Pažitka pobřežní (Allium schoenoprasum) je známa pod mnoha různými výrazy a synonymy - maďarsky pázsit neboli pažit (trávník), šnytlík, moravsky šnytlich, slezsky szńitloch. Žiji na jihu Čech a slovo šnytlich (i v dalších zkomoleninách) se zde používá stále a hojně. Jde o druh jednoděložné rostliny z čeledi amarylkovitých, která se používá jako zelenina, mnozí ji pak řadí mezi bylinky, jiní mezi koření. Inu – proti gustu… U melounu také není zcela jasno, zda jde o zeleninu či ovoce. Z botanického hlediska však patří pažitka do rodu česnek (Allium), zůstaňme proto u „zeleniny“.Vynikající vlastností pažitky je kromě toho, že jde o trvalku, její životaschopnost. Pěstovat ji přitom můžeme celoročně, tu sezónní, zahradní nahradí pažitka pěstovaná v zimě na vnitřních okenních parapetech v mobilních nádobách. Spolu s petrželkou skutečně nepostradatelná pochutina po celý rok. V kuchyni by prostě chybět neměly. V zahradě je pažitka první z bylin, které začnou po zimě obrůstat, na podzim pak zavadá a začíná přezimovat až v pozdním podzimu. Pažitka má na bázi poměrně malou cibuli (nejčastěji do 1 cm v průměru), její stonek je gracilní, do cca 1/3 krytý pochvami listů, trubkovitý a dutý. Listy má pažitka jednoduché, přisedlé, s listovými pochvami a duté. Čepele listů jsou celokrajné, trubkovité, cca 2 až 6 mm v průměru a se souběžnou žilnatinou. Květy pažitky jsou oboupohlavné, ve vrcholovém květenství (hlávkovitě stažený zdánlivý okolík, jde však o stažené vrcholičnaté květenství pojmenované jako šroubel či lichookolík). Květenství je vždy podepřeno 2 listeny. Ty jsou vytrvalé, kopinaté až široce vejčité a přibližně stejných rozměrů a vzhledu. Pacibulky v květenství chybí, jeho okvětí se skládá ze 6 okvětních lístků. Jejich barva je bledě nachová až fialová, vzácněji bílá. Pažitka kvete poměrně dlouho, obvykle od května do srpna. Plodem pažitky je tobolka. V přírodě přitom najdeme podobné druhy, kterým se lidově říká „divoká pažitka“, jde však ve skutečnosti o česnek viničný, česnek ořešec a nebo česnek planý. Pažitka je dnes po světě široce rozšířena a též v přírodě se vyskytuje v rozsáhlých oblastech Evropy včetně ČR, Asie i Severní Ameriky. Najdeme ji například i na Sibiři, Kamčatce, okolo kanadských jezer apod. Ovšem v přírodě najdeme i zplanělou pažitku kulturní (šlechtěnou). Pažitka byla zavlečena například též do Jižní Ameriky a Tasmánie. Na našem území ji najdeme na vysokohorských prameništích Krkonoš a Hrubého Jeseníku, v nížinách podél řek (např. Labe, Vltavy, Berounky a Sázavy), na vrchu Klíč u Nového Boru apod. Běžně se však vyskytuje i zplanělá ze zahrádek a bohudík nejde vyloženě invazivní druh, byť se rozšiřuje rychle, v zahradách téměř jako odolné plevele. Je proto třeba odstraňovat květy dříve, než zmizí. Zajímavé je též, že se vysokohorské rostliny trochu liší od těch nížinných. Z toho důvodu jsou někdy popisovány jako samostatný poddruh pažitka pobřežní horská a pažitka pobřežní sibiřská (Allium schoenoprasum subsp. alpinum, syn.: Allium schoenoprasum subsp. sibiricum). Nížinné pažitky byly popisovány jako pažitka pobřežní pravá (Allium schoenoprasum subsp. schoenoprasum, syn.: Allium schoenoprasum subsp. riparium). Ale rozdíly jsou tak malé, že botanici toto členění zpochybňují. Zahradníci vnímají pažitku jako oblíbenou naťovou zeleninou, ale i rostlinu okrasnou. Její využití je přitom známo již z dob před Kristem (Asie, Egypt, Řím, …). Úplně celá rostlina je totiž jedlá, na druhou stranu lze květy sušit a využít do suchých vazeb. Pravým zázrakem jsou však právě duté listy pažitky, obsahují vitamín C (50 až 100 mg ve 100 g čerstvé hmoty), provitamín A, vitamín B2, silici se sírou, což je typické pro rostliny rodu Allium, minerální látky (soli vápníku, fosforu, draslíku, železa a další). Obsah jednotlivých látek je však v sezóně proměnlivý, například nejvyšší hodnoty vitaminu C byly zjištěné u mladých listů na začátku sezóny. Pažitka má aroma a trochu i chuť cibule, což způsobují organické sloučeniny síry. Ty mají navíc i protizánětlivé účinky. V gastronomii se pažitka používá výhradně čerstvá, sušená ztráci své aroma. Lze ji však též zamrazit (ideálně udržovat na bodu mrazu). Ovšem pěstování v mobilní nádobě v době, kdy již nemůžeme pažitku sklízet v zahradě, je nejelegantnějším řešením. Nasekaná do salátů, vaječných a houbových jídel báječně nahradí cibuli, která má mnohem dominantnější chuť i vůni. Pro svou zelenou barvu je též ozdobou jídel. Vynikající je však pažitka i ve včelařství, jde totiž o rostlinu nektarodárnou a pylodárnou. Je ji ale třeba pěstovat hromadně na větších plochách. V polních podmínkách se pažitka pěstuje z předpěstovávaných sazenic, které se vysazují vždy po několika (zhustí se tak trsy) do sponu 0,5 X 0,15 m. Ve vegetačním období se pažitka několikrát sklízí seřezáváním listů, pokud již dosáhnou délky 15 cm. Jednu kulturu je třeba udržovat nejdéle 3 roky. Každé tři roky je pak třeba rozdělit shluky (trsy), čímž zvýšíme úrodu pažitky. Pažitka se množí ze semen, klíčí však velice pomalu a navíc produkuje variace ve struktuře a velikosti listů. Oblíbenější je proto nepohlavní rozsazování cibulek z trsů. Pažitka je dosti nenáročná, nevyžaduje mnoho živin a není třeba pravidelně hnojit. Miluje slunná stanoviště a snese i sušší půdu, potřebuje však pravidelnou zálivku. Vlastně jde o nejkrásnější z „česneků či cibulí“. Teploty snáší až do -35 stupňů Celsia, preferuje půdy lehké a s vyšším obsahem organických látek. Pěstované shluky pažitky by měly obsahovat cca 4 až 6 cibulek. Při sklizni je třeba odstřihnout stonky až několikrát za sezónu, aby nám netvrdly. Řez provádíme blízko u země a rostlina ochotně znova obrazí. Sklizenou pažitku můžeme skladovat několik dní v plastových sáčcích v lednici, při zmrazování nesmí být teplota nižší jak bod mrazu. Pažitku sklízíme, když dosáhne délky 15 cm. Sklízet a konzumovat lze i květy, které výborně dekorují různé pokrmy. Po sklizni je vždy vhodné přidat doplňkové hnojivo, ale nezbytné to není. Pažitka podporuje trávení, pomáhá při žaludečních nevolnostech a odstraňuje špatný dech. Má též diuretický účinek, kdy snižuje vysoký krevní tlak (hypertenzi). Zlepšuje tedy zdraví srdce, kdy je jednou z nejdůležitějších organických sloučenin v pažitce alicin, snižující hladinu tzv. „špatného cholesterolu“ a krevní tlak. Spolu s vazodilatačními účinky draslíku pažitka výrazně snižuje kardiovaskulární napětí. Organická sloučenina quercetin též snižuje hladiny cholesterolu, ale i plaku v tepnách. Pažitka proto může být i prevencí aterosklerózy, cévní mozkové příhody a infarktu myokardu. Zároveň posiluje imunitu, stimuluje produkci bílých krvinek a kolagenu (kolagen je nezbytnou složkou tvorby nových krevních cév, buněk a tkání). Pažitka též zlepšuje zdraví kostí, obzvláště vitamín K je velice důležitý pro udržování minerální hustoty a integrity kostí a produkci osteokalcinu. Obzvláště pak u stárnoucích lidí. Grolau – nejznámější druh původem ze Švýcarska, který byl vyšlechtěn pro vnitřní kulturu a pěstování ve sklenících, má extra silnou chuť a silné, tmavé listy, je též nejméně náchylná k dřevnatěníNelly – má jemně texturované listy modrozelené barvyStaro – výborně chutná třeba na chlebu s máslem či tvarohem, má obzvláště silné, tmavé listyLesní pažitka – říká se jí též pažitka divoká, sklízet ji lze v dubnu až květnuČesneková pažitka (Allium tuberosum), jinak též čínská pažitka – má ploché listy (nikoli kulatého průřezu), květy bílé a růžové, dorůstá výšky 36 až 45 cm, má výraznou česnekovou příchuť,, je však vynikající i jako okrasná květina
