Jsou to vlastně školácky jednoduché počty: drtivá většina zelené vegetace, rostoucí v mírném pásmu, má 25 % své biomasy pod zemí, ve formě kořenového systému. A zbývajících 75 %, jak nečekané, nad zemí. Kromě jednoletek, které to zabalí úplně, pak takové rostlinstvo přes podzim a zimu opouští neperspektivní podmínky na povrchu, a nechává své nadzemní části odejít. Většinou. Svou existenci pak stáhne pod zem, do kořenů, z nichž na jaře zase obrazí. V praxi to ale znamená, že tři čtvrtiny své veškeré hmoty, pracně budované celou sezónu jaro/léto, bude muset vytvářet zase od začátku. Je to dost vysilující proces, zvlášť pro půdu, z níž si pro růst bere živiny a minerály. V běžném přírodním systému by si věčný cyklus růstu a regenerace vypomáhal tím, že uhynulé nadzemní části přirozeně opadnou, časem se rozloží a vyživí půdu kolem sebe. U systému hospodářských, zemědělských, ale nadzemní části po skončení produktivní fáze odstraňujeme. Abychom měli čisto, a mohli tu napřesrok zasadit třeba něco jiného. Je to v pořádku. Tedy, jen s tím, že půdě bereme šanci na přirozenou regeneraci a obnovení zásoby živin. Brali jsme úrodu a uklidili po sobě, což je fajn. Teď je ale zapotřebí zemi dodat živiny pro to, aby tu na jaře zase mohlo něco růst do krásy a radosti. To je podstata podzimního hnojení v kostce. Že je to naprosto banální? Právě, že vůbec. Na podzim jsou totiž podstatné trochu jiné živiny, než na jaře. Podzimní hnojení také není tolik o rostlinách samotných (ono jich tu taky moc nezbylo, viďte), ale spíš o kvalitě půdy. A neméně podstatná je i otázka příštího plánu: co chceme na konkrétních záhoncích sadit na jaře? I to rozhoduje o tom, jak a čím hnojit. Na příkladu populární svaté Trojice univerzálních hnojiv, směsi NPK, to jde dobře vidět. N, tedy dusík, je zásadní pro růst zelených částí rostlin, listoví. P, fosfor, stimuluje vývoj pupenů a květů. Na podzim nechceme květy, pupeny ani zelenou biomasu. Dusík ani fosfor, jindy tak zásadní, tedy nejsou na podzim důležité. A K, draslík? To už je jiná pohádka… Draslík zvyšuje strukturní pevnost rostliny, zajišťuje stabilitu pletiv, zvyšuje odolnost. A to včetně krizových situací, během sucha nebo mrazů. Ano, čtete dobře - během mrazů. Draslík je tedy po čertech užitečným prvkem, který by na podzim v půdě určitě chybět neměl. Když k tomu připočítáme, že draslík svou chemickou podstatou zlepšuje fyzikální vlastnosti půdy, a současně zvyšuje odolnost rostlin proti „plísním z vlhka a zimy“, začíná být jasné, že pro podzimní hnojení to bude náš favorit. A není v tom sám. Je vhodné, aby jej doprovázely stopové koncentrace železa (Fe) a hořčíku (Mg). Proč? Železo má význam v procesech látkové přeměny a hořčík hraje roli při fotosyntéze. Mohlo by se tedy zdát, že počkají stejně jako fosfor na jaro. Jenže oběma to dost „trvá“, takže dobře zapracovat je do půdy už na podzim. A znovu, proč raději ne dusík? Podporuje růst zelených částí, což není žádoucí. Stimuluje růst hub a plísní, což je vyloženě nežádoucí, a hlavně – nevydrží. Z půdy se rychle vymývá. Z povrchu tedy rychle zmizí, anebo se propasíruje do spodních horizontů půdy, kde pro nás ani pro rostliny k užitku nebude. Nemá efekt, o který bychom zrovna stáli. Člověk by snadno mohl nabýt dojmu, že organické hnojivo je dokonale ňu-ňu, přírodní a bio, zatímco anorganické je synonymem odpudivě čpějící fabriky a rovné škodám na životním prostředí. Jenže pravidla chemie za hnojivy stojí jen jedna, univerzální a bez rozdílů. Prvky se neliší. Pokud prominete pro chemiky trestuhodné zahradnické zjednodušení, dá se jen říct, že organická hnojiva krmí půdu a ta anorganická pak rostliny. Vy ale na podzim potřebujete obojí, protože jsou jedním. A ještě jedna maličkost: anorganická hnojiva se obvykle do půdy vstřebávají rychleji, než organická, která potřebují čas na rozklad a zapracování.Pokud toužíte po hranicích a rozdílech, můžete linii vytnout mezi hnojivy statkovými (chlévský hnůj, kompost, močůvka) a průmyslovými (jednodruhová, vícesložková). I tady se ale vyplatí malé environmentální zamyšleníčko: když se například zbavíme veškerého rohatého skotu (protože už nebudeme chtít jíst maso a jen zeleninu/ovoce, krávy na statcích mají smutné oči a do atmosféry usilovně říhají metan), přijdeme tím o cenný zdroj statkových hnojiv, které budeme nakonec muset kompenzovat jen těmi průmyslovými. A to úplně „eko“ není, zvlášť proto, že jejich dostupné zdroje jsou dost omezené a neobnovují se. Nicméně bez průmyslových hnojiv se teď taky úplně neobejdeme, pokud tedy doma vedle garáže nemáte stáj nebo chlév. Podzimní úprava zahrady a záhonů se liší od toho, co probíhá v přírodě. Potřebujeme půdu „čistou“ pro jarní výsev, a ponechání posklizňových zbytků by se promítlo do v budoucnu dost nekontrolovatelné obsádky. Staré, zvadlé a seschlé odstraňujeme i proto, že spolu s jejich rozkladem se půda plní spoustou nežádoucích patogenů: mikroorganismů a potenciálních škůdců pro rostliny dalšího roku. Kam se zbytky? Pokud jsou „zdravé“, tedy klidně hnijící ale neplesnivé, tak na domácí kompost. Plíseň zanesená do kompostu by mohla být problém. A kam pak skompostem? Pokud je dobře vyzrálý, tak na záhonky. Abychom půdě alespoň částečně navrátili to, co jsme jí vzali.Platí to i pro hnůj. Jen pozor: chlévský hnůj uzraje pro aplikaci na záhonky (obvykle) za 3 roky, pokud jej pravidelně prohazujete. Nechcete si spolu s ním, když je příliš čerstvý, zanést na zahradu i choroboplodné zárodky, ne? Dávejte tedy jen ten dobře proleželý, vyvětraný. Kompost se aplikuje dříve, po 6-12 měsících zrání. Podmínkou je, že se teplotním rozkladem (zapařením) sám sterilizoval, takže si spolu s ním nebudete do půdy zanášet i vysypaná semena kompostovaných rostlin. Pokud necháte kompost příliš dlouho stát (léta), stane se místo výživné prsti spíše suchou hmotou, vhodnou leda tak k mulčování. S kompostem na podzim chybu neuděláte, ale hnůj je lepší. Organická hnojiva se zapravují do předchystané půdy. Obvykle to značí zaorávání, zarývání, nebo obecně aplikaci po předchozím zkypření. Kolik je tak akorát? Individuální zkušenost se může lišit, ale zdravý průměr osciluje kolem 2 kilogramů/metr čtvereční. Tedy jedna ne moc plná lopata. Do těžkých hutných půd musí jít mělce (aby se „nezakonzervoval“), do lehkých sypkých půd hluboce (aby jí dodaly humus). Zavézt na malý pozemek vlečku plnou koňského hnoje tedy nemusí být nutně výhra: organická hnojiva se musí postupně vstřebat, a jejich přerod v humus se nedá uspěchat. Hrozit může i přehnojení. Vyplatí se počítat s jednou selskou radou: polovina živin z hnoje se vstřebá ještě letos, třetina příští rok, 20 % následující. Valit do půdy 100 % nového hnoje každý podzim tedy dobře není, nic se nemá přehánět a uspěchat. Konkrétní objem hnojiv je tak trochu oříšek. Je to podobné, jako se špetkami ingrediencí v kuchyni: špetka pokaždé váží trochu jinak. A trochu větší špetku (tedy plnější lopatu hnoje) aplikujeme tam, kam plánujeme na jaře zasadit hladové rostliny. Typicky zeleninu první trati: kedlubny, květák, brokolici, kapustu, tykve, patizóny, hlávkové zelí, čínské zelí, baklažány, okurky, rajčata, lilek, rané brambory, papriku, celer.S drobným urychlením rozkladu „organiky“ po aplikaci může pomoci zalití, ale o to se už většinou postará déšť. Voda po aplikaci je ale nezbytností u organických hnojiv granulovaných. Drobné peletky tím nabydou na objemu, a budou se vstřebávat a rozkládat rychleji. Což je žádoucí. S peletkami je „čistá“ práce, a proto jsou velmi oblíbené. Navíc v sobě nesou často příměs rohoviny nebo guana, tedy zásobu pomalu se zpřístupňujícího fosforu (který se bude hodit na jaře). Spoustu práce si můžete ušetřit se zeleným hnojením. Hnojit se nevyplatí bez rozmyslu, tedy bez jasného hospodářského plánu do dalšího roku. Nehnojí se tam, kde byste rádi viděli cibuli a česnek, nebo tam, kde plánujete zasadit hrách a fazole. Obecně pak hnůj omezte tam, kde budete pěstovat kořenovou zeleninu. Jde nejen o efekt, ale i hygienu. Draslík je na podzim favorit, ale v průmyslových hnojivech jej zhusta doprovází i chloridy. A ty zrovna nesvědčí vinné révě a peckovinám, tak pozor. Chcete přidat do půdy vápník, lehce proměnit její pH? Dobře, ideální mohou být obyčejné/podrcené vaječné skořápky. Ale nevápněte tam, kde budete na jaře potřebovat dusík. Organická hnojiva aplikujte na půdu, do široka. Kořenový systém si živiny najde, až bude třeba. Je to jiné, než na jaře, kdy se snažíte hnojení cílit „co nejblíže“ konkrétní rostlině. U aplikace organických hnojiv nás vede vlastní cit, u anorganických návod k použití. Že je podzimní hnojení vlastně hromada (špinavé) práce? Máte pravdu. Ale je to současně poděkování zahradě, starost a péče o záhonky… a pojistka toho, že úroda bude vynikající i následující rok.
