). U nás je dosud dosti často pěstován jako okrasná dřevina a stejně tak často zplaňuje. Nejčastěji v prostředí lidských sídel, na rumištích a u dopravních staveb. Pochází ze severovýchodu až východu Číny a Korejského poloostrova, odkud se postupně rozšířil do celého mírného až subtropického pásu nearktické a palearktické oblasti včetně oblasti indomalajské. V současnosti se dere na sever Afriky, do Střední a Jižní Ameriky, Austrálie, na Nový Zéland a na Tichomořské ostrovy. Invazivně zde proniká především do travnatých a skalnatých oblastí, na lesní mýtiny a na rumiště. Od prvního vysazení na našem území v Lednici na Moravě (1803 ) byl pajasan žláznatý evidován v roce 2004 na 202 lokalitách především v teplých oblastech jižní Moravy a v Polabí. Nejlépe se mu daří v nadmořské výšce do 350 metrů nad mořem. Typický je též výskyt v intravilánech měst (Znojmo, Brno, Břeclav, Praha) a poslední roky proniká i do volné krajiny, přírodních stanovišť a chráněných ekosystémů. Pajasan žláznatý je dvoudomý strom, který dorůstá výšky až 25 m. Má hladký a rovný kmen průměru až 1 metr a šedě zbarvenou borku s podélným pruhováním. Koruna stromu je široce vejčitá, řídce rozvětvená a spodní větve jsou často převislé. Listy jsou lichozpeřené či sudozpeřené, 5 až 13 jařmé a dlouhé 30 až 100 cm. Jednotlivé lístky jsou celokrajné nebo jemně zubaté, tvar mají vejčitě kopinatý, dlouhé jsou 5 až 15 cm a široké 2 až 4 cm. Po poranění listy produkují tekutinu, která může způsobit citlivým lidem alergické reakce. Při rozemnutí mezi prsty listy zapáchají myšinou. Pach produkují žlázy na spodní straně listů. A pozor, pro někoho může být dráždivý jakýkoli kontakt se stromem. Samčí květy jsou nápadné pětičetné, složené z tyčinek a zakrnělého semeníku. Na rozdíl od květů samičích jsou silně aromatické a obvykle je jich třikrát více než samičích. Samičí květy jsou žlutozelené a uspořádané do koncových lat, které jsou dlouhé 10 až 40 cm. Samičí kvítky jsou drobnější a taktéž pětičetné. Plodem je protáhlá dvoukřídlá nažka, která se po dozrání zbarví do šedohnědé barvy a vydrží na stromě nejčastěji až do jara. Nažky jsou velmi lehké, 1 kg váží cca 30000 nažek. Dřevo pajasanu žláznatého je tvrdé, lehké, ohebné a dobře snáší sucho. Pajasan žláznatý je velice nenáročný na svá stanoviště. Roste na všech typech půd (včetně surových a zamokřených), dobře snáší i sucho, zasolení a různá jiná znečištění. Patří mezi pionýrské druhy, které obsazují raná sukcesní stádia stanovišť. Mladé rostliny však trpí silnými mrazy, proto se také této dřevině daří nejlépe v teplejších oblastech. Pajasan žláznatý je stromem výrazně světlomilným, snese však i určité zastínění. Semena v okřídlených nažkách sice ztrácí brzy klíčivost, dovedou se však šířit větrem a po vodě na velké vzdálenosti. Navíc je jich opravdu mnoho. V prvním roce mohou semenáčky dorůst do výšky až 2 metry, přičemž stromky začínají plodit až v 10. roce. Pokud je tato dřevina poškozena, tvoří intenzivní kořenové a pařezové výmladky, které často najdeme až několik desítek metrů od mateřského stromu. Růst výmladků je ještě rychlejší než růst semenáčků. Oproti tomu je však pajasan žláznatý stromem krátkověkým (umírá po 30 až 50 letech), ihned však regeneruje právě pomocí výmladků. Výjimečně narazíme na starší exempláře. Pajasan žláznatý roste velmi rychle a je schopen působit na své okolí alelopaticky, čímž omezuje růst okolní vegetace. Vylučuje především látku jménem ailanthon a ta působí potíže v růstu přibližně sedmdesáti druhům listnatých a jehličnatých stromů. A nejvíce inhibitorů růstu produkují především mladí jedinci. Je to tedy jejich strategie, jak si získat místo na slunci a rychle vyrůst. Navíc tato dřevina způsobuje v intravilánech obcí vážné škody na stavbách, infrastruktuře a kulturních památkách. Všude, kde se objeví, jde o obtížný a těžko likvidovatelný plevel. Ve všech státech Evropské unie proto platí od roku 2019 zákaz prodeje sazenic pajasanu žláznatého, jeho vysazování, pěstování a další formy šíření. Navíc je třeba striktně omezovat šíření této dřeviny především ve volné krajině. Zároveň je nutné likvidovat nálety a populace v hodnotných biotopech a je nezbytné zabránit novým výsadbám, které by mohly být ohnisky další invaze. Předpokládá se, že čím tepleji u nás bude, tím rychlejší bude šíření tohoto invazního druhu.Zdroj: invaznirostliny.ibot.cas.cz, wikipedia.org
