Není to jen, tak, že by si vědci uvědomili, že pěstování v pruzích vyřeší mnohé problémy, nejen splavování ornice, zveřejnili to a tím vše skončí. Plácnutí do vody, kruhy ustanou a hladina se zase zklidní. Dokonce vzniká certifikovaná metodika pěstování plodin v pruzích, která má sloužit jako vodítko pro organizační změny v protierozní ochraně krajiny. Tuto metodu získá Státní pozemkový úřad, který se má postarat o její praktické využití. Technologii má zpřístupnit zpracovatelům návrhů pozemkových úprav i majitelům zemědělské půdy, tedy podnikatelům v zemědělství - farmářům. Vidíte to jasně. Sotva překročíte hranice se sousedním Rakouskem. Nedej bože v letadle. Jelikož zde nebylo období socialismu a zůstala zachována pestrost drobných vlastníků půdy, velké obdělávané územní celky v podstatě neexistují. Různě strukturovaná a na sebe navazující políčka, pestrost výsevů a tím pádem i větší prostor pro biologickou rozmanitost, biodiverzitu. Zatímco u nás byly kdysi rozorané meze, vznikala velká zemědělská družstva a půda byla takzvaně zcelována. A současné velké zemědělské podniky v podstatě dělají to samé, respektive pokračují v socialistickém trendu. Je samozřejmě jednodušší pečovat o velké plochy oseté jednou plodinou, jenže pro přírodu to není vůbec dobré. A pro půdu už vůbec. A právě eroze, kdy přívalové deště každoročně odplaví do řek a příkopů více jak 21 milionů tun ornice, je toho důkazem. Vodní erozí je v ČR ohrožena více než polovina zemědělské půdy. Co víc, více jak 70 % dešťových srážek odteče. Půda vláhu neudrží. A se zvyšujícími se teplotami, snižující se intenzitou srážek a rostoucím půdním suchem máme zaděláno na nekonečnou paletu problémů. Prostě a jednoduše bude třeba pravidelné lány, které připomínají z letadla mozaiku z velkých obdélníků s různými monokulturami, přeměnit v nejohroženějších oblastech na pruhy. V pruzích se budou střídat druhy pěstovaných plodin, pouze takovým způsobem lze zabránit splavování půdy a také udržet v půdě větší množství dešťových srážek. Hovoří se též o pásovém střídání plodin. Není možné, aby až 70 % vláhy z polí stále odtékalo. A aby tato voda brala s sebou úrodnou ornici. Způsob takzvaného pásového střídání plodin vznikl již před sto lety v USA. A proč? Právě kvůli snaze zabránit odplavování úrodné ornice a zároveň zadržet vodu v krajině. Postupně se tato metoda rozšířila do mnoha zemí světa a s ohledem na dlouhotrvající sucho (včetně toho půdního) se bez pěstování v pruzích neobejdeme ani u nás. Střídat na pásech půdy kopírujících vrstevnice různé zemědělské plodiny s cílem zadržet na ploše vodu a zamezit splavování ornice se řekne snadno. Ale každá oblast vyžaduje pro použití této techniky hospodaření specifický přístup. Na certifikované metodě, která by byla aplikovatelná na české území, pracovali v uplynulých čtyřech letech odborníci z brněnského Vysokého učení technického (VUT), olomoucké Univerzity Palackého a z Mendelovy univerzity v Brně. A již nyní se konkrétní metoda používá na 2000 hektarech polí na Vyškovsku. Podstatou metody je využití ochranného účinku konkrétních typů rostlin. Pole je proto rozděleno právě na pásy, které jsou široké 20 až 40 metrů. V těchto pásech se střídají dva, ale i více druhů plodin. Jedna skupina plodin má nízký protierozní účinek (např. okopaniny, kukuřice a řepka) a druhá má naopak vysoký protierozní účinek (např. travní porosty, hustě seté obilniny či luskoviny). A právě pásy plodin s vysokým protierozním účinkem zachytí odtékající vodu a udrží i úrodnou ornici. Vytvoření pruhů tak, aby vše správně fungovalo, je však dosti náročné. Předně je třeba, aby pásy kopírovaly vrstevnice, což znamená, že budou zvlněné. Pásové střídání plodin je samozřejmě výhodné pro svažité terény, ty jsou navíc vodní erozí půdy nejvíce ohroženy.A že je zachování kvality půdy nezbytné? Pojďme počítat, tedy sledujme ekonomické škody. Cena ztracené ornice se může při silnější erozi vyšplhat až na 400 tisíc korun z hektaru ročně. Splavená půda je pak sice zadržena v nádržích, do kterých voda se splavenou půdou odtéká, jenže těžba takové půdy z nádrží a její navrácení na obdělávané plochy, to je velice drahá záležitost.Nejnáročnější je pak metoda pásového pěstování plodin pro samotné zemědělce. Na papíře to prostě hezky vypadá, ale je třeba metodu přenést do praxe a to tak, aby se zemědělcům vyplatila. Aby uznali, že je pro ně výhodná, byť přináší mnoho komplikací. A právě onu výhodnost představuje uchovávání kvality půdy a schopnost půdy udržet více vláhy. Tím se zvyšují výnosy a snižují nezbytné vstupy. Zemědělec má v konečném důsledku hospodařit levněji a vydělat více. Pokud toto nebude fungovat, je jakákoli sebesofistikovanější metoda zbytečná. Když opomineme zlepšení vláhových poměrů v krajině a snížení půdního sucha, důležité je i zvyšování množství zvěře a hmyzu v krajině, ale i užitečných bakterií, hub a řas v půdě, která pak vodu lépe vstřebává. Významným bonusem je i podstatné snížení rizika šíření požárů v období sklizně. Co se týká vyšší biodiverzity s důrazem na hmyz, vlastně jde svým způsobem o obdobu mozaikové seče trávníků.Zdroj: novinky.cz, ziva-puda.cz, agromanual.cz, trvaleudrzitelnezemedelstvi.cz, vut.cz, upol.cz, mendelu.cz
